Článek
Přeregulovaná EU, sdíraná Evropskou komisí, plodící scestné závěry s ještě scestnějšími rozhodnutími, jež v důsledku omezují své občany a podnikatele skoro ve všem, co zbytku světa zůstává otevřeno, patrně pojala jakési pompézní pojetí moci titánů a rozhodla se bojovat se světovými lídry trhu cestou zákazů a bu bu bu. A že Čína k takovým světovým lídrům trhu patří, o tom rozhodně není pochyb.
Argumentace, že v Číně nemají omezení pracovní doby na 8,5 hodiny jako v Evropě a lidé tam pracují i 10 hodin nebo že tam nikdo neřeší pravidla Green-dealu, či není oslabována nadměrnou migrací, je fňukání hospodských kafrarů po pěti půllitrech zlatého moku. U nás sice omezení pracovní doby je, zato obrovské množství lidí v důsledku toho má dvě i tři práce. Pravidla Green-dealu má krom EU na praku celý zbytek světa, kdy právě jen v EU kvůli němu krachuje či zápasí o přežití tragické množství firem a miliony migrantů bez vzdělání si Unie pozvala sama. A o názoru na tíživou životní situaci nešťastných vykořisťovaných Číňanů doporučuji udělat si do Číny výlet. Platy pracovníků v Čínských automotivech, kam dojíždí půl Asie od Filipín přes Kambodžu až po Vietnam, lze na netu dohledat. Nabídky na práci jsou totiž veřejné.
Životní úroveň Číňanů letí nahoru stejně rychle, jako ta naše dolů. Tisíce kilometrů dálnic brázdí z 50% elektromobily, které nemusejí stát fronty u tamní husté sítě nabíječek za často desetinovou cenu elektřiny než v EU a platy lidí nezřídka kdy přesahují z vysoka ty naše. Ferrari, Lamborghini nebo Bentleye jsou tam vidět častěji, než ve Švýcarsku a obchody přetékají levným zbožím z výloh až na ulici. Tak nějak si asi našinec tragický život, autoritářskou stranou devastující nuzný život soudruhů, nepředstavuje. Leč - je takový.
A co víc. Ne jen Čína je ve svém růstu nastartovaná. Sousední obrovská Indie a další státy Asie, Afriky a jižní Ameriky rostou neskutečnou rychlostí ekonomicky i sociálně. A rozhodně si nikdo z nich nedá do své politiky, ať už obchodní či sociální, nikterak kecat. Tím méně od jakési pro ně miniaturní, vzdálené a sebedestruktivní unie, navíc ekonomicky oslabené a vlastními rozhodnutími zpomalené.
Čína si z EU na zadek nesedla a nesedne. Proč taky s trojnásobkem obyvatel proti EU a prudce se rozvíjející Indií za zadkem. Zato EU zažíná patřit k bezvýznamnému společenství div ne rozvojových zemí s chřadnoucím hospodářstvím, bujně kvetoucí byrokracií, přeregulovaným prostředím ve všech sférách a podporou kdejaké nic neřešící neziskové organizace, která pouze sosá prostředky z eráru.
Jestli něco EU v tuhle chvíli nepotřebuje, tak je to obchodní válka s Čínou! Léčit nemocnou evropskou ekonomiku ochranou předražených gigantických evropských producentů, kteří ekonomicky nedokáží ani zdaleka konkurovat čínskému výrobnímu procesu, povede jen k dalšímu oslabení evropského průmyslu a logická reciproční opatření Číny přivedou ještě nejednu evropskou firmu k slzám.
Pro aktuálně silnou Čínu, disponující téměř všemi nerostnými surovinami, obrovským arzenálem pracovní síly, netrpící neduhy přeregulace, kde je dostatek doktorů, inženýrů, manuálních pracovníků všech oborů a kde platí krutě tvrdé zákony proti korupci politiků, jež nezřídka končí pro zneužití své pravomoci o hlavu kratší, není žádný problém dotovat jakkoliv předražená cla na cokoliv po tak dlouhou dobu, po jakou to bude třeba, aby zlikvidovala své evropské konkurenty. Zavedení směšných cel pro zemi, do které EU vyváží obrovskou část své produkce, je jen přihlouplé riskování ztráty vlastních obchodních pozic. Čína nepotřebuje nutně Evropské trhy. Naopak to ale neplatí. Navíc, nikdo asi nespočítal, že na území BRICS žije už nyní téměř 42% světové populace a podle přihlášek do tohoto uskupení je předpoklad, že tento podíl bude stoupat.
Zdá se to být jen další hloupý boj nabubřelé autoritářské EU namísto snahy o kooperaci, rozumnou dohodu a nastavení pravidel a povede jen k ztrátám, dalšímu prohloubení bankrotů a oslabování evropských firem. Konečně, není nic snazšího, než si dohledat čísla. V roce 2019 prodala Škoda auto v Číně 280.000 automobilů, letos zatím 25.000 a je tu skoro listopad. Podotýkám, že ceny škodověnek v Číně jsou až o 35% nižší než v EU, ostatně jako skoro všechno. Stejně na tom jsou další evropské automobilky, prodeje VW padají v Číně tempem metalových hitů Ramsteinů.
Těžko říct, jestli zavedením cel na elektromobily se v případě EU jedná o prostou naivitu, slabost ducha nebo účelově vedené jednání. Každopádně, ekonomické i sociální dopady dávají tušit, že rozpoutání obchodní války s obchodně gigantickou Čínou rozhodně dobrý nápad nebyl a vítěz je spíš předem znám. A svými nařízeními den za dnem dělá EU vše pro to, aby protivník získával navrch.
