Článek
Falešné slevy, slevová džungle, slevy, co vlastně slevy nejsou. Zprávy jsou plné o tom, jak obchody s potravinami šulí slevy a nepočítají je z té ceny, ze které by se původně počítat měli, a svět jako by se zbořil. Ale upřímně se ptám: Proč vlastně? Hlavní problém přeci nejsou falešné slevy, ale celková drahota. Podívejme se na to od základu – proč je to problém?
Slevy se nepočítají správně
Jako úplně všechno na tomhle světě mají slevy velmi jasně definovaná zákonná pravidla, jejichž podoba může kde koho relativně zmást. Procentuální slevy se totiž musí počítat z nejnižší ceny produktu za posledních třicet dní od počátku slevy. Jakmile se sleva počítá z jakékoliv jiné ceny, není to oficiálně zákonně považováno za slevu. Tam nepomůže ani červená cenovka, velkým písmem napsané nové číslo ani obrázek s procenty. Poslední dobou se slevy klidně počítají z tzv. „běžné ceny“, která vůbec nemusí mít nic společného s nejnižší cenou, a tak je sleva vyšší, než by mohla být.
Chytré je, že dokud na cedulce není napsaná sleva, obejdou obchody zákon. Počítají s tím, že lidé slepě uvěří jiné barvičce, a nezkontrolují si, zdali se skutečně jedná o výhodnou slevu nebo ne. Do toho zmatku se ještě přidává fakt, že každý řetězec má vlastní věrnostní program, díky kterému se produkty ještě více zlevní, někdy ale až u pokladny. Znát reálnou hodnotu výrobku se tedy pomalu stává nemožným úkolem. Na druhou stranu: Pomalu se to stalo irelevantní informací. Aspoň mě nejde o to, co je reálná hodnota mého jídla, nebo z čeho se počítá sleva, ale kolik mě to ve výsledku bude stát, protože reálnou hodnotu už nikdo nezná ani neprovozuje.
Stát, zákony, slevy – když je to příliš drahý, nekoupím to
Pokud se teď podívám na potřeby normálního člověka, tedy například mě, tak mě absolutně nezajímá, co obchody dělají se slevami, z čeho je počítají, nebo že tím porušují zákony. Mě zajímá výsledná cena. Pokud mě bude 280 gramová tabulka čokolády stát 110,- v běžné ceně, nebo 80,- či 60,- ve slevě, nebudu se koukat, z čeho tu slevu počítali, ale že si ji mohu pořídit za 60,-. Chápu za tím ten psychologický faktor – jakmile vidíme barevnou cedulku, automaticky nás to zaujme a přiláká nás to k produktu. Ale znovu: pokud jen trošičku přemýšlím, kouknu se na cenu a až podle ní rozhodnu, zdali si to koupím nebo ne.
Reálná hodnota produktu je mi taktéž jedno, protože ta je v dnešní době jen relativní. Příklad mohu dát na mém deodorantu, jehož cena se na začátku tohoto roku pohybovala kolem 79 korun, přičemž nyní si ho kupuji za 109 korun. Ve slevě lze občas sehnat za 89 korun, což je stále za víc, než byla dřív normální cena – reálná hodnota se tedy na tolik změnila, že nyní hlídám jakoukoliv levnější cenu než cenu bez slevy. Jestli se to počítá z běžné ceny nebo nejnižší ceny za posledních 30 dnů je pro mě zcela nepodstatná informace.
Je jasné, že se tu hraje na psychologický faktor a lenost lidí. Řetězce si říkají, že barevná cedulka stačí na přilákání, a menší číslo stačí na přesvědčení o koupě. A často to tak funguje, naše lenost nám totiž málokdy dovolí se přesněji kouknout na cenovku a pracně zkoumat, jak a z čeho se co přesně počítalo a proč. Jenže v čase, kdy se platy na korunu přesně vyrovnávají živobytí, musí lidi koukat spíše na celkovou částku nákupu, a ne na „manipulační triky“ obchodů. Konec konců o koupi stále rozhodujeme my, a ne barevná cenovka.
Zdroje:
