Cestopis: Čtyři dny ve Švýcarsku. Alpy, jezera, zážitky

Po několikahodinové, ne moc pohodlné noční cestě autobusem z Česka do Švýcarska jsme se v brzkých ranních hodinách, přesněji kolem pěti hodin, objevili v Curychu na překvapivě zalidněném autobusovém nádraží. Nyní bylo potřeba dostat se nějak do města Meiringen vzdálené zhruba 100 km od Curychu. Proč Meiringen, ptáte se? Tam se dá sehnat ubytování uprostřed Alp, které vás cenově nezruinuje. Po hodině poklidného sezení na krapet studené lavičce v suterénu nádraží se konečně rozjel první vlak směrem na Jih – zde by se hodila vsuvka, vlaky ve Švýcarsku jedou každou hodinu přesně na minutu, je to jako velké nadzemské metro, takže nejen, že jsme věděli, kdy náš vlak jede ještě, než jsme vůbec vyjeli z Prahy jsme věděli, z jaké koleje jede.

Na štěstí jsem nám pořídil turistické jízdenky, tzv. Swiss Travel Pass. Ten nám umožnil po dobu našich 4 dnů jet jakoukoliv hromadnou dopravou. Taktéž v ceně: 50% slevy na lanovky a na vstup do vskutku velkého výběru muzeí.

Jízda švýcarskými vlaky je krásná, klidná a pohledná. Okna jsou velká, takže máte dechberoucí výhled na alpská panoramata. Přesně v sedm ráno jsme dojeli do Meiringen, malebné městečko uprostřed majestátních Alp. A ačkoliv by se tato vesnice s celkem ani ne 4.500 obyvateli nemusela jevit jako klasická turistická destinace, stoprocentně tu najdete mnoho míst, která musíte vidět. Meiringen je totiž známé z románů britského detektiva Sherlocka Holmese. Zde se v poslední knize zřítil společně se svým úhlavním nepřítelem profesorem Moriartym z bouřlivého vodopádu Reichenbachfall, na který můžete bez problémů vyšplhat. Pro vás, co nechcete moc chodit do kopce, jede tam i pohádková ozubnicová železnice.

Praktické je, že pokud si koupíte správný typ lístků pro tuto dráhu, máte v ceně i návštěvu nedalekého Aareschlucht, což je impozantní skalnatý kaňon vytvořený řekou Aare. Rozhodně si ale vezměte s sebou pláštěnku, my tam zmokli nejspíše nejen na kost, ale až k vnitřnostem. Jasně, v ten den i pršelo, ale i tak tam vlastně non stop ze všech stran na vás něco kape či stříká.

Po relativně dlouhé noci (přeci jen jsme se minulou noc narvaný v přeplněném autobusu moc nevyspali), jsme se vlakem vydali na západ. Jet ve Švýcarsku vlakem je samo o sobě přenádherným zážitkem, protože jen málokdy zahlédnete z okénka vlaku takové neuvěřitelné přírodní zázraky jako právě tady – obrovská čistá a safírově modrá jezera nás zvou ke snění, hory nás uklidňují svou přirozenou zelenou barvou a jejich (i v létě) sněhem zasypané vrcholy připomínají magií mírumilovného idylického světa. Po necelých 35 minutách musíme přestupovat v Interlaken (doslova město uprostřed dvou jezer). Interlaken je daleko turističtější destinace, což lze poznat i tím, že zde najdete jediný McDonald široko daleko. My dva si ale řekli, že si čekání na další vlak osladíme zábavnou hrou miniaturního golfu. Výsledek? Odnesl jsem si hořkou porážku, kamarádka vyhrála o dva malinké, ale přesto důležité body.

Po zábavě jsme znovu naskočili do poměrně luxusního vlaku a vyjeli do kouzelného Spiez. Toto město položené na břehu Thunského jezera nabízí mnohem víc, než byste čekali.

Největším magnetem je samozřejmě zámek Spiez, jehož vyvýšená poloha nabízí krásný výhled na jezero a kolem něj položené Alpy. Zámek byl vystavěn roku 1200 a na jeho zahradě najdeme kostel postavený v románském slohu. Promenáda u vody je dokonalé místo pro krátké procházky či pohodové posezení, a pokud se ve městě zrovna nekoná nějaký festival, není problém si zahrát další napínavé kolo miniaturního golfu přímo na travnaté pláži.

Naše cesta nás dále vedla do Kandersteg. Toto město se skutečně dá definovat jako konec světa, protože je ze tří stran obklopené přes 2.500 metrů vysokými horami. A právě proto tam jsme. Díky 50% slevě se vydáme s lanovkou k jednomu z nejznámějších Instagram hotspotů Švýcarska: k jezeru Oeschinensee. Nebudeme vám lhát, toto je místo, kde si to snadně spletete se severem Skandinávie, a když si sednete na správné místo, okamžitě se cítite jako viking. Bledě modrá ledovcová vodní plocha obklopena vysokými šedými horami, ze kterých stékají desítky vodopádů, ohromí skutečně každého milovníka cestování. A pokud by vás po tomto poklidném kochání lákal adrenalin: Hned u lanovky se nachází bobová dráha s výhledem na údolí!

Blíží se noc a my se vydáváme na cestu zpátky do Meiringen. Vlaková jízda sice trvá zhruba 90 minut, ale to vůbec nevadí. Ty výhledy nám to vynahradí.

Další ráno, další cesta vlakem. Musíme být na nádraží včas, ze zbytku Evropy prostě nejsme zvyklí, že vlak odjede přesně v tu minutu, kdy odjet má. Tentokrát jedeme zpět na sever, směr Lucern. Vystoupit ale musíme již o něco dřív, a to na relativně malinkaté zastávce Alpnachstad. Odtud totiž jede nejstrmější ozubnicová železnice světa na horu Pilatus. Již od roku 1889 překonává tato železnice výškový rozdíl 1635 m s maximálním sklonem neuvěřitelných 48 %. S touto železnicí jedeme na úplný vrchol Pilatusu, tzv. Kulm. Při dobrém počasí je odsud (2128 m n.m.) vidět celé pověstné Lucernské jezero, jehož velikost a rozvětvení už několika lidem přiblížilo myšlenku, zdali ve vodách nežijí nějaké příšerky jako v Loch Ness. Jenže my se dozvěděli, že pokud je zrovna trochu deštivo, pak je vrchol zahalený kompletně v mlze, a není vidět vůbec nic. Mimo volně žijící kavče žlutozobé.

Nastupujeme tedy do lanovky a sjíždíme na 600 metrů níže položenou oblast Fräkmüntegg, (jméno, jehož přesná výslovnost ani mně není zcela jasná, a to jsem na půl Švýcar). Jedná se o akční srdce Pilatusu. Nalezneme tu třeba další bobovou dráhu, dokonce tu nejdelší v celém Švýcarsku, a pro lidi s větším rozpočtem se zde koná i komentovaná prohlídka hor s pozorováním volně žijících kozorožců a kamzíků. Ale nás spíše lákal větší adrenalin: lanový park a dračí zip line.* Lanový park nabízí několik různých drah rozdělené podle obtížnosti. Já osobně se nevidím jako mistrovského šplhavce, tak jsme zvolili ty lehčí dvě dráhy. I ty měly dost do sebe, jak z psychického, tak i z fyzického hlediska. Za to zip line je následně mnohem méně vzrušivý zážitek i pro klidnější povahy. Další lanovka nás přivezla do Lucernu, kde je povinností se podívat na Kapellbrücke, nejstarší zastřešený dřevěný most Evropy z roku 1333. A jak končí tento den? Hop do vlaku a zpátky domů.

*Vsuvka: Svět legend hory Pilatus a jeho okolí je velmi rozmanitý. Pilatus býval pro Švýcary nikoli vznešenou místní horou, ale spíše ponurým sídlem zrádných bouří a vodopádů, které se valily k městu. Stalo se sídlem draků, čarodějnic a čarodějů. Proto se v Kulm nachází i „Dračí jeskyně“, a akční centrum je tematicky položené na těchto středověkých kreaturách.

Poslední den v Meringenu měl docela fádní příchuť, přeci jen to znamenalo, že musíme opustit naše komfortní ubytování a že nás čeká cesta ven z uklidňující horské oblasti. Ale díky tomu, že nás bus odveze do Česka až v devět večer, máme aspoň ještě jeden celý den v největším švýcarském městě.

Aby nám nepřekážela zavazadla, narvali jsme je do zamykacích skříněk u nádraží, a mohli jsme se vydat do Curychu. Hned za nádražím se nachází slavná a pověstná ulice Bahnhofstrasse, nejspíše nejdražší silnička na celém světě. Pokud chcete Rolexky se zlatem a diamanty, luxusní oblečení od Zary, nejdražší čokoládu v Läderach nebo speciální šperky ze Swarovski, tak toto je přesně vaše místo. Ale musíte mít v kapse pořádný balík peněz. My se tedy rychle přesunuli k břehům řeky Limatt.

Nedaleko řeky se nachází i malé vyvýšené náměstí Lindenhof, ze kterého lze spatřit malebné panorama starého města a s malinkým náklonem uvidíte i Curyšské jezero. A přesně k němu máme zamířeno. Slezeme tedy z náměstí a při tom utišíme naši žízeň u místní kašny (ve Švýcarsku je skvělé, že se můžete takřka z každé kašny napít, kde to doslova není zakázané – vždy je voda čistá a čerstvá).

Dole u jezera je klídek. Lidé sportují, sedí na lavičkách a užívají si volna. Na levé straně jezera se nachází náměstí Bellevue, oblíbené tržní místo, a na pravé straně najdeme velký park s ptačími voliérami. Jinak, než by se to ve Švýcarsku dalo čekat, je tato voliéra zdarma přístupná, stejně jako nedaleká botanická zahrada.

Nebudeme se tím tajit, máme rádi jídlo. Expedice do kulinárního světa cizích zemí je při každé dovolené důležitou součástkou cesty. A ve Švýcarsku nesmí chybět co? ČOKOLÁDA! Blízko Curychu se nachází proslulé Lindt muzeum. Ano, dozvíte se zde něco o historie nejspíše nejlepší čokolády ve vesmíru, a i o způsobu, jak se čokoláda vyrábí, ale v druhé půlce prohlídky dostanete vlastní lžíci, a můžete si nandat tolik tekuté čokolády (mléčná, hořká i bílá), jak jen dokážete sníst. Ale nepřežeňte to, můžete si totiž také vzít tvrdé kousky čokolády s různými příchutěmi, Lindt-kuličky s různými příchutěmi a na konec dostanete ještě sladký dáreček. Také s různými příchutěmi. Výlet do této opravdické Karlíkové továrny na čokoládu se rozhodně vyplatí – berte všemi deseti!

K muzeu jede z Curychu trajekt, a protože tato loď funguje jako autobus na vodě, máme i zde lístky zajištěné díky Swiss Travel Passu. Večer zakončujeme odpočinkem u jezera, po tolika výletech je relaxující si prostě jen sednout na lavičku v zeleni a pozorovat dění na obrovském jezeru a kolem něj. Za dobrého počasí lze za jezerem ještě zahlédnout několik vrcholů švýcarských Alp. Noc se blíží, a tím i končí náš narvaný čtyřdenní výlet do Švýcarska. Lezeme do autobusu, a netrvá dlouho, než usneme na těch měkkých, ale ne moc velkých sedačkách.

I když musíte ve Švýcarsku počítat s vyššími cenami a výdaji, vyplatí se to. Krásná příroda, jedinečná atmosféra, milí lidé a lahodné jídlo – co víc si přát.

Zdroj: Autorský text