Článek
Čím vyšší IQ, tím vyšší riziko
Fráze „umučený génius“ je klišé, ale historie je plná anekdot o velkých umělcích, vědcích a státnících, kteří trpěli pod tíhou svého intelektu. Marie Curie, Abraham Lincoln, Ludwig von Beethoven a Virginia Woolfová jsou jen několik příkladů. Během posledního desetiletí několik výzkumných týmů zkoumalo souvislosti mezi nadprůměrnou inteligencí a výskytem poruch duševního zdraví. Velká část prací odhalila korelaci mezi zvýšeným IQ a duševním sporem.
„Zjistili jsme, že u lidí s vyšší úrovní IQ bylo mnohem pravděpodobnější, že budou diagnostikováni s poruchami nálady nebo úzkostí ve srovnání s celostátním průměrem,“ říká psycholožka Ruth Karpinskiová s odkazem na studii své skupiny z roku 2018 v časopise Intelligence. Karpinskiová a její kolegové shromáždili údaje o duševním zdraví z americké pobočky Mensa – mezinárodní organizace, jejímž hlavním kritériem pro členství je vysoké skóre inteligence.
Ona a její kolegové ze studie porovnali údaje americké Mensy s národními průměry pro řadu duševních chorob. Zjistili, že riziko deprese, bipolární poruchy, obsedantně kompulzivní poruchy a úzkostný poruchy bylo významně vyšší u členů Mensy. A riziko skutečně nebylo malé: studie zjistila, že členové Mensy měli až trojnásobné riziko pro diagnózu depresivní poruchy a pětinásobné zvýšení rizika pro diagnózu generalizované úzkostné poruchy ve srovnání s celostátním průměrem. Její práce však není jediná, která našla spojení mezi nadprůměrnou inteligencí a problémy duševního zdraví. To samé se zjistilo i během anglického výzkumu z roku 2016.
Co způsobuje vztah mezi IQ a strachem?
„Být intelektuálně chytrý může někoho přimět, aby si spojil více faktorů a našel v nich negativní aspekty, které ostatní nevidí,“ říká Karpinskiová. „Budou si lépe uvědomovat všechny problémy kolem sebe a často se poté cítí bezmocní a mají pocit, že nemají možnost tyto věci napravit.“
Její výzkum je založen na tom, co nazývá svou hypotézou hypermozku/hypertěla. Podstatou je, že inteligentní mozek může mít tendenci být velmi pozorným, uvědomělým a bdělým mozkem. Tato pozornost a bdělost může vést k nadměrné aktivaci stresových procesů a systémů těla – od nervového systému až po imunitní systém – a že chronická nadměrná aktivace může podnítit problémy s duševním zdravím. Laicky řečeno: Chytřejší lidi najdou hodně důvodů si dělat starosti a spadají tím do tzv. overthinkingu – nekontrolovatelné přehnané uvažování nad maličkostmi. Na víc se chytří lidé mnohem častěji sami podceňují a nevyvinou příliš vysoké sebevědomí.
A co to znamená? V uvozovkách blbější lidé nejsou schopni v situaci vidět případné budoucí problémy, a bez strachu se pustí do všeho, co je napadne. Následně neřeší konsekvence a buď toho nechají, nebo pokračují. Chytřejší lidé přemýšlí více nad tím, co se všechno může stát, a trápí se možnými následky. Konkrétní příklady jsou např. skvělí řidiči, kteří si myslí, že vůbec neumí parkovat a na silnici jen překáží, lidé, co mají potíže s mezilidskými vztahy, nebo jedničkáři ve škole, co se po každým testu obávají, že schytají kouli. Čím vyšší IQ, tím nižší sebevědomí. Jediná útěcha: Studie Karpinskiové dokázala, že inteligentnější lidé žijí déle.
Zdroje:
Karpinski RI, Kalb AMK, Tetreault NA, Borowski TB. 2018. High intelligence: A risk factor for psychological overexcitabilities. Intelligence, Volume 66.
Wraw C, Deary IJ, Der G, Gale CR. 2016. Intelligence in youth and mental health a tage 50. Intelligence, Volume 58.
