Článek
Podle nacistů etické
Zvrácená „etika“ nacistické strany měla za následek ohavné lékařské experimenty během holocaustu. Když se étos německých lékařů přeorientoval ze zaměření na zdraví jednotlivce na kolektivní zdraví společnosti, bylo možné ospravedlňovat nechutné nápady a pokusy na úkor „nežádoucích“ jednotlivců, pokud takové akce podporovaly blaho všech ostatních. V tomto zkaženém myšlení, svedeném lákadlem neomezeného financování a zdrojů, prováděli nacističtí vědci a doktoři nejrůznější mučivé experimenty na lidských subjektech, především v koncentračních táborech. Více než 15 000 lidí v důsledku toho zemřelo a 400 000 dalších zůstalo zjizvených, sterilních nebo doživotně zmrzačených.
Konečným výsledkem této děsivé epizody v lékařské historii byl Norimberský kodex, soubor deseti pravidel navržených v návaznosti na „Doktorský proces“ v německém Norimberku, aby bylo zajištěno, že experimentování na lidech bude prováděno eticky. Mezi vyjmenované zásady Kodexu patří získání dobrovolného souhlasu účastníků, vyvarování se veškerému zbytečnému utrpení a umožnění subjektům ukončit experiment kdykoli chtějí.
Přestože jsou nacistická vědecká zvěrstva vzdálena desetiletí, nesmíme na ně zapomínat, aby se v žádném případě neopakovaly. Proto se podívejme na některé z nejodpornějších nacistických lékařských experimentů prováděných během druhé světové války.
Testování léků po úmyslném zranění
Nacističtí lékaři pravidelně zraňovali nedobrovolné účastníky experimentů tak, aby mohli napodobit podobná zranění vojáků z bitev. To dělali, aniž by poskytli svým subjektům anestezii. Cílem bylo otestovat účinnost různých sloučenin určených k potlačení infekce a podpoře hojení. Často také aplikovali bakterie na rány nebo vtírali broušené sklo či dřevěné hobliny, aby byly opravdickým zraněním co nejblíže. Řezy mohly měřit až 10 centimetrů (s šířkou až 2 centimetry) a byly provedeny záměrně s nástroji, které nebyly sterilizovány, aby způsobily infekci. Lékaři neustále vyměňovali obvazy a přidávali různé léčivé krémy a tekutiny.
Amputace a transplantace
Ve zvláště naivních a bezcitných experimentech vědci v koncentračním táboře Ravensbruck uřízli vězňům končetiny, aby zjistili, zda by tyto končetiny mohly být snadno transplantovány jiným lidem. Asi je jasné, že ani toto nebylo prováděno za pomoci anestezie. Tyto experimenty měly znovu původ v domněnce, že by se dali tím zachránit ranění nacističtí vojáci, jež během bitvách ztratili končetinu. Ale poskytnout tímto způsobem jakýsi „náhradní díly“, jak tomu v tu dobu nejspíše říkali, zůstalo nemožné – pokusy byly neúspěšné (což asi nikoho nepřekvapí).
Experimenty s nadmořskou výškou
Nacistický doktor Sigmund Rascher si vymyslel jeden z nejvražednějších experimentů celého nacistického období. On a členové lékařské služby Luftwaffe umístili více než 200 vězňů koncentračního tábora Dachau, jednoho po druhém, do nízkotlaké komory, aby simulovali účinky vysoké nadmořské výšky na lidi. Ve snaze využít výsledky k záchraně německých pilotů nucených katapultovat se ven z letadla vysoko ve vzduchu, utrpěli zajatci těžká vnitřní zranění. Nejhorší bylo, že nikdo z nich experimenty nepřežil. Osmdesát subjektů zemřelo na nedostatek kyslíku a výškovou nemoc a zbytek byl následně ihned zavražděn, aby mohly být provedeny pitvy. Některé zdroje uvádí, že Rascher příležitostně pitval mozky vězňů, zatímco subjekty byly ještě naživu, aby přímo pozoroval bezprostřední účinky na orgán ve vysoké nadmořské výšce.
Jak přežít na moři?
Taktéž v Dachau prováděl lékař Hans Eppinger experimenty, aby zjistil, zda lidé mohou přežít delší dobu na moři. Protože žízeň a nedostatek vody je prvním problémem, šlo o to dozvědět se, jestli je možné přežít pouhým pitím mořské vody po dobu šesti až dvanácti dnů. Devadesát lidí bylo zbaveno jídla a byli nuceni tento proces snášet. Většina byla na konci studie vážně dehydrovaná a vyhladovělá. Oběti následně olizovali vytřené podlahy, aby se tím dostali alespoň k malinkému množství čerstvé vody.
Důvodem, proč lidé nemohou přežít pití mořské vody, je funkce našich ledvin. Lidské ledviny dokážou vytvořit pouze moč, která je mnohem méně slaná, než je slaná mořská voda. Abyste se tedy zbavili veškeré přebytečné soli přijaté pitím této vody, museli byste vymočit více vody, než jste vypili. Nakonec zemřete na dehydrataci, i když stále cítíte žízeň.
Experimenty s chladem
Další experimenty zkoumaly hypotermii. Rascher a další chtěli najít nejlepší způsob léčby nacistických vojáků ponechané v mrazivé vodě nebo vystavené extrémním zimním mrazům během útoku na Rusko. Zhruba 300 vězňů v Dachau tak bylo ponořeno na hodiny do ledové vody nebo bylo ponecháno v mrazu pod nulou – zcela nahé a bez jediné možnosti se někde ohřát. Jakmile jejich těla dosáhla nebezpečné teploty kolem 26 stupňů Celsia, nacističtí lékaři se je pokusili oživit různými způsoby. Zkoušeli teplé spacáky, teplé lázně, sluneční lampy, a dokonce pohlavní styk. Asi třetina subjektů zemřela.
Zdroje:
