Cestopis: Le Mont-Saint-Michel, toto místo je jako z pohádky

Le Mont-Saint-Michel, jehož výslovnost je klasicky zcela jiná, než si nyní možná myslíte, je kopeček na ostrově nedaleko francouzského pobřeží v Normandií. Je docela obtížné se tam dostat, nejbližší větší město je 80 km vzdálený Rennes a z Paříže je to dokonce 350 km. My s celou rodinou jsme při naší cestě do Francie přespávali ve 137 km vzdáleném Ouistreham (znovu, kdo ví, jak se to vyslovuje). Logicky jsme se tedy k Le Mont-Saint-Michel vydali autem. Vlakem by to trvalo zhruba třikrát déle.

Severní Francie je plochá. Hodně plochá. Celá takřka 90minutová jízda vede velkými poli, jejichž plochost nabízí skutečně překvapující výhled, protože úplně jedno, kam se podíváte, jaksi chybí hory, lesy, jezera či větší města. Všude jen agrární kultura, sem tam nějaké vinice a občas vesnička.

Už od obce Avranches, dobrých 20 kilometrů od Le Mont-Saint-Michel, lze v dálce zahlédnout první siluetu ohromného hradu, jehož majestátní postavení na špičce ostrova už takto zdálky působí nesmírně impozantně. Po celý zbytek posledních pár kilometrů se tu a tam objeví na obzoru a každým kilometrem se člověk těší víc a víc se na hradby kouknout zblízka. Jenže to ještě chvilku potrvá.

Le Mont-Saint-Michel je chráněná oblast. Pokud jste turistou, autem tam rozhodně nesmíte. Autíčko si tedy slušně zaparkujete na tři kilometry vzdáleném parkovišti, a k atrakci se vydáte jinak. Samozřejmě můžete pěšky, cesta trvá svižnou chůzí 45 minut, jenže pokud tam budete ve stejném období jako my, kdy teploty vyšplhaly na příjemných 35 stupňů Celsia a slunečné záření udělalo z mé kůže rudou, spálenou a nesmírně nepříjemnou plochu, která při nejmenším doteku střílela silně bolavé blesky do celého těla, pak radši využijte autobusový servis. Toto elektrické a uvnitř krásně klimatizované vozidlo vás pohodlně dostane z parkoviště až před hrad.

Cesta na Mont-Saint-Michel vede nově postaveným mostem. Tento most byl potřeba kvůli moři. Ostrov se nachází uprostřed wattového pobřeží, kde se často objevují slapové jevy. Během přílivu je kolem hradu až 15 metrů vody, na druhou stranu je během odlivu možné se projít po wattovém pobřeží až k hradu – ale jen s vyučeným průvodcem, protože jakýkoliv watt může být potenciálně nebezpečný. Při našim výletu byl zrovna masivní odliv, kolem ostrovu se tedy nacházel pouze velmi mokrý písek.

Hned co vystoupíme z autobusu pochopíme, proč se producenti filmu „Pán prstenů“ inspiroval i tímto hradem. Pohled na Mont-Saint-Michel je jedinečný, jen málokterý hrad dokáže člověka neprodleně zahltit takovou enormní neuvěřitelností jako právě tento.

Historie místního hradu sahá zpět až do roku 708, kdy byl na vrchu kopci postaven kostel svatého Michala. V 9. a 10. století byl kostel obklopen hradbami a celý komplex využíván jako strategické místo proti Vikingům a později proti Normanům, kteří ostrov ale nakonec dobyli. I oni jej použili hlavně jako strategické místo v boji proti Vikingům, protože na pevnost se lidé dostali jen ztěžka. I během stoleté války patřil mezi důležitá místa francouzské obrany. Roku 1017 začala výstavba obrovského kláštera, která byla dokončena až o 503 let později. Klášter přitahoval v polovině 15. století mnoho poutníků, jenže po reformaci a dalších převratů moderní doby začalo těžké období pro Mont Saint-Michel.

Benediktini opustili klášter v roce 1790 (mniši se vrátili až v roce 1969). V souvislosti s francouzskou revolucí bylo opatství přeměněno na vězení, původně určené pro odpůrce režimu z řad kléru. Bylo zde uvězněno 15 000 až 18 000 lidí, včetně politických vězňů jako Raspail a Barbès. Mnoho budov na ostrově se v tomto období rozpadalo a existence Mont Saint-Michel byla hodně nejistá.

1836 začalo hnutí kolem Victora Huga obhajovat obnovu toho, co považovali za architektonický poklad národního významu. Mont Saint-Michel byl objeven romantismem, začal být oslaveným místem v básních, románech a obrazech a tím se vrátil do pozitivního světla, ve kterém je až do dneška.

První kroky na Mont Saint-Michel jsou trochu překvapující. Není tam moc historie, ale o to více turismu. První, na co narazíte, jsou záchody a pokladna (je normální, že taková místa vybírají od turistů vstupné). Hned za vchodem je obchůdek se suvenýry, několik restaurací, a dokonce hotely. Ale ještě něco vyčnívá. Baráčky. Malé domky, které vypadají, jako by v nich mohl někdo bydlet. To teď sice nezní moc divně, ale jen si představte, že jedete na Karlštejn a na hlavním dvorku stojí útulný baráček.

Tyto domy tu stojí záměrně: Mont Saint-Michel byl odjakživa obydlený ostrov. Až 200 obyvatel tu bydlelo v rozkvětu hradu a během výstavby kláštera. Dnes je většina baráků buď neobydlená, nebo jinak využita, třeba jako kavárna.

Pokud se sem vydáte, buďte připraveni na pořádný výšlap. Jestli se chcete dostat na úplný vrch ostrova, a věřte mi, to chcete, je nejdříve potřeba zdolat takřka 350 schodů. Ale nebojte, není to 350 schodů přímo za sebou, mezi se můžete na několika místech zastavit a prohlédnout si starobylé stavby jako třeba kostel svatého Petra, galerií kláštera či zahrady Jeruzalémského kříže. Navíc se můžete skoro kdekoliv podívat na moře, výhledů tu skutečně není málo. Hlavně to nevzdávejte!

Jakmile zdoláte 92 výškových metrů stojíte před hlavní atrakcí této hradby v Normandií: opatský kostel. Vedle tohoto v dnešní době čtyřlodnímu kostelu (kdysi byl sedmilodní) najdeme i dormitář, refektář, architektonicky obzvlášť povedenou křížovou chodbu a krásné zahrady, na které sice nesmíte vstoupit, ale můžete se kochat tou krásnou zelenou trávou a barevnými květinami. Z dvorku před hlavním kostelem je krásný výhled na moře, respektive na wattové pobřeží, podle toho, kdy tam budete.

V tzv.„střední úrovni“, tedy zase malinko opodál na cestě směrem dolů, najdeme například románskou kapli 30 svíček, Notre-Dame-sous-Terre (od 16. století byl skoro 300 let zasypaný a následně znovuobjevený až v 19. století), kostel sv. Martina, cisternu a rytířský sál. Všechna tato místa vám naplno vynahradí tu těžkou cestu na vrchol Mont Saint-Michel. Cesta dolů je daleko jednodušší a pro stehenní svaly mnohem příjemnější. Zanedlouho jsme na stejné cestě, po které jsme i vyšplhali, a vydáváme se busem zpět k našemu autu.

Je cesta a samotná prohlídka této mohutné hory v moři namáhavá? Ano. Vyplatí se? Naprosto. Atmosféra tohoto místa je od začátku až do konce výletu unikátní.

Zdroje: Autorský text