Článek
Ksukol – hříčka přírody
Ksukol ocasatý je jediným druhem jeho rodu a patří mezi lemury. Jsou to velká, relativně štíhlá zvířata. S délkou těla až 50 cm, délkou ocasu až 60 cm a váhou kolem 3 kilogramů, je ksukol největším nočním primátem. Na noční život jsou perfektně přizpůsobení – mají například velké oči směrující dopředu, které jsou obklopeny tmavými očními kroužky, sloužící k lepšímu zachycení nočního světla. Dále mají v poměru s tělem obrovské uši. Pomocí nich dokáží najít kořist uvnitř kůry stromu. Živí se totiž hmyzem schovaným pod kůrou nebo v dutinách stromu. Aby je dokázali vylovit, mají několik dalších unikátních vlastností.
Prvním evolučním přizpůsobením jsou končetiny. S výjimkou palce na noze, který má nehet, končí všechny prsty na rukou a nohou drápy – velmi vzácný rys mezi primáty, který se vyskytuje pouze u ksukola a u nepříbuzných kosmanů. Třetí a čtvrtý prst jsou výrazně protáhlé a slouží jako jaký-si prut, kterým loví hmyz z malých otvorů. Pokud je hmyz schovaný pod kůrou, kde nejsou díry, dokáží si ksukolové díky speciálnímu chrupu ten otvor vyrobit.
Jejich chrup je mezi primáty jedinečný. Řezáky jsou velké a zakřivené, pouze přední část je pokryta smaltem, díky čemuž jsou dlátovité. Řezáky mají otevřené kořeny a rostou po celý život. Špičáky chybí a mezi řezáky a stoličkami je velká mezera zvaná diastema. V horní čelisti je pouze premolár, tyto zuby chybí v dolní čelisti. Na každé polovině čelisti mají tři stoličky, které jsou zploštělé a mají nenápadné hrbolky. Pomocí těchto zubů dokáží bez problémů rozkousávat kůru a vydlabat schovaný hmyz.
Ksukol ocasatý, zvláštní noční lemur z Madagaskaru
Způsob života
Ksukol je nočním obyvatelem stromů, přes den spí ve vlastních hnízdech v hustém listí. Obvykle jsou tato hnízda umístěná 10 až 15 metrů vysoko a mají průměrnou velikost kolem 50 centimetrů. Jsou to vejčité struktury z listů a větviček, které jsou nahoře uzavřené a mají boční vchod. Výroba hnízda trvá asi 24 hodin. Každý ksukol má ve svém revíru několik hnízd. Kvůli překrývajícím se územím mohou být ale hnízda různých jedinců blízko sebe, někdy dokonce několik na stejném stromě.
V hnízdě tráví ksukolové celý den, a zhruba 30 minut před západem slunce začínají vylézat a hledat potravu. S tím tráví zhruba 80 % svého času. Mezi další činnosti patří osobní hygiena a období odpočinku. Zajímavé je, že odpočinek vypadá tak, že si poklidně sednou na větev a neusnou.
Potrava
Ksukoli jsou všežravci, ale hlavní složkou jejich potravy je hmyz a jeho larvy, dále se živí ovocem, ořechy, nektarem a houbami. Pokud jde o larvy hmyzu, specializovali se na tesaříka a vyvinuli jedinečnou techniku lovu. Nataženým třetím prstem rytmicky poklepávají dřevo. Díky výbornému sluchu dokážou svou kořist lokalizovat podle jejich pohybu v dutinách, které larvy vytváří po vibracích způsobené prstem ksukola. Následně používá primát své silné řezáky k vyhryzávání děr v kůře, vloží dlouhé tenké prsty do otvoru a vyloví si jimi larvu. Tato forma shánění potravy je podobná jako u datlů, kteří na Madagaskaru nežijí.
Důležitými rostlinnými složkami potravy jsou nektar ravenely madagaskarské (Ravenala madagascariensis), kanárníku madagaskarského (Canarium madagascariensis) a porosty na kůře stromu merbau Intsia bijuga. Také kokosové ořechy patří do jejich jídelníčku. Ksukoli preferují nezralé plody, a i zde klepají třetím prstem na povrch, pravděpodobně proto, aby zjistili, kolik mléka a dužiny se v kokosu nachází. Poté rozhryžou skořápku a vytvoří díru o průměru 3 až 4 centimetry. Rychlými pohyby třetího prstu vtlačí do úst nejprve kokosové mléko a poté dužinu. Podobným způsobem žerou také mango, avokádo, a dokonce i ptačí vejce. Dokonce při pití používají svůj dlouhý ukazováček: rychlými pohyby tam a zpět (více než třikrát za vteřinu) transportují tekutinu do úst.
Ksukol požírající kokosový ořech
Ohrožení
Kuskol žije sice na mnohem větším území v Madagaskaru, než se dříve předpokládalo, přesto zvířata čelí určitým hrozbám. Často napadají plantáže a jedí úrodu, jsou tedy považováni za škůdce a jsou pronásledováni. Ke zpracování dřeva se kácí stromy, které jim poskytují potravu. V některých oblastech Madagaskaru jsou dokonce loveni pro maso. IUCN uvádí tento druh jako ohrožený.
Vidět můžeme ksukola v několika zoologických zahradách a institucích, kde existují chovatelské programy na zachování druhu. V čele jsou Duke Lemur Center v Durhamu (Severní Karolína) a Jersey Wildlife Preservation Trust na britském ostrově Jersey. V Evropě je můžeme zahlédnout například ve Frankfurtu či Londýně.
Na Madagaskaru je to mytické zvíře
Na Madagaskaru existuje mnoho mýtů a pohádek o ksukolovi. Obyvatelé Madagaskaru věří, že setkání s tzv. aye-aye (madagaskarské pojmenování ksukola) přináší smůlu nebo dokonce smrt. Pokud je ve vesnici nebo na poli viděn ksukol, mnoho lidí se snaží zvíře chytit a zabít. Jedině tak se lze vyhnout následnému neštěstí. Rčení „Mangatambo hita miseo tsy tsara“ (= vidět zvíře nepřináší nic dobrého) zná většina místních.
Mezi jednotlivými vesnicemi, kmeny a regiony jsou však velké rozdíly v tom, kdy přesně se co stane. V nejsevernější oblasti Madagaskaru mnoho Malgašů věří, že vstup aye-aye do vesnice přináší smůlu celé vesnické komunitě. Aby se tomu zabránilo, lidé musí opustit své domovy. Takto opuštěné vesnice byly zdokumentovány v 60. letech 20. století, v dnešní době se ale neklade tolik váhy na tuto pověru. Někteří Malgaši na severu stále věří, že ksukoli jsou lidožrouti, proto nikdy neopouští svou vesnici ve tmě.
Na severozápad od národního parku Montagne d'Ambre se nachází několik vesnic, kde je zahlédnutí ksukola spojené se smrtí vesničana. Starší ksukol ve vesnici prý předpovídá smrt staršího občana a mladší ksukol smrt dítěte. V pobřežních oblastech dalekého severu a podél téměř celého východního pobřeží (Sambava, Antalaha, Maroantsetra, Mananara) se věří, že setkání s aye-aye v lese nemá žádné následky, protože zvíře je tam ve svém přirozeném prostředí. Pokud však opustí les a sedne si na střechu domu, je to považováno za špatné znamení pro dotyčnou rodinu. Během následujícího týdne se stane něco špatného. Nedaleko Andasibe, o něco jižněji na východním pobřeží, místní mýtus říká, že když se Aye-Aye na někoho podívá nebo na někoho ukáže prodlouženým prostředníkem, brzy zemře nebo onemocní.
Žádný jiný lemur na Madagaskaru nemá tak špatnou pověst. Konec konců to ale má své důvody, protože noční lesní živočich může svýma zářícíma žlutýma očima, vyčnívajícími zuby, extrémně dlouhým prostředníčkem a šedou rozcuchanou srstí mnohým připadat jako strašidelná nestvůra z hlubin džungle, zvláště v noci a v zemi, jako je Madagaskar, kde mnoho lidí nemá přístup ke vzdělání. Ksukolové jsou navíc na rozdíl od všech ostatních lemurů čistě noční a žijí samotářským životem. Vybočují proto z představy přátelského rodinného zvířete, jak to od ostatních lemurů známe.
Zdroje:
Hartstone-Rose A et al. 2019. A primate with a panda’s thumb: the anatomy of the pseudothumb of Daubentonia madagascariensis. American Journal of Physical Anthropology.
Simons EL, Meyers DM. 2001. Folklore and beliefs about the Aye-Aye. Lemur News 6, 11-16.
