Článek
Císař Caligula (císařem byl od roku 37 do roku 41 n. l.) byl nejtyranštější římský císař celé historie. Během své krátké vlády způsobil šílený, zákeřný, a ne vzácně nebezpečný císař zmatek mezi římskou elitou. Jeho vláda byla plná vražd a zhýralosti, ani jeho nechvalně známý synovec Nero nedosáhl této krutosti. Požadoval, aby ho senátoři uctívali jako boha, drze bral jejich manželky jako konkubíny a nařídil svévolné popravy mnoha lidí kolem sebe. Asi není překvapující, že Caligula nevydržel na trůně dlouho. Po pouhých čtyřech letech své vlády byl brutálně rozsekán na kusy. Na cestě z divadla byl krapet přehnaně zavražděn nespokojenými senátory pod vedením pretoriánského prefekta.
Příběh Caliguly sahá tisíce let zpět. Za svůj krátký život, pouhých 29 let, zažil hroznou tragédii, hlubokou nenávist k muži, který zabil jeho rodinu, velkou moc římského císaře, a nakonec i brutální smrt. V posledních letech jeho života se jeho chování stalo tak výstředním a extrémním, že mnozí věří, že trpěl šílenstvím. Někteří říkají, že ho události v jeho životě dohnaly k šílenství, zatímco jiní říkají, že mohl být duševně nemocný nebo trpěl následky nějaké nemoci.
Caligulova rodina
Caligula byl třetím císařem římské říše. Narodil se 31. srpna roku 12 našeho letopočtu v Antiu v Itálii (nyní známé jako Anzio). Jeho rodiče byli Germanicus a Agrippina starší a byl jedním ze šesti dětí. Jeho opravdické jméno bylo Gaius Caesar Germanicus, ale ve věku tří let, když doprovázel svého otce na tažení, dostal přezdívku Caligula, což znamená v překladu „botička“ – vojáci se bavili jeho maličkým vzrůstem.
Jeho otec Germanicus byl synovcem a adoptivním synem císaře Tiberia. Germanicovu smrt v roce 19 n. l. provázely zvěsti, že ho Tiberius nařídil otrávit, protože byli politickými rivaly. Agrippina starší věřila, že za smrt jejího manžela je zodpovědný Tiberius, a veřejně prohlásila oznámila svou snahu pomstít svého zesnulého manžela. V reakci na to Tiberius uvěznil Agrippinu starší a dva další její syny. Všichni tři zahynuli ve vězení. Kvůli Caligulově nízkému věku byl ušetřen uvěznění a poslán žít s Livií – Tiberiovou matkou.
V roce 31 n. l. byl Caligula povolán na ostrov Capri, aby žil s Tiberiem. Caligula byl adoptován Tiberiem, tedy domnělým vrahem jeho otce. Mladý muž byl nucen skrývat svou nenávist před svým adoptivním rodičem. Brzy se Caligula a jeho bratranec Gemellus stali rovnými dědici trůnu. Po Tiberiově smrti v roce 37 n. l. však Caligulův spojenec Marco zařídil, aby byl Caligula jmenován jediným císařem. Krátce nato nechal Caligula usmrtit Gemella a Marca – první znamení, že to v hlavě neměl úplně srovnaný.
Císař, který byl milován a někdy zesměšňován
Caligulovi bylo pouhých 25 let, když se roku 37 našeho letopočtu stal římským císařem. Caligula byl milovaným a vítaným císařem. Udělil bonusy příslušníkům armády, odstranil nespravedlivé daně a osvobodil ty, kteří byli neoprávněně uvězněni.
Miloval entertainment a zábavu, pořádal okázalé závody vozů, gladiátorské show a napínavé hry. Římský lid byl první roky přesvědčený, že Caligula zvelebí říši a potvrdí, že impérium bude nejsilnějším na celém světě. Současně si z něj lidé ale často utahovali. Byl velmi vysoký, bledý a plešatý, zatímco jeho tělo bylo extrémně chlupaté, a v důsledku toho byl často předmětem vtipů. Caligula následně potrestal všechny, co si z něho dělali v jeho přítomnosti srandu – na tyto lidi čekal trest smrti, jak jinak.
Očividné známky šílenství
V dnešní době je těžké přesně determinovat, kdy Caligula zešílel. Jeho zcela libovolně zvolené popravy a fakt, že jednoho dne nařídil získat kosti své matky a bratrů, už docela naznačilo jistou šílenost. Několik krátkých měsíců poté, co se Caligula stal císařem, vážně onemocněl. Říkalo se, že mohl být otráven. Přestože se z nemoci zotavil, je pravděpodobné, že v tomto okamžiku Caligula definitivně zešílel. Své blízké buď zabil, nebo je poslal do vyhnanství. Nechal popravit své bratrance a adoptivního syna. Caligulova babička tím byla pobouřena a brzy poté zemřela. Existuje neshoda ohledně toho, jak zemřela, někteří říkají, že spáchala sebevraždu, jiní trvají na tom, že byla otrávena Caligulou.
Jedním z Caligulových nejkřiklavějších činů bylo prohlášení, že je živým bohem. Nařídil postavit most mezi svým palácem a Jupiterovým chrámem, aby se mohl setkat s božstvem. Začal se také objevovat na veřejnosti převlečený jako Herkules, Merkur nebo Apollo. Prý si jednou oblékl i ženský šat, aby mohl ztvárnit Venuši. Nejvíce si ale oblíbil Jupitera, údajně při setkáních s politiky vyžadoval, aby ho oslovovali pouze tímto jménem a ve veřejných dokumentech byl příležitostně dokonce označován jako Jupiter. Aby toho nebylo málo nechal Caligula odstranit hlavy z různých soch bohů a nahradil je bustami vlastní hlavy.
Dalším slavným příkladem Caligulovy výstřednosti je příběh jeho koně Incitatus. Císař měl svého oblíbeného oře v takové zálibě, že mu dal vlastní dům s mramorovou stájí a jesličkami ze slonoviny. Nejpodivnější částí příběhu je, že Caligula měl zjevně v plánu udělat z Incitata konzula – tak daleko ale na konec nezašel.
Nenávist a vymazání jeho existence
Jak se Caligulovy činy staly pobuřujícími, Římané ho začali nenávidět a chtěli ho zbavit moci. V jednu chvíli Caligula senátu prohlásil, že spálí a opustí Řím a přestěhuje se do Egypta, kde bude uctíván jako živý bůh.
24. ledna 41 n. l. zaútočila skupina stráží na Caligulu poté, co si užíval sledování sportovní akci. Byl více než 30krát bodnut a po své smrti byl pohřben v nenápadném mělkém hrobě. Chaerea byl prý první, kdo Caligulu pobodal, až poté se přidali další. Císařova manželka a společná dcera byly pro jistotu také ubodány a zabity.
Po jeho smrti Senát prosadil, aby byl Caligula vymazán z římské historie, nařídil zničení jeho soch a rychle se pustil do obnovy republiky. V neočekávaném obratu událostí se obyvatelé Říma rozzlobili a požadovali pomstu těm, kteří zavraždili jejich císaře. Caligulův strýc, Claudius, se stal dalším římským císařem a nařídil smrt Chaerea a kohokoli dalšího, kdo se podílel na Caligulově smrti.
Co by mohlo vysvětlit Caligulovu osobnost?
Někteří by řekli, že Caligula byl šílenec, ale historici se také domnívají, že Caligula mohl trpět epilepsií a žil s neustálým strachem ze záchvatů. Tato teorie byla podpořena skutečností, že Caligula byl známý svými půlnočními diskuzemi s Měsícem. Jiní historici se domnívají, že Caligula mohl trpět hypertyreózou. Dalším častým problémem císaře byly prý také bolesti hlavy.
Zatímco Caligulova vláda jako císař byla krátkodobá, je jasné, že měl obrovský dopad na římskou říši. Zda ho dohnala k nepříčetnosti děsivá smrt členů jeho rodiny rukou muže, který se ho později ujal, jestli se zbláznil po otravě nebo zdali trpěl nediagnostikovaným zdravotním stavem či duševní chorobou, se možná nikdy nedozvíme. Jedno však zůstává jasné – Caligula a jeho šílené činy z něj udělali jednoho z nechvalně proslulých římských císařů všech dob.
Zdroj: Suetonius – Life of Caligula
