Článek
Rakousko zcela vymazalo vzpomínky na Adolfa Hitlera z veřejného prostoru. „Hitlerův balkon“ ve Vídni, kde v roce 1938 promlouval k čtvrt milionu lidí na vídeňském Heldenplatzu, je zchátralý a prázdný. Jeho rodný dům v Braunau am Inn, kde se 20. dubna 1889 narodil, je opuštěný; na fasádě je nápis „Lidová knihovna“ a před ním pamětní kámen z koncentračního tábora Mauthausen, na kterém je napsáno: „Miliony mrtvých varují‘. Na nápisu bychom jen marně hledali jméno Hitler – jako by už jen jeho zmínka mohla přinést neštěstí.
Otázka, jak se Rakousko, a hlavně Německo, vyrovnává s megalomanským diktátorem, zůstává 76 let po jeho sebevraždě komplikovaná. Zatímco nebylo rozhodnuto o osudu balkonu ve Vídni, rodný dům má být „neutralizován“ – bude přestavěn a má sloužit jako policejní stanice. Historici však pochybují o tom, že se, jak tvrdí ministerstvo vnitra, stane symbolem demokracie. Hitler tedy dodnes polarizuje a je symbolem hrůzy. Ale jak přesně vypadalo jeho dětství?
Vztah s brutálním otcem
Otcem Adolfa Hitlera byl Alois Schicklgruber. Alois se narodil v roce 1837 jako nemanželské dítě v malorolnických poměrech a jako úředník v habsburské celní správě dosáhl sociálního vzestupu. Ve svých téměř 40 letech si Alois, pravděpodobně z důvodu společenského uznání, změnil příjmení ze Schicklgruber na Hitler – po svém pěstounovi. Později se oženil s Klarou Pölzl, svou neteří a možná i pokrevní příbuznou. Z tohoto poněkud skandálního manželství se narodil i malý Adolf – byl třetím dítětem. Vztah budoucího diktátora s matkou byl až do její smrti v roce 1907 velmi blízký, pravděpodobně i proto, že čtyři z jejích šesti dětí zemřely v raném věku.
Četné stěhování rodiny mezi různými působišti celního nadúředníka Hitlera způsobilo, že Adolf neměl možnost cítit se někde doma – nikdy neměl bezpečné zázemí ani si nemohl najít přátele. A jeho otec byl považován za tyrana. Svého syna utlačoval a bil. Vášnivý chovatel včel a psů měl například ve zvyku komandovat své děti ostrým pískáním a ráznými příkazy.
V knize „Mein Kampf“ Hitler později napsal: „Moje pedagogika je tvrdá. Co je slabé, musí být vyraženo.“ Svého otce prý obdivoval, matku miloval. Alois však synovi nevštípil jen násilné chování, ale také odstup vůči okolnímu světu. Jako málo vzdělaný člověk, který byl hrdý na znalosti, jež si osvojil sám, předal Adolfovi již brzy velmi silnou skepsi vůči školnímu vzdělání. Oba byli vševědové, kteří pohrdali odbornou expertizou a přeceňovali své vlastní schopnosti.
V malých vesnicích byl Alois považován za intelektuála, ačkoli jako celník v pohraniční oblasti nebyl oblíben. Adolf byl na druhou stranu v prvních školních letech vůdcem party, která prováděla různé lumpárny a s kamarády si hrál na burské války.
Nejen otec, ale i politická situace vytvářela Hitlera
Velký vliv mělo však i prostředí, ve kterém se Alois a později Adolf Hitler pohybovali. Zkušenosti v pozdní Dunajské monarchii, především pangermánský nacionalismus a všudypřítomný antisemitismus, na něj zřejmě měly dlouhodobý vliv. V Horním Rakousku, které leželo na hranici s Německou říší a bylo jazykově prakticky zcela homogenní, byly pangermánské spolky a strany zvláště aktivní. Důležitou postavou tohoto hnutí byl Georg Heinrich von Schönerer, kterého Hitler považoval za svůj vzor. Schönerer představil v roce 1882 v Linci ekonomicky a politicky antiliberální program, s nímž se dočasně identifikovali i sociální demokraté.
Od roku 1907 mělo hornorakouské hlavní město navíc za starostu Franze Dinghofera, který, podobně jako Karl Lueger ve Vídni, využíval obraz nepřítele Židů a Čechů jako klíč k politickému úspěchu. Byli přesvědčeni, že ústupky německé vládnoucí vrstvy Slovanům v rakouské části dvojmonarchie by znamenaly začátek úplného konce.
Alois Hitler se u pangermánských nacionalistů angažoval publicisticky a dočasně i jako jakýsi stranický tajemník. Sdílel jejich antiklerikalismus. Kritický postoj vůči politickému vlivu katolické církve vyvozuje například ze jmen dětí. Budoucí vůdce byl pojmenován po protestantském švédském králi a odpůrci Habsburků, Gustavu II. Adolfovi.
Vůdcova víra
Jako úředník byl Alois bezvýhradně loajální vůči císaři – na rozdíl od svého syna: „Tehdy jsem si myslel, že by se všechno mělo vyhodit do povětří!“ shrnul Adolf Hitler později svůj duševní stav v mládí. Přesto na něj moc, ale i antisemitismus církve zanechaly trvalé následky. Obzvláště silně mohl Adolf obojí zažít jako sborista a ministrant v Lambachu. S hákovým křížem se pravděpodobně poprvé setkal právě v tamním klášteře, kde si ho opat bez pangermánského zázemí zvolil jako symbol svého erbu.
Jeho náboženská výchova ovlivnila i Hitlerův politický jazyk, který byl protkán biblickými citáty. Nechtěl být jen vůdcem strany, ale i vůdcem církve. Diktátor plánoval po válce vytvořit jednotné novopohanské křesťanství.
Hitlerův světový názor se však vyvíjel především v Linci, kde od roku 1900 navštěvoval základní školu. O několik let později navštěvoval gymnázium, kam chodili dva přední nacisté, Adolf Eichmann a Ernst Kaltenbrunner. Hitler zde našel nacionalistické prostředí, se kterým se ztotožnil. Jeho učitel dějepisu ho uvedl do germánských hrdinských ság, které ho nikdy neopustily. Mladík navštěvoval slunovratové oslavy, které pangermánské spolky organizovaly jako protiklad ke katolickému rituálu.
První problémy směrující ke katastrofě
Hitler začal mít na gymnáziu poprvé větší problémy. Závěrečnou zkoušku složil až poté, co opakoval ročník, a to díky shovívavosti svých učitelů. Pravděpodobně měl také pocity méněcennosti vůči svým finančně výrazně privilegovanějším spolužákům. Nečekaná smrt otce v lednu 1903 znamenala pro rodinu zásadní finanční zlom; nyní musela vyjít s omezenějšími prostředky.
Adolf stále hůře zvládal život. Hitlera omezovaly vývojové deficity, které se stávaly stále zřetelnějšími. Ty vedly od roku 1905 k ponoření do snových světů a fantazií, proti kterým shovívavá matka před svou smrtí nemohla nic podniknout.
Adolf školu opustil bez vyššího vzdělání, aby se stal umělcem. Dopřával si drahé oblečení a časté návštěvy opery. Zejména díla Richarda Wagnera ho fascinovala. Poté, co viděl „Rienzi, poslední z tribunů“, vyprávěl svému příteli z mládí o svém budoucím poslání - vyvést německý národ z poroby k výšinám svobody.
Propast mezi fantazií a realitou v Hitlerově životě se před první světovou válkou stále více prohlubovala. Vídeňská Akademie výtvarných umění ho odmítla, protože nedokázal kreslit lidské postavy. Poté, co promrhal celé dědictví po otci, se stal bezdomovcem a několik let žil v mužském útulku. Vlastní vinou způsobené neštěstí si přetvořil na osudovou ránu, která ho přiblížila k jeho poslání, neboť prý „na vlastní kůži zažil bídu v té nejtvrdší podobě“. Válka se nakonec stala katalyzátorem jeho radikalizace, jež ho vedla k tomu stát se tou nestvůrou, která se zapsala do historie lidstva.
Dirk Bavendamm. 2009. Der junge Hitler.
Adolf Hitler. 1925. Mein Kampf.
https://www.br.de/radio/bayern2/sendungen/radiowissen/geschichte/hitler-fruehe-jahre-putsch-jugendjahre-100.html
