Článek
Delfíni – inteligentní kytovci
Taxonomicky patří delfíni stejně jako kosatky ke kytovcům a jsou tím pádem příbuzní s velrybami. Mezi delfíny patří něco přes 35 druhů žijící v mořích po celém světě. Nejspíše nejznámější a mediálně nejoblíbenější druh je delfín skákavý, kterého můžeme občas zahlédnout v delfináriích a který převzal hlavní roli v seriálu z 60. let „Můj přítel delfín“.
Delfíni jsou velmi sociální zvířata. Žijí ve velkých skupinách, kde si jedinci navzájem pomáhají. Skupině mláďat říkáme školky, tam si nejen hrají, ale učí se i lovit a komunikovat s dalšími jedinci. Dospělé skupiny čítají často kolem patnácti zvířat.
Každý delfín se nějak jmenuje
Člověk není jediným živočichem, který si dává jména. Každý jedinec delfína má své vlastní individuální charakteristické písknutí, jenž se naučí již v raném věku. Když se setkají skupiny delfínů, co se ještě neznají, intenzivně si vyměňují tyto zvuky, podobně jako když se navzájem představují lidé. Budou se však delfíny později oslovovat přesně těmi jmény? Ano.
Podle vědců delfíni používají svá „jména“ také pro konkrétní oslovení ostatních jedinců. To se dozvěděli Stephanie King a Vincent Janik ze skotské univerzity St. Andrews během experimentu u východního pobřeží Skotska.
Vědci již léta zaznamenávají a analyzují volání delfínů skákavých z různých skupin po celém severním moři. Pro tento experiment pouštěli zvířatům ve vodě různé zvuky, které byly vygenerovány na počítači, a mezi nimi se nacházeli i tři typy delfíní vokalizace: vlastní „jméno“ předem nahraných delfínů, „jméno“ jiného jedince z jejich skupiny a „jméno“ zcela cizího delfína, s kterým se nikdy nepotkali.
Výsledek byl ohromující. Když delfíni slyšeli své vlastní jméno, často na něj reagovali typickou odpovědí. Na jméno známého delfína ze skupiny taktéž reagovali, ale při žádném pokusu delfíni nereagovali na cizí jméno či na počítačově vygenerované náhodné písknutí. Studie tedy naznačuje, že zvířata využívají jednotlivé signály svých pískotů jako skutečná jména, kterými se oslovují, aby získali pozornost své skupiny. Tím pádem si delfíni jsou vědomi své vlastní identity i identity svých protějšků.
Umí si povídat?
Delfíní komunikace není jen jedinečná, co se týče pojmenovávání se, ale i z hlediska domluvy nás dokáží překvapit. Vědci se domnívají, že tyto mořští savci jsou schopni vést jednoduché konverzace. To například dokázali Hector a Han, dva samci z honduraského institutu pro mořskou biologií v Roatánu.
Když Hector a Han zahlédnou u jejich trenéra signál rukou s povelem „Udělejte něco nového“, ihned vědí, co se od nich čeká. Test prováděla trenérka delfínů Teri Turner Boltonová. Spojila dlaně nad hlavu a držela pěsti vedle sebe – to znamená, aby následující trik udělali společně. Doslova řekla delfínům: „Ukažte nám něco, co jsme dnes neviděli – a udělejte to společně.“ Při tom jim nedala povel, jaký kousek mají ukázat. Delfíni si mohli vybrat sami.
Hector a Han mizí pod hladinu. Stan Kuczaj, odborník na zvířecí psychologii, se s nimi potápí a natáčí jejich chování podvodní videokamerou doplněnou s mikrofony: Hector a Han několik sekund spolu komunikují nejrůznějšími zvuky. Pak se oba pomalu pod vodou otočí a třikrát plácnou ocasní ploutví na hladinu. Tento trik v ten den ještě skutečně neukázali, a udělali ho naprosto synchronně. Boltonová povel zopakovala. Znovu se dvojice delfínů potopí, vymění si pár vysokofrekvenčních hvizdů a znovu se vydají k hladině. Tam ukazují piruety a synchronní tančení po vodě.
Existují dvě možná vysvětlení tohoto pozoruhodného chování. Buď jeden delfín napodobuje druhého tak rychle a přesně, že to vypadá, jako by se domluvili, anebo se ti dva delfíni doopravdy předem domluvili, co své trenérce ukážou. Pokud je pravdou druhá varianta, jedná se o pozoruhodnou úroveň vnitrodruhové komunikace.
Zdroje:
