Článek
V průběhu historie lidé používali mučicí zařízení k potrestání až zabití svých nepřátel a zločinců. Mučení také používali jako prostředek k vylákání doznání nebo k přesvědčení oběti přiznat se k něčemu, co možná nikdy neudělala.
Mučících nástrojů bylo skutečné mnoho, přesto se ale někteří historici nechali unést svou představivostí a vymysleli si nástroje, které se zrodily v jejich hlavě. Starověcí řečtí historici psali několik fantastických příběhů, jež čtenáři brali nejspíše příliš vážně a lidé v moderní době obviňují středověké Evropany z používání příšerných mučících zařízení – občas zcela zbytečně, protože žádný takový nástroj v minulosti nebyl.
Sicilský býk
Sicilský býk je starověké mýtické mučicí zařízení, které údajně používal Phalaris, tyran vládnoucí části Sicílie v 6. století před naším letopočtem. Skládal se z bronzového býka v životní velikosti, který byl zevnitř dutý a zvenku měl dveře. Mučitel zamkl oběť do býka a pod ním se zapálil oheň. Oheň začal oběť upalovat k smrti, zatímco akustický systém býka způsobil, že křik oběti zněl pro lidé venku jako býčí zvuky. Nejen, že kov, na kterém seděl umučený, se pomalu ohříval k nesnesitelným teplotám, oběť se uvnitř i pomalu dusila.
Příběh o Phalarisovi a sicilském býkovi pochází od řeckého historika Diodora Sicula, který žil asi 500 let poté, co se tyto události údajně staly. Neexistují žádné další archeologické a historické důkazy o tom, že by sicilský býk skutečně existoval.
Železná panna
Železnou pannu zná asi každý, co se aspoň chvilku zabýval mučícími nástroji. Jednalo se o velkou železnou konstrukce připomínající lidské tělo, uvnitř vybavená s nespočtem ostrých kovových hrotů. Železná panna existovala údajně ve dvou typech. V jednom typu hroty prošly tělem mučeného a postaraly se o relativně rychlou smrt. V druhém typu se hroty těla přímo nedotýkaly, ale přiléhaly, a donutily mučeného se v konstrukci nehýbat. Špatný vzduch a spánková deprivace se následně postaraly o nekomfort uvnitř panny.
O existenci železné panny si historici ale nejsou úplně jistí. První panna byla údajně sestrojena v antickém Řecku pro krále Nabise. Nabis se pomocí ní snažil vybrat daně od lidí, co odmítali zaplatit. Důkazy však neexistují, jediným zdrojem jsou zápisky řeckého historika Polybiuse. Jediná relativně věrohodná zpráva o použití železné panny ve středověku a raném novověku pochází z Německa, kde Johann Philipp Siebenkees v 18. století psal o železné panně v Norimberku, v níž byl prý roku 1515 umučen padělatel mincí.
Skřipec
Skřipec byl mučící přístroj používaný v Tower of London, královském paláci, sloužící taktéž jako vězení. V 15. století používali skřipec zemanští dozorci, kteří pracovali ve věži. Pomocí lan přivázané k zápěstím a kotníkům mučených natáhli jejich těla a vykloubili tím klouby obětí.
Zemanští dozorci použili skřipec na lidi podezřelé ze zrady a náboženského kacířství, aby se je pokusili přimět k přiznání. Jednou slavnou obětí byla anglická spisovatelka a protestantská kazatelka Anne Askew. V roce 1546 ji zemanští dozorci mučili na skřipci a nutili ji vyjmenovat jména dalších protestantů. Poté, co se tomu bránila, ji úředníci upálili na hranici. Kvůli mučení nemohla chodit, museli ji tedy odnést na vlastní popravu. Skřipec skutečně existoval, a patřil mezi nejčastější mučící nástroje středověku.
Mrchožroutova dcera
Během 16. a 17. století používali zemanští dozorci v londýnském Toweru také mrchožroutovu dceru. I tenhle nástroj opravdu existoval, a patřil mezi nejkrutější mechanismy. Mrchožroutova dcera se skládala z kovového rámu, který stlačoval tělo oběti do sebe. Kolena i hlava oběti se nacházeli nad břichem a ruce byly přivázané za koleny.
Toto stlačení bylo tak intenzivní, že mohlo způsobit krvácení z nosu, úst a dalších částí těla. Tato hrozná forma mučení mohla dokonce skončit smrtí.
Nádoba s krysami
Asi jeden z nejhnusnějších a nejstrašnějších nástrojů na mučení byla nádoba s krysami. Odsouzenec si musel lehnout na vodorovnou plochu a byl tam následně přivázán. Na nahou hruď a břicho mu byla položena otočená nádoba s potkany, a na vrch nádoby rozpálené uhlí. Aby se před horkem zachránili, začali se potkani prokousávat tělem oběti do chladu.
Obvykle mučení prokousání potkanů nepřežili. Stávalo se ale, že zranění nebyla po prokousání potkanů fatální – v tom případě se o smrt postaralo horké uhlí, které propadlo nádobou a uškvařilo oběť.
Zdroje:
Polybius, 13.7. F. W. Walbank (A Historical Commentary on Polybius, vol. II, 1967:420f, P.A. Cartledge and A.J.S. Spawforth, Hellenistic and Roman Sparta: A Tale of Two Cities London 1989:72
https://www.britannica.com/story/cruel-and-unusual-punishments-15-types-of-torture
