Článek
Odjakživa se lidé snaží dokázat to, že ačkoliv se jako dominantní druh dávno oddělili od zbytku organismů, díky několika krátkým článkům v evolučním řetězci, nejsou zas tak odlišní od zvířat, ba dokonce že společný život s divokými zvířaty není nic nemožného. Rozdíl mezi člověkem a zvířetem je jen vzhledový a hluboko uvnitř všichni patříme do přírody.
Ve světě zvířecího antropomorfismu se našli tací, kteří smazali hranici mezi člověkem a zvířetem, a nakonec skončili jako varování pro zbytek světa. Například německý kouzelník Roy Horn a jeho bílý tygr Montecore, který ho napadl přímo na jevišti. Nebo švýcarský fotograf Bruno Zehnder, který umrzl, když žil mezi tučňáky v Antarktidě. Nejznámějším biologem, jenž nepřežil svou lásku k přírodě, byl Steve Irwin, zabitý rejnokem, když jej natáčel pro dokument. Žádný případ se ale nepřibližuje k tragičnosti osudu Timothyho Treadwella, který žil a zemřel mezi divokými medvědy grizzly na Aljašce.
„Grizzly Man“ miloval medvědy
Timothy Treadwell, také známý jako „Grizzly Man“, byl milovníkem medvědů. Jeho vášeň pro tato zvířata ho přivedla k environmentalismu. Stal se i vášnivým filmařem a začal natáčet dokumentární film, jehož námětem byli medvědi grizzly z národního parku Katmai na Aljašce. Chtěl svými filmy ukázat, že medvědi nejsou vražedné bestie. Poprvé se do Aljašky vydal v pozdních osmdesátých letech.
13 let v řadě tábořil podél pobřeží Katmai, oblasti v Aljašce, která je známá velkou populací medvědů grizzly. Na začátku léta se medvědi pohybují na tzv. „Big Green“, travnaté ploše v zátoce Hallo. Později, na přelomu léta a podzimu, se přesouvají na jih do Kaflia Bay, oblasti s hustým křovím.
Big Green bylo nejlepší místo pro pozorování medvědů, protože tráva byla nízká. Treadwell tomu trávníku dal jméno „Grizzly Sanctuary“, protože zde obvykle rádi odpočívali a procházeli se klidně kolem pobřeží. Silněji a hustěji zalesněná oblast Kaflia Bay byla výhodnější pro bližší kontakt s medvědy (ano, Treadwell byl notoricky známý tím, že na medvědy sahal). Další oblast označovaná jako „Grizly Maze“ byla plná křižujících se medvědích stezek. Tam bylo mnohem snazší se schovat. Během kempování se Treadwell přiblížil k medvědům a natáčel všechny interakce se svou videokameru. Některá videa dokonce ukazovala, jak si hrál s mláďaty. Zatímco „Grizzly Man“ tvrdil, že vždy dbal na to, aby rozvíjel pocit důvěry a vzájemného respektu, našlo se mnoho lidí s opačným názorem.
Byl varován
Strážci národních parků nesčetněkrát varovali Treadwella, že jeho vztah s medvědy se nevyhnutelně změní na smrtící – nebezpečí je prostě příliš velké. Nejen, že byli medvědi obří, někteří velcí samci mohli vážit až 800 kilo a stojící na zadních nohách byli mnohem vyšší než člověk, také strážci měli pocit, že Treadwell nešikovně zasahuje do přirozeného řádu parku.
V roce 1998 mu vytknuli nošení jídla do parku, spolu s několika dalšími přestupky za nelegální kempingové praktiky. Dokonce zavedli nové pravidlo kvůli jeho neschopnosti, známé jako „pravidlo Treadwella“. Uvádí, že všichni táborníci musí každých pět dní přesunout své stany alespoň o jednu míli, aby si medvědi příliš nezvykli na lidi.
Navzdory varováním však Treadwell nadále tábořil a zblízka se stýkal s medvědy. Jeho neustále pokusy o udržování úzkého kontaktu s nimi vedly k jeho hroznému a děsivému konci.
Osudový konec
V říjnu 2003 byli medvědí nadšenec a jeho přítelkyně Amie Huguenardová v národním parku Katmai poblíž Treadwellových každoročních tábořišť v „Grizzly Maze“. Přestože už byla doba, kdy obvykle z medvědího teritoria odjížděl, rozhodl se prodloužit svůj pobyt, aby našel svou oblíbenou medvědici, kterou zatím ještě neviděl.
V tu dobu už několik let jeho přátelé a rodina říkali, že se víc a víc stahoval z moderního světa, a dokonce i Treadwell přiznal, že se v přírodě s medvědy cítil mnohem lépe než s lidmi. Také se stal stále bezohlednějším. Věděl, že v říjnu jsou medvědi agresivnější, protože musí najít co nejvíce potravy na zimu. Tím nabírají tuk na hibernaci. Přesto se utábořil na medvědích cestách a nebál se bližšího kontaktu s šelmami i na podzim. To bylo obzvláště nebezpečné, protože návštěvníci parku mají zakázáno nosit zbraně a Treadwell neměl u sebe ani povolený pepřový sprej odpuzující medvědy.
5. října odpoledne Treadwell a Huguenardová zavolali přes satelitní telefon kolegovi v Malibu, že by se zítra ráno chtěli vrátit zpět do civilizace. Pak, o pouhých 24 hodin později, 6. října 2003, byli oba táborníci objeveni mrtví, roztrhaní medvědem. Pozůstatky Timothyho Treadwella a Amie Huguenardové objevil jejich pilot aerotaxi, který přiletěl do jejich kempu, aby je vyzvedl. Zpočátku se tábor zdál opuštěný. Pak si pilot všiml skutečně obrovského medvěda pozorně procházejícího celou oblast kempu, jako by hlídal svou kořist.
Pilot aerotaxi rychle upozornil strážce parku, kteří dorazili na místo a prohledali oblast. Rychle nalezli ostatky medvědího nadšence a jeho přítelkyně. Treadwellovu rozbitou hlavu, část páteře, pravé předloktí a ruku našli kousek od tábora. Hodinky, které měl připevněné k paži, tam stále byly a tikaly. Pozůstatky Amie Huguenardové byly nalezeny částečně pohřbené pod hromadou větviček a hlíny vedle roztrhaných stanů. Medvěd tedy nejspíše zabil a sežral Treadwella, a Huguenardovou si schoval do zásoby, proto i silně hlídal okolí kempu.
Strážci parku byli nuceni medvěda zabít, když na ně zaútočil během sbírání pozůstatků. Pitva medvěda odhalila části lidského těla v jeho žaludku, což potvrdilo obavy strážců – Timothy Treadwell a jeho přítelkyně byli sežráni jeho milovaným medvědem. V 85leté historii parku to byl první smrtelný útok medvěda.
Nejděsivější část scény však byla objevena až o pár dnů později. Když byla těla odvezena do márnice, strážci prohledali stany a věci páru. Uvnitř jednoho z roztrhaných stanů byla videokamera s šestiminutovou nahrávkou. Nejprve se zdálo, že na nahrávce nic nebude, video bylo totiž černé. Tomu tak ale nebylo. Přestože video bylo tmavé (v důsledku toho, že fotoaparát měl nasazenou krytku objektivu), zvuk byl křišťálově čistý. Po dobu šesti mučivých minut kamera zachycovala celý konec života Huguenardové a Treadwella a zaznamenávala všechny zvuky – od jejich srdcervoucích křiku, až po hrůzostrašné roztrhání těl.
Zvuk naznačuje, že video bylo zapnuto těsně před samotným útokem a že Treadwell byl napaden jako první. Poté se Huguenardová pokoušela medvěda odrazit. Zvuková nahrávka končí zděšenými výkřiky po neúspěšném boji o život.
Po šesti minutách nastal děsivý klid. Těch šest minut zvuku bylo na tolik traumatizujících, že strážci dlouhou dobu odmítli jej s kýmkoli sdílet a utajili jej před veřejností navzdory pokusům několika filmařů získat materiál. Jedině německý režisér Werner Herzog, jehož styl dokumentů dovolil výjimku (Herzog vždy dbá na velkou přesnost a respekt vůči všem osobám ve svých dokumentech) získal nahrávku, kterou ale na konec nikdy ve svém filmu „Grizzly Man“ nepoužil. Podle něj by mohla jen tahle nahrávka zanechat ve všech divácích otřesné až skutečně traumatizující následky.
Do dnes zůstává tato nehoda jediným smrtelným útokem v národním parku Katmai.
Zdoje:
Film Grizzly Man od režiséra Wernera Herzoga
