Článek
Historie maratonu
Maraton patří už od roku 1896 k olympijským disciplínám. Atleti tedy od prvních moderních olympijských her běží tu 42,195 kilometrů dlouhou trať, která obvykle vede celým městem. Cíl se nachází uvnitř hlavního stadionu pro lehkou atletiku. Ženám byl olympijský maraton povolen až roku 1984, ačkoliv je doloženo, že běžkyně Stamata Revithi běžela 1896 spolu s chlapy, přestože to měla zakázané.
Původ maratonu se datuje do antického Řecka. Historik Herodotos podává zprávu o řeckém poslovi Pheidippidovi, který běžel v roce 490 př. n. l. dva dny z Athén do Sparty, aby našel pomoc ve válce proti Peršanům. O 500 let později z tohoto příběhu Plutarchos a Lucián vytvořili legendu o poslovi, jenž po athénském vítězství v bitvě u Marathonu podnikl téměř 40kilometrovou cestu do Athén, kde se po oznámení svého poselství „Vyhráli jsme“ zhroutil a na místě zemřel.
Při vykopávkách na historickém místě v Marathonu v roce 1890, při nichž byla odkryta mohyla s hroby padlých Athéňanů z bitvy u Marathonu, se legenda o Pheidippidovi znovu proslavila. Lingvista Michel Bréal měl nápad oživit legendární běh Pheidippides jako soutěž v rámci nastávajících prvních olympijských her v Aténách plánovaných na rok 1896. Prvním vítězem se stal řecký nosič vody Spyridon Louis, který během závodu měl dost času si na desátém kilometru dát panáka a na dvacátém kilometru sednout si ke sklence vína.
Proč 42,195 km?
Maratony jsou populární po celém světě a často jsou organizovány jako soutěžní závody, charitativní akce nebo rekreační aktivity. Nejznámějším maratonem je Bostonský maraton, který se koná každoročně od roku 1897. Jedna z nejčastějších otázek na celém světě ale je, proč je maraton dlouhý přesně 42 kilometrů a 195 metrů?
V oficiálním bulletinu olympijských her 1896 byla běžecká vzdálenost z Maratonu do Atén inzerována jako přesně 40 kilometrů. Současné poznatky naznačují, že to pravděpodobně neodpovídá vzdálenosti, kterou legendární posel urazil. Zatímco by se běžec v legendě nejspíše vydal nejkratší cestou přes pohoří Pentelikon a tím pádem urazil maximálně 34 kilometrů, běžci na olympijských hrách běželi ulicemi podél moře a okolo hor.
Na olympijských hrách v Londýně v roce 1908 se poprvé objevila vzdálenost 26 mil a 385 yardů, což odpovídalo dnešních 42,195 km. Cíl maratonu se měl nacházet v nově vybudovaném olympijským stadionu v londýnské čtvrti Shepherd’s Bush. Start měl proběhnout na hradě Windsor. Jenže dočasná délka maratonu (40,23 km) nestačila, Britům chyběla 1 míle k hradu Windsor. Nakonec se maraton prodloužil o míli k terase hradu. Jenže stále to nebylo ono, ještě chyběl kus z vchodu do stadionu ke královské lóže na druhé straně arény. Takže bylo třeba ke vzdálenosti přidat ještě dalších 385 yardů – celkem tedy 42,195 km.
V roce 1924 stanovila Mezinárodní atletická asociace (IAAF) vzdálenost 42,195 kilometrů jako oficiální vzdálenost pro maraton, která platí až do dnes.
Můj šílený nápad
Rok 2023 byl pro mě osobně rok rozvoje. Díky nové kamarádce, která mě motivovala a inspirovala nebát se výzev a zkusit nové věci, vystoupil jsem několikrát z komfortní zóny a pár krát jsem se sám sebe překvapil. Na podzim jsem se dozvěděl, že se bude 5. května 2024 v Praze konat každoroční maraton. Tak jsem si řekl, že bych to mohl taky zkusit. V září jsme se přihlásil, hrdě vyplnil formulář, sedl si na gauč s vdolkem v ruce a neprodleně po vyřízené přihlášce si můj malý mozek uvědomil, do čeho jsem se to vlastně upsal! Jasně, nejsem oběť nebezpečného gaučinku, hraji ligový tenis, jednou týdně si zajdu na squash, chodím na procházky a jedu na kole. Ale já neběžím. A nikdy jsem neběžel. A zrovna žvýkám mastnou cukrovinku. Možná bych měl něco se sebou udělat, abych do toho cíle vůbec dolezl.
Hned další den se pouštím do přípravy, panicky vyhledávám na Google, co musí člověk dělat, aby ten běh zvládl, co má jíst, aby měl v těle dost živin, jak má dýchat, aby nevybouchlo srdce, krátce: Jak neskončit jako ten původní posel z Atén? Podle rad internetových hrdinů to chce zdravou stravu (sakra), kvalitní běžecké vybavení (nemám) a minimálně 16týdenní trénink (pokud už pravidelně běžíte).
No dobře, říkám si, jestli chci maraton uběhnout, měl bych na sobě zapracovat. První zastávka: Decathlon. Musím si koupit to kvalitní vybavení, které mi bylo doporučeno. Boty, kalhoty, speciální tílka, vestu na zimu, přes 3000 korun v háji. Skvělý začátek. Ale boty jsou vážně špičkové, měkoučké, jako by ten asfalt byl z cukrové vaty. A ta trička jsou na těle příjemná. Můj trénink na trénink může začít.
Jakožto běžecky nezkušený (a upřímně, nezdatný) jedinec, se ve mně zrodil silný pocit, že 16týdenní trénink nemůže stačit, aby udělal z ambiciózního amatéra profesionálního maratonského běžce. Už v říjnu jsem se tedy vydal na první běh. Nejdříve 2 km, nemusím hned přehánět. Poté, co mi chytré hodinky entuziasticky zabzučí, že jsem se dostal k druhému kilometru, si vyčerpaně sednu na lavičku a zklidňuji svůj přehnaně vysoký pulz. Celkem již po sedmé si nyní říkám, že jsem musel být kompletně pošahaný cvok, když jsem se na maraton zapisoval. Jenže vzdát se nepřipadá v úvahu. Už jen kvůli kamarádce to musím zvládnout, vždyť ona mě naučila nevycouvat z těžkých situací a nebát se výzev.
Následující měsíce jsem běžel 4krát týdně. Pomalu ale jistě jsem se z počátečních dvou kilometrů dostal na (pro mě) úctyhodných 16 kilometrů. Cítil jsem se dobře, dech jsem měl po celou dobu pod kontrolou, nohy byly díky tenisu v pohodě a endorfiny byly s testosteronem mnohem silnější než jakékoliv svalové bolesti. Nyní jsem ale narazil na menši problém, na který jsem jaksi zcela zapomněl. Odřené bradavky. Do krve odřené bradavky. Sundat si mikinu a vidět na mém obvykle čistě bílém tričku dvě velké červené skvrny bylo krapet děsivé. Od tohoto dne jsem do přípravy na maraton zabudoval náplasti. Pokud se tedy taky chystáte na to běžet abnormálně dlouhé vzdálenosti, nezapomeňte na náplasti.
Podzimní a zimní příprava na oficiální trénink mi ukázal, že musím těžce pracovat, abych maraton zvládl, ale že to není nemožné. Celé to je o hlavě. A hlava křičí: „To zvládneš“! A jak tento příběh dopadne? To uvidím v květnu. Teď jde o to využít poslední 4 měsíce před akcí k tomu se dokonale připravit na pocitově nekončících 42,195 km. A taky je potřeba se připravit na kočičí hlavy – nejspíše se bude běžet přes Karlův most a na Staroměstském náměstí, a běžet na kočičích hlavách centru je obzvlášť nepříjemné.
Zdroje:
https://sportgeschiedenis.nl/olympische-spelen/de-eerste-vrouw-in-een-marathon-werd-uitgescholden-en-bekogeld/
