Článek
Procházet si některé pracovní nabídky může být silně deprimující. Třeba z hlediska platu – když si člověk s ukončeným vysokoškolským studiem a ovládáním několika cizích jazyků, jehož koníčkem je v nejlepším případě znalost počítačového kódování, vydělá u jedné nejmenované firmy neuvěřitelných 18 000 korun měsíčně (podotýkám, hrubého), nezbývá mi nic jiného než se tomu zasmát a se silnou demotivací hledat dál. Pak ale člověk narazí na další perlu z podplacené planety překládání: Můžete sedět 10 – 12 hodin denně v kanclu u telefonu a čekat na zaseknuté Němce v rozbitých výtazích. Jediným úkolem je posléze zavolat zpět do Německa a zorganizovat záchranu (ne)šťastlivců uvězněných v porouchaných páternosterech 21. století. Plat: Život měnících 110.- za hodinu.
Jenže stěžovat si na plat, to už je taková normálka, ono hodně firem si myslí, že jen protože všechno zdražuje, není potřeba zvyšovat platy. Mnohem horší je jejich očekávání v nové pracovní síly při vlastní neschopnosti.
Práce s textem (ale s překlepy)
Než naštvaní čtenáři hodí své prsty na klávesnici a začnou mi tu něco vytýkat: Ano, samozřejmě dělám taky chyby, každému se může stát, že přehlédne překlep nebo nekompletně přepsanou větu. Co by se ale opravdu stávat nemělo, je překlep či chyba v pracovní nabídce od lidí, co vyloženě pracují s textem, s jazykem a s řečí. To je přímo jejich profese. Navíc přímo v té nabídce hledají někoho, co umí „perfektně pracovat s textem“, „někoho, který má vynikající úroveň češtiny, zná gramatiku jako své boty a nezná slovo překlep.“
O to vtipnější pak je, když právě oni mají hned vedle překlep. Jako např. zde:
Mluvit perfektně německy a česky na slušné úrovni je celkem pochopitelný požadavek, ale co přesně je „úrovneň“? Asi klasický překlep, i kdyby mě zajímalo, jak se to mohlo stát. Ani písmenko V, ani písmenko E nejsou přímo vedle písmenka N.
Následující obrázek není úplně překlep, ale spíše mozkový klam.
Zde si mozek autora při kontrole jednoduše nevšiml, že tam má dva krát za sebou to stejné slovo. Někdy se to totiž stává, pak mozek čte text automaticky správně a neřeší nějaké slovní dvojčátko stojící hned vedle svého brášky či sestřičky.
Někdy najdeme i typický případ chyby „ukončil jsem větu s jinou větou, a teď to nějak nesedí.“
„Pro naše významného klienta“… Mám dvě teorie. Teorie číslo jedna: Autor zapomněl přidat „-ho“ za slovíčko naše. Anebo pravděpodobnější varianta: Autor napsal „Pro našeho významného klienta“, protože firma má jen jednoho významného klienta. Pak si šéf všiml, že to nevypadá moc vábně, a poručil, aby tam bylo množné číslo. Jenže autor změnil jen první část věty, druhou nechal být.
Následující nabídka má skvělé jméno, skvělý plat a hezkou chybičku.
No tak ruku na srdce! Kdo by nechtěl mít takové cool jméno jako je „Senior Knowledge Content Specialist“, jehož úkolem bude poskytovat vysoce kvalitní psaný TEXU. Za prvé: Co pro Boha znamená „Senior Knowledge Content Specialist“? Jsem já ten senior, co má aspoň nějakou knowledge, nebo musím mít senior knowledge? A „Content Specialist“ je jen fancy pojmenování pro pisálek, ne?
Jak se ale stal překlep „texu“? To ten prstík elegantně přeskočil od písmenka T na U, aniž by se dotknul toho Z mezi nimi?
Jak říkám, nikdo není bezchybný, tyhle věci se stávají. Pokud se ale chci prezentovat veřejnosti a přilákat k sobě do firmy jen ty nejlepší, možná bych si měl své krátké texty dva – nebo radši třikrát po sobě přečíst, abych se aspoň vyhnul překlepům.
