Článek
Být hodný neznamená být hloupý. Ale mnohdy častěji se může jevit, že je příliš naivní.
Být hodný je sice záležitostí charakteru, ale musíme si uvědomit, že nežijeme ve společenství, které by takové vlastnosti nějak zvlášť upřednostňovalo. Dnes je to spíše záležitost dravců. Umět si urvat.
Urvat si ve společnosti místo, postavení, moc, majetek a podobně.
Společnost je jako divoká džungle, kde prostě predátor má navrch. Jako hodný člověk musíte umět tiše našlapovat, umět plavat, prodírat se hustým porostem. Být ve střehu. Umět se pohybovat, vědět kde mám svou skrýš. Kde na mne nikdo nemůže. Podíváme-li se podrobněji na fungování přírody, mockrát nám to pomůže. Když myš včas zaleze do díry, má předpoklad, že ji orel nechytí.
Ale tato myš se neumí dívat nahoru. Kdy přiletí predátor. Stejně tak je to s námi a nebo hodnými lidmi. Jednoduše nepředpokládají, že jsou kolem nich jenom samí predátoři nebo dravci. Protože ve svém nastavení mají něco jiného.
Nemusíte se za to trestat ani vinit. Že jste více citliví, více empatičtí. Více jiní. Je ale nutné si přiznat, že se potřebuji umět také o sebe postarat. Zabezpečit se a chránit se. Být křehký není slabost. Být zranitelný není slabost. Když máte mozek a budete ho používat.
Je nutné si uvědomit, že všichni jsme zde v té džungli. A že jako člověk máme jednu výhodu. A to přemýšlet. Dostat nějakému poznání. Uvědomování si sebe sama a kam zde patřím. Kam jsem se zařadil, za koho se považuji. Kým se domnívám, že jsem. A nebo si to i nalhávám.
Ačkoli má každý své místo ve společnosti, těm některým se může zdát, že jsou diskriminováni nebo častěji působí jako oběť někomu jinému. Nebo tak byli vychováni a dodnes si o sobě nemysleli, že by se mohli stát někým jiným. Jak taky, když doposud znali jenom svou dosavadní roli.
Jenomže jako člověk máme volby. Můžeme věci měnit. Můžeme se rozhodovat. A hlavně, stát si za svými vlohami, názory, či přesvědčením. Nebo snad i hodnotami. Ba dokonce i dary, které pod zdánlivou pokličkou případné své slabosti přehlížíme. Pokud mám hodnotu být dobrý člověk, mohu se zaměřit na laskavost. Laskavost nikomu neubližuje a přesto není ani hloupá a dokonce ani naivní.
Laskavostí se dá překonat mnoho nedorozumění tím, že odvrátím svou pozornost od zlého projevu a chovám se k ostatním s úctou. Tedy určitým charakterem. Posměch, pohrdání a arogance do této kategorie nepatří. A tedy i když často jako člověk bez zlého úmyslu jsme se mohli stát někomu psancem, nezoufejme.
Protože to náš vlastní morální motor nás žene vpřed. Často vnímám, že se nám svět jeví nespravedlivě. Jenomže my jsme si spíše neuvědomili přesně, v jaké době se nacházíme a co se s ní pojí. Vědomosti. Vědět kdy a jak konat, kdy nekonat, kdy říkat ne, kdy být asertivní. Kdy vědět o své síle, kdy nepředávat svou odpovědnost spolu se svou mocí do rukou jiných.
Kdy se za sebe konečně postavit. Někdy i v tichosti. Někdy v projevu laskavosti. Někdy s důrazným slovem. (Kdy bije srdce ve vás Lva). Kdy si třeba hlavně nevšímat toho všudypřítomného mrmlání a nespokojenosti ostatních.
A tím se jim nabízet. Protože jak predátor vycítí a on má čich. Že se okolo něj nabízí vhodná kořist, urve si svůj žvanec. A nebude se ptát, zda smí. On je takový. Ale predátor je jenom predátor. A lidskost tkví v broušení kvalit člověčích.
Přeji hodně sil s překonáváním vlastních překážek ke svému cíli. Někdy stačí jenom vyrovnat hladiny toho, kým jsme a kým jsou ostatní a postavit si je do stejné roviny.
Sunwise
