Generace, segregace, separace a co mám dělat já?

V takovém případě jsme často odkázání na sebereflexi či částečné ukojení svých potřeb. Mou potřebou je mluvit, nebo probrat téma, které se mne dotýká. Ale nenacházím člověka, který by to chápal a věděl mi poradit nebo pomoci.

V podstatě vždy nám bude někdo nějak radit. Ať už je to internet, ChatGPT, rodina, příbuzní, kamarádi nebo známí. Ale často se setkáme s tím, že nemají pro naše téma dostatečnou odbornost. Psycholog vás možná objedná v řádu několika měsíců. A pokud budete mít štěstí, posedíte si pak u něj jednu hodinu, skoro nic se nedozvíte, nestihnete vyříkat ani své téma a další návštěva zase za dlouho.

Potom je tu varianta zavolat na linku pomoci či SOS, a mluvit s někým po telefonu. A to okamžitě.

Tuto variantu jsem já osobně nezkoušela. Nepřišlo mi to podstatné, nebo pro mne ihned nutné. Ale chápu, že mnoho lidí si opravdu vůbec neví rady a tuto linku by měli využít. Pro svou útěchu, že na svůj problém prostě nejsou sami a máte vědět, že na to máte své právo. Linky bezpečí jsou zdarma:

TELEFONICKÁ POMOC

Vždy když hledáme oporu nebo psychologa, jedná se právě o onu psychickou podporu. Něco, kde se můžu cítit v bezpečí a říct své tajné či bolestivé pocity a stavy. A ne vždy se nám prostě podaří mít v někoho důvěru. A tak raději nikam nevoláme a trpíme mlčky dál. No někdy i velmi nahlas. Velmi často a velmi dlouho. Problém se ale neřeší a odsouvá.

Nemyslete si, že jenom pokud jste mladí máte tyto obtíže. Je zcela možné, že po událostech posledních pěti let se mohou ocitat ve stejné situaci mnozí lidé, kteří si začali uvědomovat buď vážnost svého stavu, psychického naladění a nebo spadly určitá dogmata a všichni možní se cítí jakoby v koncích.

Co tedy dělat, když toto u mne nastane? Tato fáze zoufalství, že já nevím co mám dělat a neví to ani mé okolí?

Tak prvně je potřeba zvážit možnosti, které se nabízí jako první. A tím je třeba kamarád, nebo někdo bližní či z rodiny. Pokud se mi zdá, že tudy to nejde. Objednat se k lékaři (psychiatr či psycholog). Je to naprosto legitimní a máte na to určitě právo. Když se zdá, že to trvá všechno moc dlouho a nikam to nevede. Jsou tu linky pomoci, které určitě také využijte. A když ani tak se vám na duchu aspoň trochu neuleví, jsou zde další a další nástroje, které můžete pro sebe udělat také hned.

Převést svou pozornost někam jinam od problému, ale jak? No právě na vás někdo myslí a píše tento článek, aby jste měli alespoň malou útěchu a podporu, že řešení se někde najde a existuje.

První je potřeba se nějak uklidnit, tedy si říci, že nějaká cesta existuje a vede. A nebo, že tímto už někdo jiný také prošel a ví jak na to. Proto si nemyslete, že vždy má někdo vyhráno, když potká psychiatra nebo psychologa. Stává se taky, že zůstávají mnozí lidé dál v nějaké apatii či letargii a nebo nemocech, o kterých se dnes bavit konkrétně nechci. Neurózy, ataky, úzkosti, duševní strádání a bolesti. Takových poruch a anomálií má dnes lékařská vědecká struktura sepsáno a definováno asi stovky…

Proč píši tento článek je, že vás chci uklidnit. A o způsobech, jak si mohu pomoci sám mohou být další mé články. Nabádám tedy dotyčné, aby se opravdu naučili nebo věnovali si klid a uklidnění. Na toto jsou vedené různé techniky od meditace, dechové cviky a nebo obyčejná vycházka, či nějaký druh relaxačního sportu - tai-chi a podobné. Návody vám samozřejmě všechny zde nemohu jediným článkem uvést, neb je jich určitě velmi mnoho. Ale vám pomůže nyní hlavně vědomí jejich existence. Protože je určitě znáte. Znáte ten pocit, jak něco nešlo nebo bylo těžké a vy jste se šli ven vyběhat, zajezdit na kolečkových bruslích, na skatu, či cokoliv podobného, co vás dostalo zpátky do nálady. Stejně tak může na někoho působit posezení u kávy nebo čaje s kamarádkou, nebo výlet s kamarádem.

Rozhodně se nepokoušejte se s tím sami zavírat, utápět, nebo často pocity marnosti, závislosti a nevědomých traumat vedou právě k rychlým řešením, které se stávají obvykle pak těžko řešitelné. Co je tedy rychlá úleva od problému neznamená, že to není spíše pomalá cesta hlouběji do jeho nitra.

Takže vám radím, pokud používáte způsoby, které jsou označovány ve společnosti jako nepřijatelné, a já je zde záměrně také nepopisuji, vy víte. Dělá to mnoho lidí a vlastně se tím dále jenom utápí a lituje! Ale vy jste bojovníci. Bojovníci jak na sebe.

Takže cestou další zkázy ne! Ale třeba dechovým cvičením to jde. Vycházkou to jde. Najít si přednášku na některém z kanálů internetu jde, najít si zdravou společnost jde. I když si myslíme, že teď to momentálně možné není, tak musíme znát důvody a přesvědčení, které nám náš někdy omylný názor prostě vyvrátí. Každopádně počítejte s tím, že tato změna může být pomalá byť i trvalá, změny k lepšímu vyžadují dostatečné úsilí, víru a kroky a dostávají se do našeho systému krok za krokem. Tedy trpělivě i pomalu.

Tuto kapitolu píšu z důvodu, že mne se v skutku toto všecko stalo a událo. A tak vám mohu poradit, protože mám onu zkušenost. Což by mohlo nahradit někdy situaci, kdy psycholog nemá čas, protože má moc pacientů. A nebo situaci, že ani tento psycholog mi nerozumí. Protože témata narcismu či traumatu nebyly donedávna zřejmě v osnovách. A když se nyní podívám do společnosti, mám dojem, že jsme všichni jakoby oběti nějakého systému, nějaké manipulace, nějakého druhu narcismu či psychopatie. Opovažuji se to říct, neboť když tyto témata zkoumáme hlouběji, zjistíme, že se týkají našeho rodu, našich kořenů, našeho přistání na zemi a Bůh ví čeho všeho ještě. Takže ano, nás se to týká, ale ano, často to nemusí být naše vina. A o pocitu viny, provinění a trestání je zde také pak souvislá řeč.

Při duševním strádání máme někdy totiž pocit, že jsme za cosi vlastně trestáni. No a my nemůžeme přijít na to, proč. A tyto proč jsou prostě na hluboké a často nevědomé úrovni. Když k nim není jednoduchý přístup, snažíme se jednoduše si toho nevšímat, až do té doby, kdy už s tím nic dělat nejde, nebo nemůžeme. Nebo nemáme tu sílu. Tak, a co dál? To mi poví kdo?

No hlavně se z toho nezhroutit. A i to se některým lidem stává. A přesto se z toho dostali. Jak? Chtěli. Nedělali ze sebe oběti a hledali ony možnosti.

Nejvíce vám v tu chvíli pomůže záhadně duchovní četba, protože ona tu duši z té mdloby prostě pozvedává. To si myslím, že je holá pravda. Duchovní lék je jít a najít duchovní zásadu. Nebo duševní potravu. Což jsou právě knihy a velmi vás mohou uklidnit. Že to není tak hrozné, jak to vypadá. I kdyby na chviličku se mohu cítit lépe, být přijatý. Ve společnosti akceptovaný.

Pak je to také hudba, jemná, andělská, meditační, zvonky, nástroje klidu a míru. Ne vždy rocku a popu. Proč je tomu tak? No protože duše, potřebuje posílit na její vibrační hodnotě, protože právě o duševní procesy se jedná. A my máme znát které způsoby ji posilují a které způsoby ji zamezují.

Můžete použít i obyčejné omalovánky a vymalovat se z toho a naučit se relaxovat. Já vám ráda poukážu na techniky, kdy si v nutné nouzi mohu pomoci i sám.

Soustředit se na dech znamená spojit se s duchem univerza. Soustředit se na nějakou z kreativních činností nám pomáhá uvolnit se do klidového režimu našeho energicko- nervového systému. Protože ty jsou v tuto dobu v napětí, když jsme jakoby v nouzovém režimu a naše tělo bije na poplach. Zklidnění znamená pro tělo úlevu. Pro fyzické tělo naprostá nezbytnost. Protože duše, mysl a tělo jsou vzájemně propojeny. Tedy je můžete zachraňovat těmito způsoby. Přes mysl (četba a hudba), přes tělo (dech a fyzické úkony) a přes duši (fyzická přítomnost kamaráda nebo další osoby, která je v lepším režimu než my). Aby nás něco prostě v danou chvíli uklidnilo. Když se to naučíme, pochopíme, že ačkoli se děje opakují a dějí znovu a znovu. My jsme vyzkoušeli nástroje, které nás naučily se s tímto vyrovnávat. Až do doby, kdy to budeme umět automaticky i sami. A pokud potřebujeme dnes radu a posilu, sáhneme po nástroji, který někam vede. K lepšímu pocitu ze sebe sama.

Já bych vám tu vlastně musela napsat celou psychologickou příručku, ale když budete hledat, všude je k nalezení. Otázkou je, zda hledáme ty správné nástroje. Mám trauma? Jsem nervózní? Mám úzkost? Pokládejme si jednoduché otázky, co se se mnou vlastně děje a pak se snadněji hledají nástroje pro to a které uklidnění. Pokud jste se dočetli až sem, víte nyní mnoho věcí. Tak například, že se mám někomu blízkému svěřit, když to nejde, mám si někam zavolat, kde jsou připraveni mne naslouchat. Pokud dlouho čekám na pomoc, je nutné si umět v danou chvíli poradit i sám. Není to nic proti ničemu. Důležité vědět jak ano a jak ne.

Ne říkám jednoduchému kroku, který pak vede do další propasti. Ano říkám pomyslně složitému úkonu, který se mi udělat vlastně nechce, ale moc dobře vím, že se mi pak uleví. Vycházka, dýchání, zapnout hudbu, provonit si dům (vyčechrat a vyvětrat), používat nástroje, které jsou veřejně i na internetu dostupné a na mne je, jakou volbu si vyberu..

Internet, chaty, chatGPT je zdarma, videa a přednášky, duchovní relaxace, duchovní texty, duchovní četba nebo nahrávky knih. Doporučení, andělské návody a karty. Protože tyto nástroje nás vedou k sobě, k uklidnění se, že naše problémy jsou vždy řešitelné, když je správně uchopíme. Jak a které a proč najdeme na internetu sami. Ale hlavním důvodem je znát podstatu toho, že když mi není zcela dobře, mohu si poradit i sám a vlastně v mnoha případech i musím.

Protože třeba doma mi nerozumí, ve škole mne taky nechápou, učitelé a ostatní mi předhání, že oni všichni mají také své problémy a tak dále.

https://www.linkabezpeci.cz/ telefon: 116 111

https://www.linkapsychickepomoci.cz/ telefon: 116 123

Do vyhledávače Google zadej slova jako psycholog (město nebo kraj kde bydlíš), klinický psycholog město ........, akreditovaný terapeut a pod. Jaký je rozdíl v těchto terapeutech, lékařích a poradcích najdeš v tomto rozcestníku: https://www.terapie.cz/jak-vybrat-psychoterapeuta

Nemohu tu dávat každý jednotlivý web který běží online, ale vězte, že je mnoho skupin, které se zaobírají podobnými tématy, kde lidé diskutují co je trápí. Zkuste vyhledat nějakou soukromou skupinu na Facebooku, kde vám rádi také poradí. Například názvy psychosomatika a etikoterapie a podobné. Hledejte klíčová slova skupiny k vám zaměřené. Na téma, které se vás dotýká.

Vím, že to může být velmi náročné. Vydávat jakousi další sílu. Ale potřebujete se nějakým směrem vydat, rozhodnout se, že to vyřešíte. Přeskočit pomyslnou čáru z komfortní zóny. Udělat ten krok. Dát vesmíru najevo, že chcete. Poprosit si o radu. Dávat si otázky a odpovědi k vám někudy budou přicházet. Děláním toho stejného pořád dokola k cíli nedojdeme. Je nutné projevit trochu své vůle. Naučit se nepodléhat tlaku společnosti. Vynechat jedy ze svého jídelníčku.

Dnes toho musíme dělat moc, abychom mohli být zdraví. Také jsem z toho byla naštvaná a frustrovaná. Ale když najdete něco co vás pozvedne, zjistíte, že to lze nacházet. Já se budu snažit zde každý týden přihodit nějaký článek na povzbuzení, zastavení, podávat kousky naděje. Čím více lidí se naučí změnám sami, tím snáz se nám pak půjde životem. Protože kolektivní podvědomí pracuje s námi souběžně. Znáte to, které pravidla společnost uznává, ty jsou jakoby snadno čitelné ve společnosti. A ty, které už jsou méně líbezné, ty jakoby schovává a zatlačuje do pozadí. Dnes jsme ale v době, která právě ony věci z pozadí vyplouvá na povrch.

To, co je ve společnosti akceptované a co není podporované. Na sobě cítíme jako nějaký zaběhnutý standart. A dokonce i ten, co koná právě naopak (proti zaběhnutým pravidlům). Potřebujeme se více sladit, více přiblížit, vice si porozumět. Více komunikovat, více sdílet, více dělat mnoho aktivit společně. To se dá všechno zvládnout, proto jsme tady také. Přeji naplněné a šťastné chvíle co nevidět.

Vaše Sunwise