Článek
Mladý Mao
Na konci 19. století byla Čína skořápkou své kdysi slavné minulosti, kterou vedla zchátralá dynastie Čching. Mao Ce-tung se narodil 26. prosince 1893 v zemědělské komunitě Shaoshan v provincii Hunan v Číně do rolnické rodiny, která po několik generací obdělávala své tři akry půdy. Život byl v té době pro mnoho čínských občanů těžký, ale Maova rodina na tom byla lépe než většina ostatních. Jeho autoritářský otec byl prosperujícím obchodníkem s obilím a jeho matka byla vychovatelkou.
Tím, že Mao navštěvoval jen malou školu ve své vesnici, neměl přístup ke kvalitnímu školství, a tak nezískal vysoké vzdělání. Ve věku 13 let pracoval na plný úvazek na poli, ale stával se stále neklidnějším a ambicióznějším.
Ve 14 letech mu otec domluvil sňatek, ale on to nikdy nepřijal. Když mu bylo 17 let, odešel z domova, aby se zapsal na střední školu v Changsha, hlavním městě provincie Hunan. V roce 1911 začala revoluce Xinhua proti monarchii a Mao se připojil k revoluční armádě a Kuomintangu, nacionalistické straně. Kuomintang vedený čínským státníkem Sun Yat-senem v roce 1912 svrhl monarchii a založil Čínskou republiku. Mao, pobídnutý příslibem nové budoucnosti pro Čínu i pro něj, si liboval v politických a kulturních změnách, které zasáhly zemi.
První kontakt s komunismem
Mao Ce-tung vystudoval v roce 1918 a stal se certifikovaným učitelem. Téhož roku zemřela jeho matka. Rozhodl se nevrátit se domů. Odcestoval do Pekingu, ale nepodařilo se mu najít práci. Nakonec našel místo asistenta knihovníka na Pekingské univerzitě a navštěvoval několik kurzů. Přibližně v té době slyšel o úspěšné ruské revoluci, která ustavila komunistický Sovětský svaz. Tento úspěch komunismu ho politicky silně ovlivnil a v roce 1921 se stal jedním z inauguračních členů Komunistické strany Číny.
V roce 1923 zahájil čínský vůdce Sunjatsen politiku aktivní spolupráce s čínskými komunisty, jejichž síla rostla a počet příznivců se rázem zvětšovala. Mao Ce-tung podporoval Kuomintang i komunistickou stranu, ale během několika příštích let přijal leninské myšlenky a věřil, že klíčem k nastolení komunismu v Asii je oslovení rolníků v zemědělství.
Změny v politice
V březnu 1925 zemřel čínský prezident Sunjatsen a jeho nástupcem se stal Čankajšek, který se stal předsedou Kuomintangu. Na rozdíl od Sunjatsena byl Čankajšek více konzervativní a tradiční. V dubnu 1927 přerušil spojenectví a zahájil násilnou čistku komunistů, při níž mnoho z nich bylo uvězněno nebo zavražděno. V září téhož roku vedl Mao Ce-tung armádu rolníků proti Kuomintangu, ale byl rychle poražen. Zbytky jeho armády uprchly do provincie Ťiang-si, kde se znovu zorganizovaly. Mao pomohl založit Čínskou sovětskou republiku v horské oblasti Ťiang-si a byl zvolen předsedou tohoto malého státu. Vytvořil malou, ale silnou armádu partyzánských bojovníků a řídil mučení a popravy těch, kteří se vzepřeli stranickým zákonům.
Do roku 1934 bylo v provincii Ťiang-si pod komunistickou kontrolou více než 10 oblastí. Čankajšek byl nervózní z jejich úspěchů a rostoucího počtu. Malé nájezdy a útoky na komunistická ohniska je neodradily. Čankajšek usoudil, že je načase provést rozsáhlé vyčištění regionu, aby odstranil komunistický vliv. V říjnu 1934 shromáždil téměř 1 milion vládních vojáků a obklíčil komunistickou pevnost. Mao byl upozorněn na blížící se útok. Po intenzivní hádce s ostatními vůdci, kteří chtěli provést poslední odpor proti vládním silám, je přesvědčil, že ústup je lepší taktikou.
Po následujících 12 měsíců více než 100 000 komunistů putovalo na západ a sever. Tento ústup se zapsal do dějin jako „Dlouhý pochod“ přes čínské hory a bažiny až do Jen-anu na severu Číny. Odhaduje se, že pouze 30 000 z původních 100 000 přežilo tuto 12 500 kilometrů dlouhou cestu. Jakmile se rozšířilo, že komunisté unikli vyhlazení Kuomintangem, mnoho mladých lidí migrovalo do Jen-anu. Zde Mao využil své řečnické schopnosti a inspiroval dobrovolníky, aby věrně přistoupili na jeho stranu, když se stal předním komunistickým vůdcem.
Konflikt s Japonskem mu pomohl
V červenci 1937 vtrhla japonská císařská armáda do Číny a donutila Čankajška uprchnout z hlavního města. Čankajškovy jednotky brzy ztratily kontrolu nad pobřežními oblastmi a většinou velkých měst. Neschopen vést válku na dvou frontách, Čankajšek oslovil komunisty s návrhem na příměří a podporu. Během této doby se Mao Ce-tung prosadil jako vojenský vůdce a s pomocí spojeneckých sil pomáhal v boji proti Japoncům.
Po japonské porážce v roce 1945 mohl Mao Ce-tung zaměřit své úsilí na ovládnutí celé Číny. Čína následně sklouzla do krvavé občanské války. Dne 1. října 1949 Mao v Pekingu na náměstí Nebeského klidu oznámil založení Čínské lidové republiky. Čankajšek a jeho stoupenci uprchli na ostrov Tchaj-wan, kde založili Čínskou republiku – až do dnes je konflikt mezi těmito dvěma státy nebezpečný.
V následujících letech Mao Ce-tung provedl rozsáhlou pozemkovou reformu, někdy přesvědčováním, jindy nátlakem, často i za použití násilí a teroru, pokud to považoval za nutné. Zabavil půdu válečných vládců a přeměnil ji na lidové komuny. Zavedl také pozitivní změny, jako například zlepšení postavení žen, zdvojnásobení počtu studentů ve školách, zvýšení gramotnosti a lepší dostupnost zdravotní péče, což výrazně prodloužilo očekávanou délku života. Nebyl ale úplně spokojený se změnami, protože Maoovy reformy nebyly tak úspěšné ve větších městech. V roce 1956 zahájil kampaň „Sto květin“ a demokratickým způsobem umožnil ostatním vyjádřit své obavy. Mao doufal v širokou škálu užitečných nápadů a očekával pouze mírnou kritiku. Místo toho však obdržel ostrou kritiku, která ho otřásla kvůli intenzivnímu odmítnutí ze strany městské inteligence. Ze strachu ze ztráty kontroly nemilosrdně potlačil další projevy nesouhlasu. Stovky tisíc Číňanů bylo označeno za „pravicové“ a tisíce byly uvězněny.
Maův nejdůležitější krok
V lednu 1958 zahájil Mao Ce-tung program „Velký skok vpřed“, který měl za cíl zvýšit zemědělskou a průmyslovou výrobu. Program zřídil velké zemědělské komuny, v nichž na polích pracovalo až 75 000 lidí. Každá rodina dostala podíl na zisku a malý pozemek. Mao si stanovil idealistická, někteří by řekli nepravděpodobná, očekávání pro zemědělskou a průmyslovou výrobu, protože věřil, že země by mohla během několika desetiletí dosáhnout pokroku za celé století.
Zpočátku to vypadalo slibně, byl zaznamenaný ohromující pokrok. Nicméně, tříroční záplavy a špatné úrody zkreslili slibnou situaci. Zemědělská výroba ani zdaleka nesplňovala očekávání a zprávy o masivní výrobě oceli se ukázaly být falešné. Během jednoho roku nastal děsivý hladomor a celé vesnice umíraly hlady. V nejhorším člověkem způsobeném hladomoru v historii lidstva zemřelo mezi lety 1959 a 1961 odhadem 40 milionů lidí. Bylo jasné, že Mao uměl organizovat revoluci, ale byl zcela neschopný v řízení země. Rozsah katastrofy byl skryt před národem i světem. Pouze nejvyšší vedoucí komunistické strany věděli, a Maoovo ochranné vnitřní kruhy před ním mnoho detailů o hladomoru utajovaly.
V důsledku selhání „Velkého skoku vpřed“ byl Mao Ce-tung v roce 1962 tiše odsunut na okraj a jeho rivalové převzali kontrolu nad zemí. Poprvé za 25 let nebyl Mao ústřední postavou vedení.
Kulturní revoluce
V roce 1966 se Mao Ce-tung vrátil na politickou scénu a zahájil Kulturní revoluci. Na shromáždění u řeky Jang-c’-ťiang v květnu se 73letý Mao na několik minut vykoupal v řece, přičemž vypadal fit a plný energie. Později on a jeho nejbližší spolupracovníci zorganizovali sérii veřejných shromáždění, kterých se zúčastnily tisíce mladých příznivců. Očekával, že mladí lidé si nebudou pamatovat jeho neúspěch u „Velkého skoku vpřed“ a následném hladomoru – ukázalo se, že měl pravdu.
V klasickém autokratickém stylu získávání moci Mao Ce-tung vytvořil krizi, kterou mohl vyřešit pouze on. Mao svým následovníkům řekl, že buržoazní prvky v Číně se snaží obnovit kapitalismus, a prohlásil, že tyto prvky musí být ze společnosti odstraněny. Jeho mladí stoupenci vytvořili Rudé gardy a vedli masovou čistku „nežádoucích“. Brzy se Mao opět ocitl v čele. Aby zabránil opakování odmítnutí, které zažil během kampaně „Sto květin“, Mao nařídil uzavření čínských škol a mladí intelektuálové žijící ve městech byli posláni na venkov, aby byli „převychováni“ tvrdou manuální prací. Kulturní revoluce zničila velkou část tradičního kulturního dědictví Číny a zároveň vytvořila v zemi všeobecný ekonomický a sociální chaos. Právě v této době narostl Maův kult osobnosti do obrovských rozměrů.
Odkaz a smrt
Aby dále upevnil své místo v čínské historii, se Mao Ce-tung setkal roku 1972 s americkým prezidentem Richardem Nixonem, což byl krok, který zmírnil napětí mezi oběma zeměmi a zvýšil postavení Číny ve světě. Během setkání se ukázalo, že Maův zdravotní stav se zhoršuje, a mnoho témat se nezvládlo vyřešit.
Mao Ce-tung zemřel na komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou 9. září 1976 ve věku 82 let v Pekingu v Číně. Zanechal po sobě kontroverzní odkaz jak v Číně, tak na Západě – je považován jako genocidní monstrum, ale současně jako politický génius. Oficiálně je v Číně považován za velkého politického stratéga a vojenského génia, zachránce národa. Nicméně Maoovy snahy uzavřít Čínu obchodu a tržnímu hospodářství a vymýtit tradiční čínskou kulturu jeho nástupci do značné míry odmítali. Ačkoli je jeho důraz na soběstačnost Číny a rychlou industrializaci, kterou prosazoval, považován za základ pozdějšího rozvoje Číny ve 20. století, jeho tvrdé metody a necitlivost vůči těm, kteří mu nedávali plnou důvěru a věrnost, byly široce odsouzeny jako sebezničující.
Zdroje:
Halliday J, Changová J. 2007. Mao: The Unknown Story.
