Článek
Píše se 11. srpna 2018. Alio Fan se v to ráno probudil a klikl na hlasovou nahrávku, kterou mu někdo předešlý den poslal. Byl to jeho přítel z dětství, Richard Russell, mluvil v ten moment s řídícími letového provozu. Tento rozhovor byl poté vysílán do celého světa.
„Vstal jsem z postele a slyšel jeho hlas,“ vzpomínal Fan, „Moje první reakce byla, že zase někoho napálil, že si jako vždy z někoho střílí.“ Russell byl mezi jeho přáteli známý jako vtipálek, ve škole převzal často roli třídního klauna. „Jen jsem si myslel, že je to další z jeho legendárních vtipů,“ řekl Fan.
Jenže tentokrát to nebyl malý nevinný žertík. Byl to den, kdy Russell ukradl 76místné osobní letadlo z mezinárodního letiště Seattle-Tacoma, více než hodinu poklidně proplouval oblastí Puget Sound, než se s ním zřítil k smrti na ostrově Ketron. Bylo jen málo náznaků, proč to udělal nebo jak to udělal. Jak zvládl mít pod kontrolou komerční letadlo, ačkoliv nikdy neletěl? Další záhadou je, co ho donutilo k sebevraždě. Přátelé a bývalí kolegové vůbec nechápali, jak mohl chytrý, zábavný a klidný muž jako Richard, provést něco takového.
Mike Criss, rodinný přítel, jehož syn byl s Russellem blízkým kamarádem od druhé třídy, řekl, že naposledy mluvil s Russellem v únoru. „Zněl naprosto v pohodě,“ řekl Criss. Jeho syn mluvil s Russellem dokonce jen týden před havárií a nezdálo se, že by něco nebylo v pořádku. I samotná Russellova rodina byla po nehodě v šoku, stejně jako David Odell, pastor v kostele, kam Russell pravidelně chodil.
Byl plný života
Russellovi bylo v osudový den 29 let. Narodil se v Key West na Floridě a přestěhoval se do Wasilla na Aljašce, když mu bylo 7. Pro školu psal blogy, které dokázaly vždy rozesmát své čtenáře. Criss říkal, že Russell jako dítě nikdy nemluvil o letadlech nebo létání. Podle místních novin hrál fotbal a závodil v atletice na střední škole Wasilla, kterou absolvoval v roce 2008. Přestěhoval se do Coos Bay v Oregonu, kde navštěvoval Southwestern Oregon Community College, tam se v roce 2010 na církevním shromáždění setkal s Hannah Stracenerovou. O rok později se vzali a poté si otevřeli pekárnu, kterou spolu tři roky provozovali. Hannah, která chodila do kuchařské školy, byla „orientovaná na detaily“ a řídila jejich společnou pekárnu, zatímco její manžel byl uvolněnější a „toužil experimentovat s novými a speciálními recepty“.
V roce 2015 se přestěhovali do Sumner, aby byli blíže její rodině, a Russell získal práci u letecké společnosti Horizon Air. Russell byl součástí dvoučlenného odtahového týmu, tzv. pozemní agenti obrábějící letadla, což znamenalo i 10 až 45minutové směny v kokpitech, kde zapínal pomocné energetické jednotky letadel (v podstatě baterii), komunikoval s řídícími letového provozu a v případě nouze by testoval brzdy letadel, ale nikdy nezapínal motory ani vrtule.
Mary Schiavová, letecká právnička a bývalá generální inspektorka ministerstva dopravy, poznamenala, že piloti nikdy nejsou v kokpitu sami, dvojčlenný odtahový tým se ale rozděluje – jeden si sedne do kokpitu a druhý řídí speciální traktor na zemi.
Nebyl spokojený s pracovními podmínkami
Bývalí kolegové popisovali Russella jako tichého, přátelského chlápka, který hodně četl a měl rád výhody bezplatného cestování, které přinesla práce pro leteckou společnost. Ale také si všímali, že si často rýpnul do vedení a do neoptimální mzdy. Russellovi bývalí spolupracovníci popisovali Horizon Air jako nepříjemné místo pro práci, kde byli pracovníci pod velkým časovým tlakem, nedoceněni a dostávali méně než propagovanou minimální mzdu 15 dolarů (zhruba 345 korun) za hodinu.
Je to stížnost, kterou sám Russell opakoval v příspěvcích na sociálních sítích, když si všiml dichotomie mezi vyčerpávajícím, málo placeným zaměstnáním a světovými cestami, které mu tato práce umožnila. Celkem byl se svou prací nespokojený, nenechal to ale na sobě poznat.
„Pokaždé, když přišel do práce, měl vždy s sebou stoh knih a úsměv na tváři,“ řekl Brown, bývalý kolega. „Byl to velmi příjemný a pozitivní chlap. Někdy můžete pracovat na špatných místech a o některých lidech byste si mysleli, že s nimi není něco v pořádku. Nikdy mě ta myšlenka nenapadla u Richarda.“
Krádež letadla a fatální nehoda
10. srpna v půl osmé večer byl Russell ve směně a vlezl jako vždy do letadla. Jenže tentokrát s nikým nekomunikoval, nezkontroloval brzdy a vydal se na runway. Veškeré pokusy o spojení se s ním neuspěly. Russell dokázal letadlo dostat do vzduchu, a to zcela bez tréninku. Následoval zhruba 70minutový let nad letištěm a okolí. Hned vedle něj letěly dvě stíhačky, jejichž úkolem bylo v nouzi zasáhnout – jenže to nebyla potřeba. Russell letěl jako profík, podíval se i na Rocky Mountains a po celou dobu držel kontakt s řízením letového provozu (zkr. ATC). Povídal si s nimi o svém životě, co zrovna viděl, jak si užíval letu. Právě řídící, s kterým si Richard povídal, dokázal udržet nervy a zachoval se vysoce profesionálně. Neprodleně zastavil veškerý provoz na a kolem letišti a byl Russellovi pomocí a posluchačem. Dal mu rady, když se letadlo začalo chovat divně, vyslechl si jeho starosti a obdivoval s ním vše, co viděl.
Během letu si Russell dokonce zkusil nějaké triky, které by fyzikálně neměly být možné s takto velkým letadlem, například otočku o 360° nebo dokonce salto. Podle vlastních slov letěl hodně často v počítačové hře GTA, tím odůvodnil svou schopnost dělat tyto manévry, ze kterých byli ohromeni i piloti stíhaček, jež letěli přímo vedle něj.
Russell během letu říkal, že je „zlomený chlap, asi trochu švihlý. Všímám si toho, jaký jsem blázen.“ Když ATC navrhlo, aby s letadlem přistál na společné základně Lewis–McChord, Richard odmítl: „Ti chlapi mě zavřou, když tam přistanu, na víc si myslím, že bych to nemusel zvládnout.“ Později požádal o souřadnice kosatky, která byla zahlédnuta nedaleko letiště, a řekl: „Chci se za ní podívat, než skončím.“ Uvedl, že nechce nikomu ublížit, a v posledních minutách komunikace se omluvil svým přátelům a rodině. Když řídící letového provozu požádal, aby po manévrech přistál, Russell řekl: „Nevím. Trochu jsem doufal, že tímhle to ukončím, víš?“ Dodal, že „nikdy neplánoval přistát.“
Russell nakonec smrtelně havaroval ve 20:43 místního času na Ketron Island v Puget Sound, Washington. Svůj slib splnil a během havárie nikoho mimo sebe neohrozil. Rozhovor mezi Russellem a letištěm patří mezi nejznámější konverzace leteckých situací všech dob. Fan, Russellův přítel z dětství, stále nevěří, že to jeho přítel skutečně udělal. A Russellův popis sebe sama na audiu z kokpitu – „zlomený chlap, asi trochu švihlý“ – je v rozporu s Fanovými vzpomínkami na jeho přítele. Pamatuje si, jak vyrůstal ve Wasille, kempoval, hrál videohry a stavěl pevnosti v lesích. Nikdy nemluvil o žádných problémech s duševním zdravím, řekl Fan.
„Vždy byl šťastný.“
Zdroje:
