Článek
12. listopadu 1970 zasáhla pobřeží východního Pákistánu v dnešním Bangladéši bouře takové ďábelské síly, že ji Světová meteorologická organizace později prohlásila za nejnebezpečnější tropický cyklón všech dob. Devastace, která následovala, vyvolala občanskou válku a nakonec vedla k vnější vojenské intervenci a konečné metamorfóze Východního Pákistánu na Bangladéš.
Jedna bouře změnila svět
Byl to dramatický příklad, jak může šoková mobilita vést k hlubokému politickému a sociálnímu rozvratu a změnit běh dějin. Cyklón Bhola způsobil odhadem 300 000 až 500 000 obětí, většinou v důsledku obrovské bouře, která zaplavila nízko položené ostrovy a přílivové oblasti podél břehů Bengálského zálivu. Drtivá většina lidí zahynulo během potopám a utonuli. Odborníci tvrdí, že to byla jedna z nejsmrtelnějších přírodních katastrof v historii a „nejhorší přírodní katastrofa 20. století“.
Miliony lidí se přes noc staly oběťmi šokové mobility a vědci zdokumentovali, že neefektivní úsilí o pomoc rozdmýchalo plameny nespokojenosti s extrémním politickým dopadem – sociální nepokoje, občanská válka a následná secese.
Ale jak to mohlo dojít až tak daleko? Těsně předtím, co bouře zasáhla pobřeží, rádio opakovaně vydalo varování „Červená 4, Červená 4“, jenže nikdy nebylo vysvětleno, proč, a co očekávat. Obyvatelé Východního Pákistánu byli zvyklé na cyklóny, ale neměly žádnou konkrétní představu, že se tentokrát jedná o katastrofu. Cyklón Bhola narazil na pobřeží a způsobil nevídanou škodu.
Mnoho ztracených životů kvůli neschopné vládě
Pákistánská vláda pod vedením generála Yahya Khan v Západním Pákistánu (dnešní Pákistán) tvrdila, že bylo nalezeno asi 190 000 těl a asi 150 000 se pohřešuje. Jenže jejich údaje nezahrnovaly desítky tisíc lidí, kteří byli vyplaveni do moře, pohřbeni v bahně nebo zemřeli na odlehlých ostrovech, které se nikdy nenašly. Mnoho pobřežních ostrovů bylo zdevastováno, vesnice byly vyhlazeny a úroda zničena. V nejvážněji postižené správní divizi Tazumuddin zemřelo přes 45 procent ze 167 000 obyvatel.
Nešťastné oběti se držely stromů, aby přežily, ale silný vítr je strhl a neobvykle vysoký příliv odnesl jejich těla do moře. Následně byly mrtvoly ponechány rozházené na plážích. Východní pákistánské politické vedení bylo rozhořčeno lhostejností projevenou k ekologicky zranitelné krajině a nebezpečnému pobřežnímu pásu. Objevily se také obavy z nedostatečného vybavení pro pomocné práce. Celá situace se postupně vyhrotila k velmi konfliktnímu vztahu mezi politikou a lidem.
Říká se, že Bhola „urychlil status quo“ převažujícího sociálně-politického a ekonomického napětí ve Východním Pákistánu. Cyklon v roce 1970 sice nezměnil politickou konfiguraci Východního Pákistánu, ale posílil argumenty před katastrofou a posílil požadavek lidu Východního Pákistánu na autonomii.
Vůdce Národní strany Awami Maulana Abdul Hamid Bhashani řekl, že bezcitnost federální administrativy je evidentní z jejich lhostejnosti k tolik potřebným opatřením na záchranu životů milionů lidí v pobřežní oblasti. Bhashani byl prvním politickým vůdcem, který dorazil do oblastí zničených bouří.
Po Bhasaniho politické stopě zdědil vůdce Ligy Awami Sheikh Mujib mandát postavit se za nešťastné oběti cyklonu Bhola. Přírodní katastrofa byla zpolitizována. Pákistánské národní volby v roce 1971 přinesly Mujibovi drtivé vítězství. Pro západopákistánskou armádu to byl výsledek, na který nebyli vůbec připraveni. V důsledku toho vláda odmítla respektovat volební mandát a způsobila tak počátek občanské války ve Východním Pákistánu. Silné národně osvobozenecké hnutí bengálské etnické politické komunity otřáslo samotnými základy geograficky složité struktury Pákistánu. To nakonec vedlo k vnější vojenské intervenci a přeměně Východního Pákistánu na Bangladéš.
Zdroje:
Longshore D. 2007. Encyclopedia of Hurricanes, Typhoons, and Cyclones.
Raghavan S. 2013. 1971: A Global History of the Creation of Bangladesh. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press. p. 33.
