Článek
Samurai Cop – když se sejde několik nehod
Říká vám něco jméno Amir Shervan? Ne? To je dobře, nemělo by. Hned poté, co tento (podle vlastních slov) filmový génius viděl v kině akční trhák „Smrtonosná zbraň 2“, chtěl světu ukázat, že i on by zvládl naplácat na plátno něco podobně dobrého, ba dokonce něco lepšího. Rozhodl se tedy natočit vlastní policejní kriminální film. Proto si sedl s propiskou do své oblíbené kavárny, napsal pár dialogů na ubrousek a šel natočit film „Samurai Cop“, jehož děj je jen trochu (zcela) inspirován (kopírován) řadou jiných policejních filmů. Jediné, co Shervanovi nyní chybělo (mimo soudnost) byli herci. Snil o tom mít ve svém filmu Sylvestra Stallone nebo Jackie Chana, jenže na konec se uspokojil s kýmkoliv, kdo měl dvě ruce, dvě oči a nízké platové požadavky. Hlavní roli převzal Matt Hannon, jež v tu dobu nebyl ani moc známým, ani moc dobrým hercem. Ostatní amatérští představitelé chudě napsaných postav jsou například Mark Frazer (další filmové výstupy: pouze Samurai Cop 2), béčková až céčková legenda Robert Z´Dar (hrál ve 121 filmech) a bojový multitalent Gerald Okamura. Ostatní účinkující nemá smysl představovat, ty vážně nikdo nezná.
Jenže Shervan neřešil neschopnost svých herců, svůj nízký rozpočet nebo že absolutně neumí natáčet filmy. Při představě, že by skutečně mohl i s minimálním materiálem vyrobit mistrovské dílo, díky kterému si odnese Oscara, mu nejspíše zatemnělo mysl.
Zamotaný děj, nic nechápeme
Dobrý film se vyznačuje především skvělým scénářem, jehož dialogy jsou dokonale napsané a příběh se odehrává plynule a pochopitelně. Jenže zde se díváme na obrazovku, a ptáme se… o co tady sakra jde? Už od prvních vteřin jsme zmateni. Nějaký japonský gang, který si kreativně říká „Katana“, si stěžuje na nějaké čínské a korejské gangy, protože jim berou nějakou (ne blíže definovanou) práci ohledně prodeje drog v LA. Proto mají být šéfové konkurence brutálně zavražděni. O to se má postarat Yamashita (Robert Z´Dar), nejlepší muž Japonců a oblíbenec oknírovaného šéfa Fujiyamy. Tomu má zabránit pověstný samurajský policajt Joe Marshall a jeho parťák Frank Washington (ta jména zní, jako by si je vymyslel Shervanův tříletý syn).
Poprvé se s touhle dvojící setkáme na nádraží. Tam si mezi sebou vesele povídají, ale nějak jim vůbec nevěnujeme pozornost, protože hledíme na velmi divný účes samurajského policajta. Než nám ale definitivně cvakne, co s těmi vlasy není v pořádku, zkouší nás režisér překvapit žhavou sex scénou. Sice ve zbytku filmu tuto frivolně nahou ženou nikdy znovu neuvidíme, dokonale nás ale rozptýlila od toho, že se účes samuraj copa změnil. Vypadá líp, ale pořád nechápeme, proč se jeho vlasy neustále mění.
Každopádně zpět k „příběhu“, těch scén, kde atraktivní nahé ženy bez kalhotek spí s méně atraktivními kluky v příliš úzkých kalhotkách, je tu víc, než bychom chtěli. Joe Marshall je tedy rekrutován, aby porazil gang Katana. Jeho přezdívka je „Samuraj“ protože prý studoval u bojových mistrů v Japonsku. Mluví plynně japonsky, přestože při prvním setkání nedokázal správně vyslovit Fujiyamovo jméno. První akční sekvencí je příšerně sestrojená honička, která byla opravdu děsně okopírována z „Policajta v Beverly Hills“. Během této rádoby akční sekvenci zemře několik členů gangů (možná, my to přímo nevidíme, nejspíše jsou zastřeleni a přejeti, ale je to jen tip), a jeden přežije v nemocnici, což Fujiyamaho pochopitelně nakrkne (později ho sám Fujiyama nechá zabít, na důvod se neptejte).
Co nyní následuje je 80 minut filmu, kde vidíme takřka přesnou kopií snímku „Smrtonosné zbraně“. Dva parťáci se zbraněmi vs. asijští gangster skupiny. Pár honiček, několik střeleb, neuvěřitelně špatně zahrané umírání, hodně „akce“ se samurajským mečem (ve filmu se dozvíme, že slovo „samurai“ znamená v překladu „japonský meč“) a další z kontextu vytrhnuté sex scény. Na konec zvítězí dobro. Nebo aspoň ta strana, která podle scénáře měla být ta dobrá.
Co si z filmu odnesete?
Při sledování samurajského policajta si všimnete pár menších věcí. Například to, že každá postava (ať už hrdina nebo padouch) je naprosto neschopná. Po scéně v restauraci posílá Yamashita své s meči a noži ozbrojené chlapy za Joem a Frankem, aby je zabili přímo na parkovišti! Pak Yamashita vytáhne kulomet (stále je den, stále jsme na parkovišti před restaurací) a bezhlavě střílí po okolí s nadějí trefit naše hrdiny. Na konec zastřelí jen vlastní chlapy, a Joe a Frank v pohodě odejdou.
Takže za prvé, váš gang nevydrží příliš dlouho, pokud budete zabíjet vlastní muže. To nepomůže ani morálce, ani týmové dynamice. Pokud si to spočítáte, usmrtí Yamashita mnohem víc členů vlastního gangu než policajtů. Dalším problémem je, že v logicky fungujícím filmu by se v tuto chvíli z Yamashity stal hledaný pachatel a každý policista ve městě by se měl na něj a na jeho gang okamžitě vrhnout. Ale tady ne. Tady se nic neděje, každému strážci zákona je úplně všechno ukradené.
Autor Sherivan měl rád ženské a flirtování, a tak zkusil film prodloužit nehodícími se sexuálními scénami nebo naprosto šílenými flirty. Ať už subtilně na malé přirození nahrávající pseudo-flirt v nemocnici mezi Joem a nepojmenovanou sestřičkou, nebo pozdější trapné tokání mezi Yamashitou a Jennifer (během toho, co nás pozoruje strašidelný makaronový lev visící na stěně posloucháme věty jako „Nemohu s tebou na rande, řídím restauraci a v neděli jdu do kostela“), všechny tyto scény, kdy mezi sebou interagují chlap s ženou, jsou nepříjemné.
Všechno, co se v tomto filmu děje – honičky, dramatické scény, bojová umění, přestřelky, dialogy, herectví – je provedeno tím nejamatérštějším možným způsobem. Shervan v podstatě vezme akční scénu – jako je automobilová honička nebo boj s mečem – a zrychlí ji v postprodukci, aby vypadala trochu líp. Má také zvláštní zvyk upravovat rozhovory s postavami tak, aby to vypadalo, že postava je v pokoji sama a mluví přímo do kamery. Je to bizarní.
Co je tak divné na účesu Samurai copu a další nedostatky
Přes celý film nás magicky přitahují vlasy samuraj policajta. V každé druhé scéně vypadají jinak. Proč tomu tak je? Odpověď je groteskní. Když se začalo natáčet měl Matt Hannon dlouhé vlasy. Hned po natáčení si svou hustou hřívu ostříhal. Tři měsíce později si režisér všiml, že mu chybí zhruba hodina čistého filmového materiálu. Proto si Matt Hannon pro následné dotáčení oblékl hodně hnusnou paruku – podobnost s původním účesem byla nulová.
Na neštěstí není paruka jediným nedostatkem samurajského snímku. I obličej našeho hrdiny je překvapivě přitažlivý, především, protože se nehýbe. Mimické svaly se přes celých 90 minut moc nezmění, je to jako by herec z Portlandu uměl pouze jeden jediný pohled, a ten je tak tupý, jako by mu někdo zkoušel vysvětlit Einsteinovou teorií relativity ve francouzštině.
Samozřejmě nemůžeme dát jen hercům nehercům vinu za ztroskotání filmu. Negativní následky má jednoznačně značný počet nelogických a nedomyšlených dějových větví. Technika také dost pozlobila. Shervan neměl dost peněz pro světla, tudíž se celý film odehrává výhradně přes den, neexistuje ani jedna noční scéna. To je časem strašně matoucí, přeci jen nepatří sex, vrazi a krvelačné tlupy mezi typicky denní fenomény.
Pokud tedy máte náladu na pořádný police-bro-action trhák, a „Smrtonosná zbraň“ je na vás příliš dobrá, podívejte se na „Samurajského policajta.“
Zdroj: Autorský text
