Článek
Velmoc USA jako hnací síla
Asi jen málokdo bude překvapený, když se dozví, že za chaos a miliony mrtvých na Blízkém východě může Amerika, přesněji jejich zahraniční politika. Co se několik let schovávalo za ochranným pláštěm „konspiračních teorií“, se po několika letech ukázalo jako naprostá pravda, především díky postupnému zveřejňování oficiálních spisů americké organizace CIA. Ale jak to tedy všechno bylo?
Vraťme se do roku 1953. V Íránu vládne „zlo“ – Mohammed Mossadegh. Tento demokraticky zvolený prezident byl velkým zastáncem odluky církve od státu a celkově se staral o to, aby se Írán měl dobře. Jenže v jednom aspektu byl pro západní svět problematický. Chtěl ropu. Přesněji, chtěl získat zpět svou ropu nacházející se na jeho íránské půdě, aby prodejem oleje nakrmil všechny chudé a hladové občany v jeho zemi. To se Americe vůbec nelíbilo, a rozhodnutí bylo jasné – ten muž musí pryč. Ale jak?
Lehce. Tu a tam trochu podplatit žurnalismus, nakoupit si pár gangsterů, co shodí zemi do chaosu, a je to – íránská armáda připravila puč a Mossadegh musel odstoupit. Moc získal sympatický mladý muž, perský Šáh Reza Pahlavi, jenž během pár let postavil na nohy stabilní diktaturu, díky které byla ropa pro Ameriku zajištěna.
Netrvalo dlouho, a zrodil se nový problém. Pahlavi ve své diktatuře potlačoval svůj lid na tolik, že se celý národ zmobilizoval a začal revoluci pod vedením Rúholláha Chomejního. Chomejní zorganizoval ohromnou nenásilnou revoluci, z jeho strany nepadla ani jedna střela. Pahlavi a jeho armáda se bránili, několik tisíc demonstrantů bylo zastřeleno, ale íránský lid se nevzdal. Když před bránící se armádou stálo několik set tisíc demonstrantů, neměli vojáci na vybranou. Armáda se stáhla, Pahlavi musel utéct. Chomejní se stal religiózní hlavou státu a měl pod sebou vlastní organizaci teroru. Americe se tohle znovu vůbec nelíbilo, a vypracovali nový plán.
Na jeviště vstupuje Saddam Hussein
USA chtěla vedení Íránu znovu změnit. Tentokrát našli dalšího skvělého sympatického mladíka, co bydlel hned za rohem v Iráku: Saddama Husseina. Společně s Německem a dalšími vyspělými státy pomohla USA Husseinovi dodáváním financí a zbraní (ale jen části, které museli na místě sestavit, protože bylo zakázáno mu posílat celé zbraně). Tím mohl Irák bombardovat diktátorský, na ropu chamtivý a radikálními islamisty vedený Írán. Začala Irácko-Íránská válka. 8 let a statisíce nevinných lidských životů a ztrát na obou stranách později si Hussein všiml, že tato válka nikam nevede, Íránci se brání příliš dobře, a stáhl se.
Problémem ale bylo, že Amerika mu slíbila za válku odměnu. Prý si mohl nechat dobitá ropná pole poblíž Irácko-Íránských hranic. Jenže on žádné nedobil, a tak žádnou odměnu nedostal. To ho nakrklo, a tak zaútočil na Kuvajt. Tím zase nakrknul Ameriku, která mu teror proti Kuvajtu zakázal. Hussein to neřešil a zaútočil, Amerika zaútočila proti němu z Kuvajtu a vyhrála. Hussein sice zůstává Iráckým diktátorem, má ale oslabenou moc a Irák pomalu ale jistě zaostává.
Skok do Afghánistánu
Amerika měla v 80. letech překvapivě čas řešit i situaci v Afghánistánu. Ten byl na severu zabraný Rusy, a všichni víme, že islamistický terorismus sem nebo tam, největší nepřátel USA byl v tu dobu komunismus. Proto se Amerika rozhodla vyzbrojit radikální afghánské islamisté, aby mohli bojovat proti Rusům. Všímáte si té ironie? V Íránu pomocí Husseina bojovali proti radikálním islamistům, ale v Afghánistánu jim pomohli, aby bojovali proti Rusům. A další ironie: Amerikou podporovaný šéf afghánských bojovníků pro svobodu byl Usáma bin Ládin.
Jenže bin Ládin na začátku neměl žádné vojsko, neměl lidi, s kterými by mohl bojovat proti Rusům. Žádný problém pro Ameriku, během krátké chvilce mu s pomocí Saudské Arábie dokázaly rekrutovat 100.000 islamistických šílenců, kteří byli připraveni riskovat a obětovat své životy. 10 let trvalo toto masakrování. Na konec se to povedlo, Rusové byli vyhnáni, jenže Afghánistán jako země byla kompletně znetvořená. Vše, co zbylo, byla zničená pustina. To byl ten moment, kdy Amerika z Afghánistánu elegantně vycouvala. Země byla svobodná, ale demolovaná. A bojovníci? Oni nic jiného v životě nedělali, než aby bojovali. Tak tím pokračovali – počátek afghánských občanských válek. Talibán, al-Kaída a rebelové se tam navzájem desítky let brutálně zabíjeli.
Zpět k Husseinovi a Kuvajtu. Poté, co byl Hussein poražen, umístila Amerika své vojáky v Kuvajtu. To bral bin Ládin jako svatokrádež. Z jeho hlediska jsou nevěřící Američané na půdě svatých islámských míst ohromná urážka jejich víry. Výsledek známe, al-Kaída zaútočí 9. září 2001 na Ameriku. Stále financováno Amerikou od boje proti Rusku.
Protože ale nikdo neví, kde přesně bin Ládina najít, zaútočí Amerika znovu na Irák – tam aspoň ví, kde se Hussein nachází. Ještě k tomu si CIA vymyslela, že Hussein schovává nebezpečné zbraně hromadného ničení. Dobře, jak se později ukázalo, a jak bývalý prezident Bush sám přiznal, bylo toto tvrzení krutá lež, ale přesto to byl skvělý důvod na útok. Následuje další, nelidsky zbytečná válka proti zemi, která (také od Bushe osobně později přiznáno) neměla nic společného s teroristickými útoky v New Yorku.
Po Irácké válce
Hussein byl zabit a Irák ponechán svému osudu. Toho využila teroristická organizace ISIS. Chaos a zbraně, které zůstaly ležet po válce všude možně po zemi, jim pomohlo udělat z Iráku islamistický stát řídící se výhradně církví. Až do dnes jsou Irák, Írán a Afghánistán problematické státy. Teroristické útoky, občanské války a islamistické extremisty ohrožují životy nevinných civilistů.
Aktuálně je největším konfliktem hned za rohem, Izrael proti Palestině. Asi se i tam motá Amerika mnohem víc do války, než si momentálně myslíme, to se ale dozvíme až za 10 let, když CIA znovu zveřejní nové papíry. Vypadal by Blízký východ jinak, kdyby se do něj Amerika nikdy nemotala? Možná. To se ale už nedozvíme. A jsou tohle fakta? Ani s tím si nemůžeme být nikdy jistí, a názory se zajisté budou lišit. Ale ať je to jakkoliv – veškeré tyto akce, útoky, války a zabíjení lidí jsou ohavné činy a nehodné lidskosti.
Zdroje: Rolf Steininger: Die USA, Israel und der Nahe Osten: Von 1945 bis zur Gegenwart.
https://www.youtube.com/watch?v=SG0Ql0VfcRg
