Článek
Již za pár týdnů bude svět vědět, kdo se do roku 2028 postaví do čela Spojených států amerických. Poté, co Joe Biden rezignoval z očividných důvodů, se proti minulému prezidentovi Donaldovi Trumpovi postavila demokratická pravá ruka aktuálního prezidenta: Kamala Harrisová. Volby se konají 5. listopadu, ale jak přesně tyto volby fungují?
Z Evropy známe jednoduchý systém, voliči hlasují pro svého favorita, a politik s největším počtem hlasů vyhrává. V Americe je to krapet jinačí, a z našeho hlediska mnohem složitější. Podívejme se tedy na menší přehled, jak to vlastně v zámoří funguje.
Sbor volitelů je rozhodující
Oprávnění plnoletí voliči v USA sice každé čtyři roky napíší jméno prezidentského kandidáta na svůj hlasovací lístek a odevzdají tak svůj hlas, jinak než u nás však nevolí přímo prezidenta, ale pouze sbor volitelů ve svém státě.
Každý z padesáti amerických států poskytuje určitý počet voličů v tzv. sboru volitelů, a to v závislosti na počtu obyvatel. Nakonec si právě oni vyberou, kdo se nastěhuje do Bílého domu. V prosinci se všech 538 voličů tohoto sboru sejde, aby odevzdali své hlasy v tajném hlasování. Ty pak v lednu spočítá Kongres – teprve poté bude oficiálně oznámeno, kdo bude příštím americkým prezidentem, ačkoliv první výpočty se dozvíme už během volebního dne. K tomu, aby jeden z kandidátů vyhrál, potřebují Harrisová nebo Trump většinu z 538 voličů z 50 států – tedy minimálně 270 volebních hlasů.
Nejmenší výhra znamená všechno
Ve většině států platí zásada „vítěz bere vše“. Kandidát, který získá většinu lidového hlasování v určitém státě – ať už je to 90, 70 nebo dokonce pouze 50,1 procenta – také obdrží všechny voliče se sboru volitelů v tomto státě. Příklad: Pokud Donald Trump získá 62,5 procent lidových hlasů ve státě Georgie, republikáni získají všech 16 hlasů tohoto státu. Ty se poté přesunou do volebního sboru, aby mohli později hlasovat pro svého prezidentského kandidáta. Totéž platí naopak pro Kamalu Harrisovou.
Jenomže tento princip může znamenat, že jeden z kandidátů získá více hlasů od obyvatel celostátně, ale stále má za sebou méně voličů, protože druhý kandidát vyhraje více hlasů z menších států, které překonají hlasy z malého počtu větších států. V roce 2016 například Hillary Clintonová získala o tři miliony jednotlivých hlasů více než její rival Trump napříč všemi státy. Přesto prohrála s Donaldem Trumpem, protože získal o 77 sborových volitelů více.
Sboroví volitelé musí ve 26 státech zvolit kandidáta vlastní politické strany, ve zbylých 24 je volba následně teoreticky volná. Většinou jsou ale v pozicích volitelů postavení lidé, jež jsou vysoce věrní vlastní straně, a tak se málokdy stane, že by hlas padl ke konkurenci. To by mohlo zásadně ovlivnit výsledky.
Jasné státy a swingstates
Je mnoho států, u kterých je již nyní jasné, jaký kandidát bude zvolený. V minulých letech se třeba nestalo, aby Kalifornie zvolila republikánského kandidáta, naopak Kentucky nikdy neměla zájem o demokrata. Pro demokratické prezidentské kandidáty je proto stejně beznadějné bojovat o většinu voličů v Kentucky jako pro republikánské prezidentské kandidáty bojovat o většinu v Kalifornii. Velký podíl volebních hlasů lze tedy již jednoznačně přiřadit příslušným prezidentským kandidátům. Harrisová má aktuálně relativně bezpečných 226 hlasů, zatímco Trump 219. Důležité jsou v tomto případě takzvané „swingstates“, ve kterých se definitivně rozhodne o vítězi.
Swingstates jsou státy, kde často až do konce vypočítávání hlasů zůstává nejasné, který kandidát získá většinu. Někdy se těmto státům říká „bojové státy“ nebo „purpurové státy“ a jsou pro volby rozhodující. Proto se volební kampaně často zaměřují na tyto oblasti. Které státy jsou považovány za Swingstates, se obvykle mění – letos jsou to státy Arizona, Georgie, Michigan, Nevada, Severní Karolína, Pensylvánie a Wisconsin.
Zdroje:
https://cz.usembassy.gov/cs/our-relationship-cs/politika-historie/jak-probiha-volba-prezidenta-usa/
