Článek
Co je to nutná obrana
Už dávno neplatí, že proti noži nesmím použít revolver nebo nesmím střílet dříve, než jsem sám napaden.
Institut nutné obrany je v právu definován tak, že jde o čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, a takovýto pak není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, případně pokud „obrana“ přišla ve chvíli, kdy samotný útok již byl ukončen. Zájem chráněný trestním zákonem může být leccos. Život, zdraví, majetek …a ne jen můj vlastní.
Jedná se o situaci, kdy skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a že ho spáchala konkrétní osoba (střelec, bijec, aj.), a v takovém případě je povinností policejního orgánu trestní stíhání zahájit.
Přiměřenost obrany zjednodušeně stojí na základu zbraně. Pokud má útočník pušku, mohu použít pušku. Pokud má útočník pušku, mohu použít i tyč, nůž, mačetu. Pokud má útočník mačetu, mohu použít pušku. Ale pokud má útočník láhev, je užití pušky zákonné až tehdy, kdy se mu neumím ubránit jinak, hrozí mi bezprostřední nebezpečí a nemohu utéct.
Je logické, bude-li mi hrozit 5 útočníků pěstmi a klacky, sám se nemám možnost ubránit a pokud útok bude hromadný a nebo jeho projev bude takový, že ve mě oprávněně vzbudí obavu o život či zdraví, i zde mohu použít zbraň.
Nemohu ale zastřelit pošťáka, který mě posla do háje a nechtěl vyjít 2 schody s telegramem.
I proti holým rukám se mohu bránit zbraní. Kopem do hlavy, ránou do sleziny, do spodiny lebeční či pádem a úderem do hlavy po ráně pěstí na beton mohu být přece usmrcen. Je však třeba takovou obavu prokázat, tedy těžko ji obhájím, pokud mi hrozila 45 kilo vážící dívka pěstí a já jsem 190 centimetrový chlap. Argument, že mi hrozilo pouhé zbití, kdy útočník byl zjevně silnější než já a navíc třeba pod vlivem, nemůže pro neuznání nutné obrany obstát.
Aby nebylo pozdě
Pokud nebudete střílet dříve, než budete sám napaden, třeba zastřelen, je pozdě na obranu.
Naopak. pokud budete střílet na někoho, kdo už prchá a nehrozí nebezpečí, je pozdě na nutnou obranu.
V případě loupeže mohu z hlediska zákona zasáhnout, kdy lupič stále cizí věci krade. „V takovém případě totiž trval útok na majetek. Nemohu střílet, když lupič odchází s uloupenými věcmi, i když hájím zájmy poškozených. Také, pokud by pachatel již útoku zanechal, nic by nikomu neodcizil a odcházel či utíkal by pryč, jednalo by se o již ukončený útok a nebyla by splněna podmínka hrozícího či trvajícího útoku. A pokud by již prchal i s lupem, je zájem života nadřazen zájmu majetku, kdy už netrval útok, nemohu tedy lupiče střelit do zad, jen protože utíká s pokladnou.
Případné výpovědi svědků, zda útočník vyhrožoval smrtí mně nebo jiné osobě, zda působil, že je pod vlivem návykové látky či alkoholu, což umocnilo můj strach o život, zda odcizil 2 stovky nebo celou pokladnu jsou důležité a mohou být pro posouzení nutné obrany rozhodné.
Těžko mohu zastřelit vandráka, co mi krade kozu. Ale pokud na mě kvůli koze vytáhne nůž, je užití zbraně plně na místě.
Obrana musí být totiž vždy intenzivnější, než útok. Jinak by neměla žádný smysl!
Stáčí si pamatovat několik zásad:
1. Útok musí být skutečný a nesmíte ho vyprovokovat vy.
2. Nutná obrana končí v okamžiku, kdy skončil útok.
3. Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená, tedy musí být zachován poměr mezi tím, co nám útokem hrozilo a co jsme obranou způsobili.
4. Není rozhodné, jakou zbraň užije útočník, ale jaké nebezpeční mi takovou zbraní hrozí.
5. I obrana má své meze. Pokud někoho střelíte a on zůstane ležet na zemi, není možné ho střelit ještě 10×.
6. Měli byste si počínat tak, aby při odvrácení útoku nebyli poraněni jiní lidé. (Střílet po útočníkovi, který vykrádá pokladnu, když za ním stojí 20 lidí v bance…)
7. Pokud byl odražen útok, například postřelením útočníka, zbavíte jej zbraně a musíte mu poskytnout první pomoc. Pokud ovšem nejste v šoku.
Z literatury několik příkladů:
Prodejce elektroniky na nic nečekal
Pražský prodejce počítačů měl svůj obchod v suterénu. Když stál za pultem, vstoupili dva muži a s ruským přízvukem ho vyzvali, aby jim dal peníze a počítače, nebo že ho zastřelí. V ruce třímali zbraň, která, jak se posléze ukázalo, byla dětská hračka. Prodejce neváhal, z pod pultu vytáhl pistoli a jednoho zastřelil, druhého zranil na páteři s doživotní imobilitou.
Šlo o nutnou obranu, muž nemohl rozpoznat, zda pistole je atrapa či pravá zbraň, podle slov útočníků hrozil útok na něho i majetek.
Muž střílel na jiného muže, ozbrojeného pouze lahví
V Dobřanech, nádraží, kde zastavily dva vlaky. Z a do Plzně.
Muž č.1 přijel z Plzně a byl ozbrojen legálně drženou pistolí. Po vystoupení z vlaku uslyšel volání o pomoc. Na perónu stál muž č.2 se zakrváceným obličejem, proti němu muž č.3, který se snažil muže č.2 udeřit rozbitou skleněnou láhví. Muž č. 1 vystřelil na muže č. 3 neznaje, co se stalo, viděl ale útok nebezpečnou zbraní.
Na místě byl policista, který vlastní zbraní namířil na střelce a vyzval ho k odhození zbraně. Na místě byl hluk a střelec výzvu neslyšel, muž s láhví nejevil známky poranění zbraní muže s pistolí. Policista považoval za zbraň i láhev a aby získal pozornost, vystřelil do vzduchu a znovu vyzval účastníky potyčky k odhození zbraní, tedy pistole a láhve.
Muž č.1 sklonil hlaveň a prokázal se jako policista, zatímco muž č. 3 s láhví nereagoval. Tou dobou dorazila i hlídka Policie, která zjistila poranění muže s láhví, který byl střelen do nohy, ale na své poranění nereagoval.
Vyšetřování ukázalo, že muž s láhví byl recidivista, ve vlaku napadl průvodčí. Té se pokusil pomoci cestující - policista ve svém volnu, ale muž ho napadl a zranil lahví. Policista ustoupil a na nejbližší zastávce, tedy v Dobřanech se pokusil muže zajistit, ale ten ho znovu napadl.
Použití zbraní při obou výstřelech bylo vyhodnoceno jako oprávněné.
Nicméně, kdyby byl muž č.2 také útočník jako muž s láhví č.3, mohl ihned na výzvu vystřelit na muže č. 1, mířícího zbraní a zranit jej nebo zastřelit. Varovný výstřel do vzduchu mohl být fatální chybou muže č. 1. V dalším pak, střílet a mířit na muže s láhví, který byl relativně daleko, aby mne nemohl bezprostředně ohrozit. Ohrožoval ale muže č. 2, pak se o nutnou obranu jednalo.
Muž zastřelil druhého, který najížděl do lidí
Radek Š. se vracel opilý z diskotéky a před domem se dostal do konfliktu s příbuznými. Nasedl do své dodávky a chtěl odjet, čemuž se jeho příbuzní snažili zabránit. Radek Š. do nich najel a projel mezi nimi. Hluk probudil matku P. Bendy, která ho informovala, že venku nějaký blázen najíždí do lidí. Benda vyběhl s legálně drženou zbraní, přiběhl k autu a třináctkrát vystřelil na řidiče, kterého zasáhl osmkrát, a na místě ho usmrtil.
Vyšetřování ale prokázalo, že Benda na místo doběhl až po projetí dodávky mezi příbuznými a žádné nebezpečí nehrozilo a žádní lidé v okolí již nebyli, navíc jel velmi pomalu. Nikomu žádné nebezpeční již nehrozilo a věc mohla pohodlně řešit později přivolaná policie.
Protože útok vozidlem již netrval, nikomu nehrozilo nebezpečí, muž za volantem se nesnažil nikoho usmrtit, což Benda neviděl, nebyl ozbrojen, pouze chtěl z místa odjet a vynucoval si umožnění průjezdu, kdy v průjezdu mu nemůže nikdo bránit, a vypálených projektilů bylo 13, kdy na odvrácení útoku by stačil jeden, nemohlo jít o nutnou obranu, jakkoliv se to senzaceschopná media pokoušela podat jinak.
Střílel v leže, jednoho mladíka zastřelil, druhého postřelil
Starší muž v Tanvaldu šel podél železniční trati, proti němu šli dva mladíci a muže napadli. Jeden do něho vrazil ramenem, tomu muž nevěnoval pozornost. Pak se oba otočili a začali ho mlátit a ohrožovat nožem. Když ho srazili k zemi, vystřelil. Jednoho mladíka zastřelil a jeho bratra postřelil.
Šlo o nutnou obranu, neboť napadený chtěl zabránit trvajícímu útoku, cítil se v ohrožení života a rozhodně jeho cílem nebylo způsobit útočníkům zranění či smrt.
·
