Článek
Těžké dětství a kriminální minulost
Gérard Depardieu se narodil jako třetí ze šesti dětí. Vyrůstal v chudé dělnické domácnosti v Châteauroux v centrální Francií. Na začátku života to rozhodně neměl lehké, jeho rodiče neuměli číst ani psát, a i on se to naučil až mnohem později než jiné děti. Kvůli tomu měl vady řeči a ve škole zažil velké problémy, následně byl považován za labilního a vzpurného. Ve své autobiografii říká, že od svých deseti let poskytoval sexuální služby homosexuálním mužům.
Ve třinácti letech se začal učit tiskařem, studium ale nedokončil. Ve volném čase vydělával menší peníze boxem v amerických kasárnách. Více si vydělal prodejem ukradnutého zboží, jenže to a pašování alkoholu či cigaret ho dostalo několikrát do konfliktu s policií a celníky. Další peníze si přivydělával prodejem šperků, které získával vykopáváním čerstvě pohřbených mrtvol. Toho taktéž brzy nechal a začal, díky své v tu dobu sportovní postavě a zkušenostmi s boxováním, hlídat prostitutky jako jejich osobní bodyguard.
Herecká kariéra a popularita
V roce 1964 se Depardieu společně s jeho přítelem a studentem herectví Michel Pilorgém přestěhoval do Paříže. Po divadelním představení Molièra v pařížském divadle se Depardieu rozhodl stát se hercem. Bezplatně se učil v Théâtre National Populaire a od roku 1966 absolvoval École d'Art Dramatique Jeana-Laurenta Cocheta v Theâtre Edouard VII. Toto rozhodnutí otočilo život bouřliváka o 180°, brzy následovala angažmá v divadle i malá vystoupení ve filmech a televizi.
Prostřednictvím režiséra Clauda Regyho se Depardieu seznámil s režisérkou a spisovatelkou Marguerite Durasovou, s níž v následujících letech natočil čtyři filmy. Tato spolupráce pomohla seznámit publikum s tímto novým obličejem na plátně ve francouzských kinech. Definitivní karierní průlom získal díky hlavní roli v komedií „Buzíci“ z roku 1971. Poté, co v 80. letech odešlo do důchodu (nebo zemřelo) mnoho herců starší generace, kteří po desetiletí dominovali francouzské kinematografii, stal se Depardieu konečně hlavní hvězdou své rodné země. Od začátku 90. let patří Depardieu mezi nejtalentovanější charakterní herce a je jedním z mála mužských francouzských herců, kteří se dokázali prosadit i v mezinárodních produkcích.
V roce 1991 získal dosud jedinou nominaci na Oscara za titulní roli ve filmu Jeana-Paula Rappeneaua „Cyrano z Bergeracu“. Následovalo několik od základů rozdílných filmových rolí. Od temného komisaře Kleina z ponuré kriminálky „Válka policajtů“ přes zábavně přísného ředitele v komedií „KOndoMEDIE“ až po sympatického tlouštíka Obelixe ve všech reálných zfilmování komiksových hrdinů – celkem si zahrál ve více než 220 filmových a televizních produkcích, a vždy dokázal svým výkonem přesvědčit. Depardieu byl šestnáctkrát nominován na nejvýznamnější francouzskou filmovou cenu César, což je rekord. Svého prvního Césara nakonec získal za hlavní roli ve filmu „Poslední metro“. Tyto role, úspěchy a jeho herecká persona mu přinesly mezinárodní popularitu a stal se jednou z nejoblíbenějších celebrit Francie.
Kontroverze a alkoholismus
Ačkoliv se jako herec dokázal dostat do srdcí diváků, jako osoba se stále tu a tam znovu ukázala jeho bouřlivá minulost. Jeden z větších problémů mu přinesla závislost na alkoholu. Ve své knize „Vivant“ z roku 2004 Depardieu uvedl, že alkohol ho „zcela vyčerpal“. Zároveň prozradil, že podstoupil transplantaci jater, díky čemuž měl pocit, že dostal novou energií a chtěl si pořádně užívat života. Depardieu uvedl, že pije až 14 lahví vína denně, k tomu pivo, šampaňské, vodku a whisky. Zneužívání alkoholu mu několikrát způsobilo negativní pozornost, například když oznámil, že všichny Francouzi jsou „blbci“, když močil do chodby letadla nebo když si po pádu z koloběžky zlomil nohu. Podle policie měl během nehody 2,55 promile alkoholu v krvi, následně ztratil kvůli tomuto incidentu řidičák.
Pád herce ale nezačal nadměrným požitím alkoholu. První kontroverzí byl útěk z Francie kvůli příliš vysokým daním. Aby se vyhnul daňové platbě ve výši 75 %, přemístil Depardieu v prosinci 2012 své bydliště z Francie do belgického pohraničního města Estaimpuis-Néchin. Zároveň oznámil, že se vzdá svého francouzského občanství. Toto chování bylo ostře kritizováno vládnoucími socialisty. V dnešní době kompletně nemyslitelné, rozhodl se francouzský velikán později přijmout nabídku ruského prezidenta Vladimira Putina a oficiálně požádal o ruské občanství, jež obdržel na začátku ledna 2013.
Po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022 Depardieu prohlásil, že je „proti této bratrovražedné válce“. Jde o „šílený a nepřijatelný exces“ Putina, za jehož chování ruský lid „nenese odpovědnost“. Depardieu vyzval k příměří na Ukrajině, což mu přineslo menší problémy s ruskou vládou. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov nabídl Depardieuovi „poučení“, řekl, že je potřeba, aby Depardieu „otevřel oči“.
Mediálně byl Depardieu za svůj vlídný vztah s Ruskem často terčem negativních článků, kariéru si tím ale nijak nepoškodil a nadále získal velké role ve francouzských snímcích. Až aktuální obvinění by mohla znamenat jeho definitivní konec ve filmovém byznysu.
Obvinění za sexuální zneužití
Již roku 2018 podala mladá herečka Charlotte Arnouldová oznámení o znásilnění proti Depardieuovi na policejní stanici v jihofrancouzské vesnici Lambesc. Řekl, že byl „šokován“ a že ho její obvinění „velmi ranilo, protože bylo nepodložené.“ Vzorky DNA nebyly odebrány, takže stálo tvrzení proti tvrzení. V prosinci 2020 vyšetřující soudce zahájil formální vyšetřování znásilnění a sexuálního napadení, protože herečka v srpnu znovu podala stížnost, kvůli které bylo nutné řízení znovu otevřít.
Francouzská justice 10. března 2022 rozhodla, že existují „vážné důkazy“ ohledně znásilnění Charlotte Arnouldové a potvrdila obvinění proti Depardieuovi. 7. prosince 2023 se objevila nová dokumentace o Depardieuovi. Ta ukázala herce jako grázla, vyznamenal se především obscenitami, sexuálními narážkami (i vůči nezletilým) a zneužití moci – sexuální obtěžování a znásilnění také našlo své místo. Dokumentace měla za následek, že hodně televizních stanic po celém světě stáhly jeho filmy z vysílání.
Jestli je kariéra již 75letého herce opravdu u konce, to se dozvíme nejspíše ještě letos. Momentálně musíme z hlediska neutrality říct, že platí presumpce neviny, ačkoliv to pro Depardieua po nejnovějších důkazech nevypadá dobře.
Zdroje:
Kniha Vivant, csfd.cz, faz.net
