Krátký cestopis: Švýcarské Solothurn je městečko, které si zalíbíte

Staré město z 10. století

Stejně jako například Praha nebo Paříž se i Solothurn může chlubit s překrásným starým městem nacházející se celé vně historických hradeb. Až 12metrové kamenné zdi kdysi sloužili k ochraně městských obyvatel, které dlouhou dobu žili pouze na tomto území. V dnešní době se okolo historického centra nachází nové město, ale nádech minulosti zažijete jen ve hradě.

Nejdokonaleji udržené pozůstatky majestátního hradiště najdete u východního vchodu (Baseltor) a západního vchodu (Bieltor) do starého města. Obě brány pochází z 16. století a sloužily jako jediné dva vstupy do ostře hlídaného centra. Pojmenovány jsou podle směru, kam ukazují – v historií odsud vedly dvě důležité cesty k nejbližším velkým městem, do Basileji a do Biel. Nejstarší stavba samostatného hradiště (vyhlídková věž u Bieltor) pochází z roku 1150 a nejstarší do dnes stojící stavba z centra je Zeitglockenturm z 13. století.

Největší budovou, a současně i symbolem Solothurnu, je katedrála svatého Ursena. Šestašedesáti metrová kostelní věž lze zahlédnout z velké dálky a ze všech světových stran. Proto se stala zeleně-tyrkysová špička věže poznávacím znamením Solothurnu. Římsko-katolická katedrála navazuje na Baseltor a obsahuje jedenáct mramorových oltářů, jedenáct zvonů, tři nástropní malby a dva varhany. Vyhlídková plošina velké věži je veřejně dostupná (dokonce zadarmo) a dovolí pohled na jedinečné panoráma nedaleko vzdálených hor či na jasně rozdělené staré a nové město ohraničené řekou Aare nacházející se ihned za hradem. Při hezkém počasí můžete daleko na jihu spatřit Alpy.

Doporučuji vstoupit do města Basilejským vchodem. Nejen, že se hned na začátku dne můžete kouknout na impozantní katedrálu z 18. století, těsně před městem najdete i do mědi vytasený model Solothurnu – něco jako starobylá mapa pro lidi, co nemají dobrou orientaci.

Muzea a gastronomické specialitky

Solothurn je proslavené kulturní centrum severního Švýcarska a nabízí mimo velkého divadla a kolosálního koncertního sálu několik zajímavých muzeí, mezi které patří Přírodovědecké muzeum (zde naleznete například repliku lebky Tyrannosaura Rexe a Foucaultové kyvadlo, které díky rotaci planety mění každou hodinu své pendlování o 10 stupňů) nebo Muzeum umění, které se může chlubit s největší světovou sbírkou obrazů a uměleckých děl nejen historických ale i současných švýcarských malířů a autorů. Okolo tohoto muzea se nachází park, a opodál je možné se projít po příkopě hradu. Dříve tu byla ještě voda, a možná i krokodýli, jenže to není na 100 procent doloženo.

Výlet bez jídla by nebyl dobrý výlet, a pokud se rozhodnete zajet do Solothurnu, rozhodně nebudete hladovět. Tradiční restaurace a útulné kavárny podél klidného břehu Aary nezklamou: klasické fondue, delikátní raclette a lahodné bramborové rösti zachutnají každému. A pokud máte chuť na něco sladkého, stačí zajít zpět do centra. Läderach rozmazlí chuťové buňky s celosvětově proslavenou švýcarskou čokoládou, a pekárna Hofer nabízí místní specialitu „Solothurner Torte“, oříškový dort vynalezený přímo v této pekárně.

Skvělá příroda

Pohoří Jura na severu a bernské nížiny na jihu města jsou perfektním kontrastem k starobylému centru Solothurnu. Pohoří Jura pocházející z třetihor okouzlí překrásnou a zdánlivě prehistorickou přírodou, kterou můžete prozkoumat pomocí zajímavých stezek. Švýcaři milují chození po horách, a tak si můžete vybrat, zdali se podíváte jen na kousek (doslova) Jurského parku, nebo jestli si dáte až dvaceti kilometrové procházky – na ty pozor, zaberou skutečně celý den.

Pro milovníky okrasného ptactva byla před více než 100 lety zřízena malá voliéra poblíž katedrály svatého Ursena. Klece zde obývají různé druhy papoušků, holubů, kachniček a bažantů, a na barevné opeřence se můžete podívat zcela zdarma. Provozovatelé voliéry se ale nebudou zlobit, pokud jim přispějete pomocí sponzoringu přímo na místě nebo online. Hned u voliér se taktéž nachází velké hřiště.

Velkým lákadlem je zde protékající Aare. Pokud znáte mé cestopisy, tak zajisté víte, že jsem v mém velkém cestopisu ze Švýcarska (zde) již zmínil počátek této řeky. Poté, co se hadovitě vine kolem hlavního města Bern obtéká i Solothurn, a to takovým způsobem, že odděluje staré od nového města. To krásné na této řece je, že ačkoliv má za sebou již dobrých 150 kilometrů, je stále čistá, modrá, a jestli jste dobrými plavci, můžete si jít zaplavat (je důležité říct, že plavání v řekách je ve Švýcarsku vždy povoleno, pokud nenajdete vyložený zákaz, ale je na vlastní nebezpečí).

Mimochodem, plavání v Aare má u Švýcarů velkou tradici. Ve městech, kterými protéká, je zvykem plavat z práce po řece domů (pokud samozřejmě teče na správnou stranu). Lidé do práce jdou pěšky, večer se vydají k řece, zabalí si své věci do speciálního vodotěsného pytle, jenž současně figuruje jako vztlaková pomůcka, skočí do řeky a nechají se unášet směrem domů.

Výlet do Solothurnu se určitě vyplatí. Město má mnoho výhod – díky tomu, že se nejedná o klasický turistický hotspot, je autentické a klidné, navíc není tak drahé. Ubytování najdete za atraktivní ceny a restaurace mají adekvátní ceny. Vydáte-li se do Solothurnu v prosinci, nepropásněte obrovský adventní kalendář. Každý den se otevře jiné okénko místního muzea města.

Zdroj: Autorský text