Článek
Francisco Lázaro (Portugalsko)
Tento portugalský maratónský běžec byl vlajkonošem své země během letních her ve Stockholmu v roce 1912. Při ceremoniálu ještě nikdo netušil, že národní hrdina a favorit na medaili tyto hry nepřežije. Tragické je, že za smrt si může sám. Lázaro si před maratonem pokryl celé tělo zvířecím tukem, aby tím zabránil spálení od slunce. Také hlásil, že to prý pomáhá s rychlostí běhu. Bohužel tato vrstva mastného vosku ucpala potní žlázy a zabránila mu pocení – výsledkem bylo fatální přehřátí, současně utrpěl smrtelnou nerovnováhu elektrolytů.
Zkolaboval na 30. kilometru a zemřel s tělesnou teplotou 40 stupňů. Stal se prvním sportovcem, který zemřel na novodobých olympijských hrách, a jeho vzpomínkové bohoslužby na olympijském stadionu se zúčastnilo 23 000 lidí.
Nicholas Bochatay (Švýcarsko)
Švýcarský rychlostní lyžař Nicolas Bochatay se v roce 1992 mimo konkurenčně zúčastnil zimních olympijských her ve Francii, protože rychlostní lyžování bylo předváděno jako ukázkový sport. Jednalo se o akci určené k propagaci konkrétního sportu na olympijských hrách, nehrálo se tedy o medaile, šlo jen o to dostat tento sport oficiálně do her. Rychlostní lyžování je samozřejmě velmi nebezpečné, lyžaři sjíždějí svahy rychlostí až 160 kilometrů za hodinu a až do cíle nemají skoro vůbec možnost zastavit.
Během tréninku Bochatay vyjel z nerovnosti ve svahu, aby nabral trochu vzduchu. Bohužel se za hrbolem nacházela schovaná sněžná rolba a Bochatay do ní ve vysoké rychlosti narazil. Zemřel okamžitě na vážná vnitřní zranění.
Knud Enemark Jensen (Dánsko)
Tento mladý dánský cyklista startoval na letních hrách 1960 v Římě. Týmová časovka se jela za brutálně horkého dne, kdy teploty dosahovaly 40°C. Jensenův týmový kolega Jorgen B. Jorgensen taktéž velmi riskoval se svým zdravím, po prvním kole odpadl na krátkou chvilku do bezvědomí poté, co utrpěl silný úpal.
Jensen také začal brzy vykazovat známky úpalu a informoval své spoluhráče, že se mu točí hlava. Nakonec se zhroutil přímo na silnici a při pádu si nebezpečně zlomil lebku. Jensen byl okamžitě převezen do nedalekého vojenského stanu, ale už se neprobudil – zemřel během toho, co byl v bezvědomí. Po pitvě byl jako oficiální příčina smrti uveden úpal.
Mexický masakr
Masakr v mexickém Tlatelolco dne 2. října 1968 byla masová vražda s nejistým počtem obětí (odhady se pohybují mezi 200 až 300) pokojně demonstrujících studentů v Mexico City. Uskutečnila se v době, kdy vrcholily studentské protesty, a byla provedena mexickou armádou a dalšími bezpečnostními složkami. Masovou vraždu spustili ostřelovači z prezidentské stráže umístěné na střechách, kteří se zaměřovali na policisty. V domnění, že na ně demonstranti zaútočili, policie poté zahájila palbu do davu.
Masakr se odehrál na Plaza de las Tres Culturas ve čtvrti Tlatelolco deset dní před zahájením olympijských her. Studenti protestovali mimo jiné i proti olympijským hrám, nelíbilo se jim, kolik peněz stát investoval právě do této události, zatímco mexičtí obyvatelé musí žít v chudobě. Prezident Gustavo Díaz Ordaz chtěl, aby se hry staly nejlepšími všech dob – protesty tomu ale nepomáhaly. Prezident tedy nechal krvavě potlačit studentské demonstrace vojenskými tanky a utajenou policií. Počet mrtvých je uváděn rozporuplně: Oficiálně se hovoří o několika desítkách, druhá strana hovoří o tisících, skutečný počet zůstává neznámý, ačkoliv se jako nejpravděpodobnější počet uvádí 200-300 obětí.
Mnichovský atentát
Jde o zdaleka nejhorší tragédii, jakou kdy olympiáda poznala. Stalo se tak během letních her v roce 1972, které se konaly v německém Mnichově. Členové palestinské militantní organizace jménem „Black September“ vstoupili dne 5. září brzy ráno do olympijské vesnice a vnikli do izraelských bytů. Skupina teroristů byla podporovaná německými neo-nacisty. Hned na začátku útoku byl zabit zápasnický trenér Mosche Weinberg. Vzpěrač Yossef Romano utrpěl vážná zranění, na která krátce poté zemřel. Devět přítomných členů izraelského týmu bylo zajato jako rukojmí. Zajatci požadovali, aby izraelská vláda pod vedením Goldy Meirové propustila přes dvě stě Palestinců vězněných v Izraeli. Požadavky ale byly zamítnuty.
Teroristé následně odmítli nabídky německých politiků, aby je vzali jako rukojmí výměnou za izraelské sportovce. V noci z 5. na 6. září podnikla bavorská policie neuvěřitelně špatně naplánovaný a uskutečněný pokus o záchranu sportovců, při kterém byli zabiti všichni rukojmí.
Celkem přišlo o život 11 lidí z izraelské olympijské delegace, pět z osmi teroristů a jeden policista. Zbytek teroristů byl sice zatčen, ale následně kvůli palestinskému únosu letadla (jakožto vydírání s tuctem rukojmích) znovu propuštěn bez jakéhokoliv trestu. Jeden z teroristů, Adnan Al-Gashey, byl následně zabit izraelskou armádou, druhý atentátník, Mohammed Safady, žije nejspíše až do dnes skrytě v Palestině.
Německo se v roce 2022, 50 let po atentátu, přiznalo, že ochrana atletů v olympijské vesnici a celkově neoptimálně vykonaná záchrana byly důvodem, jak se mohla tato katastrofa stát. Po důkladném prozkoumání situace mohlo pár malých detailů situaci zachránit. Policie na místě vůbec nebyla připravená, a záchranná akce nebyla důsledně naplánovaná.
Zdroje:
Dokumentace televize ARD: Vom Traum zum Terror
Moller V. 2005. Knud Enemark Jensen's Death During the 1960 Rome Olympics: A Search for Truth? Sport in Historym Volume 25, 3.
https://olympics.com/de/athleten/francisco-lazaro
