Článek
Cesta na trať – v centru fakt není
Pokud nenavštívíte závody v Monte Carlu nebo Singapuru, nenajdete trať nijak blízko centra nějakého města. Ani v Barceloně to není jinak. Katalánská závodní trať se nachází v Montmelo, zhruba 20 kilometrů severněji od Barcelony. Ze španělské metropole se tam ale na štěstí pohodlně dostanete nejen autem, ale i vlakem. Zrovna o závodním víkendu jede mnohem více spojů tímto směrem, a španělské dráhy jsou připravené na větší nával cestovatelů. Překvapivě nebyla cesta na závod příliš zalidněná, vlak byl ještě docela prázdný a mohli jsme pohodlně stát u dveří, aniž bychom byli na sebe namačkaní.
Vystoupili jsme v Montmelo a mohli jsme si vybrat, jestli se budeme s velkým počtem zpocených lidí v 30 stupních cpát do shuttle busů, nebo jestli se vydáme na dvaceti minutovou procházku v katalánské přírodě. Vzhledem k tomu, že oba nejásáme z narvané MHD a cesta k trati byla skvěle popsaná šipkami na pouličních lampách, rozhodli jsme se pro to se projít.
Montmelo je pěkné městečko. Nejspíše tu je živo výhradně během tohoto jednoho víkendu v roce, protože si nedokážu představit, že je tu každý den tolik stánků, jídla, hudby a předražených suvenýrů. Zhruba 25 minut později vidíme před sebou první tribuny a vstup na areál – jsme na místě akce.
Formule 1 – unikátní atmosféra
Když člověk nikdy nebyl na žádném závodě, neví, jak dlouho bude trvat, než se dostane do areálu, k nějakému jídlu či na své místo. Ukázalo se, že pokud se dostavíte 90 minut před startem, je to velice jednoduché a rychlé. Nepatrná kontrola batohu, pár kroků k tribuně, rychlé osvěžení se zmrzkou – stále to trvá 70 minut do startu a už jsme vlastně všechno stihli, co jsme stihnout potřebovali. Kvůli horku jsme se tedy schovali pod tribunu a čekali jsme.
14:20. Závod začíná za 40 minut ale auta se poprvé vydávají na trať již nyní, aby si dali pár zkušebních koleček. Řeknu vám, slyšet hřmotné motory poprvé za život na vlastní uši je báječné. A hlasité. Doporučuje se mít v uších špunty nebo sluchátka.
Přes televizi není poznat, jak mocná jsou vozidla ve formuli 1. Nejen, že jsou skutečně gigantická, i na tribuně cítíte jejich sílu a rychlost. Zvuk blížícího se monopostu, vzduch, který je jeho aerodynamickým tvarem odsouván a kousavý pach spojky při agresivním bržděním, kdy se téměř 800 kilové vozidlo během ani ne dvou vteřin dostane z 300 km/h na 120 km/h – to všechno je extrémně působící.
V 15:00 závod startuje. Už jedno auto samo o sobě je hodně nahlas, když kolem vás projede všech 20, je to znovu zcela jiný zážitek! Naše sedadla se nacházela těsně před koncem startovní rovinky, poblíž první zatáčky. Znalci formule 1 vědí, že to je takřka jediné místo na celé španělské trati, kde se stane něco hodně akčního. Znovu první zatáčka nezklamala, viděli jsme zblízka souboj dvou Ferrari, troufalé předjíždění Kevina Magnussena a dokonce nejlepší souboj dne mezi Brity Georgem Russellem a Lando Norrisem. Závod samozřejmě vyhrál aktuální mistr světa Max Verstappen v monopostu od Red Bull.
Rada: Pokud si s sebou berete špunty do uší, neztraťte jeden v půlce závodu. Je to pak krapet nepříjemné.
Cesta zpět
To, čemu jsme se při cestě k trati úspěšně vyhnuli, nás zasáhlo při cestě zpět. Davy. Nekonečné davy. Díky naší nešikovnosti jsme zbytečně obešli náš východ a odcházeli mnohem dál mnohem zalidnatějším východem. Trvalo dobrých 30 minut, než jsme byli vůbec mimo areál. Tam se davy trochu rozpadávaly, přesto byla procházka zpět svižnější – věděli jsme totiž, že všichni, co jdou před, za a vedle nás, chtějí také na vlak. A ten jede jen jednou každých 10 minut.
Zhruba 500 metrů před nádraží jsme zůstali stát. Fronty sahaly až sem. Hodinu a pár drobných později jsme se konečně vešli do nějakého vlaku. Tím, že první vozy byly narvané až skoro praskaly, šli jsme trochu dál podél vlaku a našli téměř „prázdný“ vagón. Slovíčko „prázdný“ píši v uvozovkách, protože tím myslím, že nás tam nemuseli do vozu tlačit jako bychom byli v Tokiu během rush hour. Bylo stále plno, ale mohli jsme aspoň dýchat. Dokud na dalších zastávkách zrovna k nám nenastoupila rodina s kočárkem. A stará paní s kufrem. A druhým kufrem. A muž se psem.
V celku je ale jasné, že se návštěva formule 1 vyplatí. Jako celoživotní fanoušek to byl pro mě zážitek, na který určitě nikdy nezapomenu, a přestože se mé oblíbení řidiči nedostali ani do nejlepší desítky, vím, že se tento den pozitivně zaryje do mé paměti. Pro každého, který ještě nikdy nebyl živě na závodě, mohu jen doporučit si na jeden ze závodů našetřit. Sice jste během akce většinou úplně ztracení, a netušíte, kde se zrovna kdo nachází, ale na tribuně to rozhodně neřešíte.
