Článek
Co je to vakomyš?
Jednoduše řečeno je vakomyš (neboli vakorejsek) australská verze myši – stavba těla je velice podobná našim hlodavcům, jenže jak už jméno a australský výskyt napovídají, jedná se o vačnatce a z genetického hlediska nemají s hlodavci nic společného. Mají krátké tlapky, na každé z předních nohou je 5 prstů a na každé zadní 4 prsty. Dosahují délky těla 12,5 až 22 centimetrů, délky ocasu 7,5 až 13 centimetrů a hmotnosti 60 až 170 gramů. Tato zvířata jsou masožravá, živí se především malými obratlovci, jako jsou myši, ale také na jejich jídelníčku najdeme pavouky a hmyz. Potřebu tekutin uspokojují výhradně ze své kořisti a nepotřebují pít.
Vakomyši žijí ve vnitrozemí Západní Austrálie, na jihu Severního teritoria a na severu Jižní Austrálie, hlavně v písečných krajinách. Žijí na zemi a jsou aktivní jak ve dne, tak v noci, ale nejteplejší hodiny dne tráví ve své noře v podzemí, kde je chladněji a příjemněji. Tam má samice i hnízdo, kde žije sama nebo s mláďaty.
Samci žijí jen pro páření
Výzkumný tým vedený Erikou Zaidovou z univerzity La Trobe v australském Melbourne podrobněji zkoumal chování při páření vakomyši hlučné (Antechinus swainsonii) a vakomyši vlhkomilné (Antechinus agilis). Ve své studii zveřejněné 25. ledna se tým zaměřil na spánkové návyky vačnatců během období páření.
Samci obou druhů se v období páření zřeknou tří hodin nebo přibližně 20 procent svého spánku za noc. Díky tomu měli více času na páření s co největším počtem samic – s cílem zplodit co nejvíce potomků. Erika Zaidová řekla: „S takovou ztrátou spánku by lidé dopadli velmi špatně.“ Vačnatci ale vydrželi celé tři týdny. Jenže jak to tak bývá, platí za to vysokou cenu: ve volné přírodě umírají všichni samci jedné generace ve stejnou dobu ihned po skončení období páření.
Vědci však nemohou s jistotou říci, zda je důvodem smrti samců extrémní nedostatek spánku nebo extrémně vysoká ztráta energie. Nedávné studie ukazují, že potkani s podobným nedostatkem spánku trpí poraněním kůže a vypadáváním chlupů, než zemřou. Tyto příznaky byly také pozorovány u samců vakomyší. Ale podle Zaidaové studie neumírali jen ty nejvíce nevyspalí samci, ale skutečně všichni.
Nebezpečný testosteron?
Další teorií je, že v období páření se u samců zvyšuje hladina testosteronu a steroidních hormonů, což může vést k selhání orgánů a učinit je náchylnějšími k infekcím a napadení parazity. U jiných predátorů však tento jev pozorován nebyl, jak vědci ve studii vysvětlují. Předpokládají proto, že musí existovat další, dosud neznámý spouštěč smrti.
Masová smrt samců po období páření by mohla mít pozitivní vedlejší účinek na přeživší zvířata, to aspoň ukazuje studie zveřejněná 18. ledna. Samci umírající po páření jsou z tělesného hlediska zdraví, nemají v sobě příliš parazitů či nemocí a mohou být tím pádem důležitým zdrojem potravy pro samice během březosti a laktace. Ve studii vědci pod vedením Andrewa Bakera z Queensland University of Technology popsali, jak poddruh vakomyši hlučné (Antechinus swainsonii mimetes) požírala mrtvého samce svého druhu. Pohlaví kanibalistického jedince se však nepodařilo určit, je ale pravděpodobné, že dodatečné bílkoviny, ke kterým se březí samice dostane bez ztráty energie, pomůže druhu přežít. Tým Zaidaové nebyl schopen ve svém testovacím zařízení pozorovat kanibalismus, ale věří, že je to myslitelné. „Myslím si, že kanibalismus je dobrá strategie, kterou by mohli jednoduše využít k získání energie,“ říká zooložka.
Zdroje:
Zaid E. et al. 2024. Semelparous marsupials reduce sleep for sex. Current Biology.
Baker AM, Bowerman E, Gynther C. 2024. Cannibalism in the mainland dusky antechinus (Antechinus mimetes mimetes) during the breeding period. Australian Mammalogy 46.
