Článek
Na co odredovaný magistr digitálních věd Bartoš sáhnul, to většinou nedopadlo dobře. Stavební zákon stál velkou raketu a šup - už se tu za další raketu všechno dělá nanovo.
Se svými soukmenovci, kteří o internetu vědí asi jen tolik, že už za prezidenta Masaryka byl taky nebezpečný, se pouštěli do různých digitalizací a modernizací, byť naštěstí jen v rámci pravomocí svého ministerstva.
A tak se pustili i do elektronických dokladů. A začalo se občankou.
Pomineme-li skutečnost, že bez součinnosti s ostatními zeměmi EU postrádá „česká“ digitalizace osobních dokladů jakýkoliv smysl, protože podobný projekt připravuje i EU, ovšem pro celou osmadvacítku a všechny její občany od Martiniku po Slovensko, a pro nadnárodní digitální čipování euroobčanů připravuje štědré evropské dotace, pak tento pochybný pirátský počin logicky v rámci samotné ČR pozbýval zásadní praktické využití. Lokální elektronické občanky totiž odmítaly akceptovat úřady, pošty, ale i lékaři, lékárny či prostí smrtelníci třeba při prodeji auta.
Proč se vysypala další multimilionová raketa do žumpy pirátských digitálních fantazií, nechme na fantazii jednoho každého. Faktem ale zůstává, že stejně jako jiné projekty, i tenhle skončil fiaskem.
„Oproti klasické občance, kterou ukazujete nebo odevzdáváte, je zde větší kontrola nad poskytovanými údaji“ tvrdil a ujišťoval nás digi guru Bartoš.
Podle Vladimíra Smejkala, experta na kyberbezpečnost, je to bohapustá lež. „Ze začátku bylo řečeno, že se žádná data nesbírají a že je to komunikace pouze mezi ověřovaným a ověřovatelem. Pak se náhle objevilo v dokumentu, který měl prozkoumat rizika a byl zpracován v rámci legislativního procesu, že se nějaká data sbírat budou. Digitální agentura však tvrdila, že se nebudou posílat do zahraničí. Nyní zjišťujeme, že se posílají“ sdělil Smejkal. „Přístup k jejich datům může mít prakticky každý, kdo se nachází ve zpracovatelském řetězci. To znamená firma, která e-občanku provozuje, kdokoliv na trase k serveru, provozovatel serveru a také jakákoliv třetí strana, která se k těm datům dostane. Tato data mohou být zdrojem velmi zajímavých informací o každém z nás.“
Pomiňme skutečnost, že občanský průkaz nemáte co kde odevzdávat, můžete jej pouze předložit k nahlédnutí včetně identifikace policií a za určitých a velmi přísných opatření a s vaším souhlasem jej smí okopírovat pro své interní potřeby leda banka s ověřenou bankovní licencí, vyšlo tvrzení místněrozvojového ministra naplano.
Vladimír Smejkal (a nejen on, analýzu provedl i iRozhlas.cz, Radiožurnál, Digitální informační agentura…) totiž označil celý projekt za megaprůšvih a ujistil asi nikterak nepřekvapenou veřejnost, že díky digitalizaci občanky může údaje o nás získat prakticky kdokoliv a kdekoliv. Technické informace včetně osobních dat uživatelů digitálního dokladování totiž Bartošova aplikace posílala do všech světových stran. A co hůř, informace šly prostřednictvím claudové služby Microsoftu do datových center v zahraničí, ale nikdo neví kam a kolikrát po dobu třeba 2 měsíců při každém použití e-občanky. Microsoft je natolik globální, že vaše data se mohou potulovat kdekoliv na zeměkouli a zjistit konkrétní místo či místa o jejich výskytu a užití je zcela nemožné.
A zatímco sexuální guru Jára se za pár odháčkování musel dlouhé měsíce skrývat v bídě a nouzi na půdě jiného kontinentu, to digitální guru Bartoš se vesele a za naše peníze bude dlouhé měsíce vynacházet na půdě našeho parlamentu.
No co. Nakonec, o peníze jde vždycky až v první řadě. Vždyť - z cizího krev neteč.
