Operace Valkýra: Jak jeden den mohl změnit historii aneb stůl, co zachránil Hitlera

20. července 1944, 12:42: Rastenburg, Východní Prusko. Ve Vlčím doupěti, přísně chráněném a ohraničeném Führerově velitelství, se Adolf Hitler během briefingu o dalších válečných postupech sklání nad těžkým stolem z masivního dubového dřeva. Kolem něj stojí několik generálů. Společně diskutují o budoucí vojenské akci na východní frontě.

Náhle kasárnami otřásla ohlušující exploze. Tlaková vlna výbuchu způsobí propadnutí stropu a těžký stůl je doslova vystřelen do vzduchu. Téměř všichni muži, kteří se vypotáceli do otevřeného prostoru, byli zraněni. Čtyři muži výbuch nepřežili. Hlavní cíl atentátu, Hitler, ale vyvázne téměř bez zranění. Kdo tento útok plánoval a jak se mohlo stát, že pokus o zabití vůdce nevyšel?

Neprodleně po výbuchu projíždí dva muži kolem zničených kasáren: plukovník Claus Schenk Graf von Stauffenberg a jeho pobočník Werner von Haeften. Viděli ten chaos, ty zraněné, ty plameny – přesně věděli, co se stalo. Stauffenberg se totiž právě pokusil zabít Adolfa Hitlera bombou. Důvodem útoku bylo osvobození Německa od národního socialismu. V přesvědčení, že se Hitler stal obětí výbuchu, se jim podařilo opustit bariéru Vlčího doupěte, přestože byl spuštěn poplach.

Stauffenberg, šéf generálního štábu vrchního velitele záložní armády, je jedním z mála důstojníků, kteří se směli účastnit brífinků ve Führerově velitelství. Stauffenberg propašoval připravenou bombu do kasáren v malém kufříku a umístil ji pod velký stůl uprostřed místnosti, co nejblíže k Hitlerovi. Poté nenápadně opustil kasárna, aby se nestal obětí hrozící exploze.

Stauffenberg po místní explozi totiž ještě nebyl hotový se svým plánem. V Berlíně měla pod jeho vedením začít „Operace Valkýra“ – druhá část atentátu. Co Stauffenberg neví: Vůdce je naživu. Hitler, který se v ten moment nakláněl přes stůl, byl silou exploze jen lehce vymrštěn do vzduchu. Jeho ušní bubínky sice praskly, odnesl si modřiny a několik popálenin, mimo to byl ale zcela bez zranění. Těžký stůl z dubového dřeva mu zachránil život, protože odchytl ničivou sílu exploze.

Vojenské centrum spiknutí se nacházelo na Bendlerstrasse v Berlíně, sídle Generálního armádního úřadu. Plánem spiklenců bylo zakamuflovat převrat pomocí „Operace Valkýra“. Jejich plán měl původně mobilizovat armádu v případě vnitřních nepokojů. Ale vedoucí představitelé vojenského odporu v Bendlerbloku změnili znění operaci Valkýry.

Na začátku převratu stál pokus o zabití Hitlera. Po Hitlerově smrti měli být vojáci Wehrmachtu osvobozeni od nacistické přísahy. Spiklenci chtěli pokus o atentát vydávat za vnitrostranický boj o moc a svalit vinu na SS, bezpečnostní službu a gestapo – tedy na ty, které jsou nejvíce spjaty s myšlenkami nacistického velitele.

Jednotky Wehrmachtu by podle toho měly převzít výkonnou moc ve státě do 36 hodin. Wehrmacht má postupně zlikvidovat instituce nacistické diktatury – tedy politickou stranu, vládu, gestapo a spolky SS – a pomoci Německu k politické reorganizaci.

Zatímco Stauffenberg nastupoval do letadla zpět do Berlína, generál Fellgiebel, který byl zasvěcen do spiknutí, informoval spiklence čekající v Berlíně z Vlčího doupěte, že Hitler přežil. Čekající v Berlíně se znejistěli a operaci pozastavili, dokud se k nim nedostal Stauffenberg. Ten přistál kolem 15:45 v Berlíně-Rangsdorfu a telefonicky informoval generála Olbrichta o Hitlerově smrti. Během telefonátu se dozvěděl, že uplynuly cenné hodiny, aniž by se převrat posunul kupředu.

Když v 16:30 dorazil do Bendlerblocku, části operace Valkýra se konečně posunuly díky odvážným činům Albrechta Mertze von Quirnheima. Stauffenbergovi se s pomocí svých spoluspiklenci podaří zatknout generálplukovníka Friedricha Fromma, velitele záložní armády. Od této chvíle začal pro Stauffenberga a jeho spojence beznadějný závod s časem. V 19 hodin nebyly stále obsazeny důležité body, jako např. rozhlas, říšské kancléřství, říšské ministerstvo propagandy a hlavní říšský bezpečnostní úřad a informace o neúspěšném pokusu o atentát na Hitlera byly již několikrát hlášeny v rádiu. K večeru se operace vymyká kontrole. Rozkazy Stauffenberga nelze plnit, naopak procházejí první rozkazy z Vlčího doupěte.

Major Remer, zapálený národní socialista a velitel berlínského strážního praporu, chce, aby říšský ministr propagandy Joseph Goebbels potvrdil údajnou smrt Führera. Goebbels okamžitě rozpozná příležitost a naváže rychlý rozhovor mezi Remerem a samotným Hitlerem. Hitler okamžitě po telefonu povýšil Remera na plukovníka a nařídil mu, aby použil své jednotky k potlačení puče. Kolem 22:40 oblehl Remerův strážní prapor komplex budov Bendlerstrasse. Spiklenci jsou v pasti, puč se nezdařil.

Nacionálně socialistický režim se spiklencům pomstil nepředstavitelnou krutostí. Generál Ludwig Beck, který se měl po puči stát novou hlavou státu, byl ještě téhož večera dohnán k sebevraždě.

Přesně o půlnoci byli na nádvoří Bendlerblock ve světlech vozidel Wehrmachtu zastřeleni Claus Schenk Graf von Stauffenberg, Werner von Haeften, Albrecht Ritter Mertz von Quirnheim a Friedrich Olbricht.

O den později na východní frontě spáchal Henning von Tresckow sebevraždu ručním granátem. Zbývající spiklenci jsou téměř bez výjimky zatčeni, vyslýcháni a mučeni celé dny. Spustí se vlna pronásledování, která zlomí vojenský i civilní odpor vůči režimu. Cílem národních socialistů je nejen eliminovat odbojáře, ale také je ponížit a zničit každou vzpomínku na ně a jejich rodiny. V bezprecedentním předváděcím procesu jsou muži vojenského odboje jednotlivě postaveni před lidový soud a obviněni z velezrady. Tresty smrti jsou často vykonávány jen několik hodin po jejich vyhlášení. Hitler chce vidět muže „věšené jako dobytek na porážku“.

Dopad neúspěšného pokusu o atentát lze jen stěží vyčíslit. Mezi 20. červencem 1944 a koncem druhé světové války zemřelo téměř tolik lidí jako ve všech předchozích válečných letech. S atentátními plány selhala i poslední příležitost zastavit vraždění v koncentračních a vyhlazovacích táborech, umírání na frontách, ničení způsobené bombovými útoky a rozsáhlé únikové přesuny.

Absolutního vrcholu své moci dosáhl Himmler až 20. července 1944, kdy byl den po atentátu jmenován velitelem záložní armády. Hitlerovi se dostává téměř kultovní úcty a stane se více oblíbeným než kdy předtím. Změnil by úspěšný atentát historií lidstva? Ukončil by válku dříve, než by kompletně eskalovala? Mohla zachránit miliony životů? To jsou otázky, na které nikdy nenajdeme odpověď.

Zdroj:

Tobias Kniebe. Operation Walküre: Das Drama des 20. Juli. 2009.