Jak si udržovat pozitivní náladu?

Pokud jste citliví jedinci, jako já, a držíte se zpátky od některých lidí (třeba z minulosti) nebo řešíte, že nechcete být součástí negativní zóny, může se stát, že zůstanete najednou dost sami. Čím déle to trvá, tím hůře se nám zapojuje do aktivit nebo společnosti.

Hledala jsem vodítka a návod, jak si poradit i v takovéto situaci. A zjistila jsem, co má na mne blahodárný vliv. Tak například když se setkám se svou vlastní stagnací, vím, že nejlepším řešením je tuto situaci opustit. Je to stejné, jako když se snažíte zabavit malé dítě. Prostě mu vymyslíte novou zábavu. Přesměrujeme myšlenky a pocity na jiné aktivity. Stejně tak to platí i pro dospělé lidi. Když se ocitají v nervozitě, úzkosti či paralýze.

Když se mi v nějaké oblasti nedaří, musím si to hlavně první uvědomit. A najít způsob, kde se mi dařit bude. Za což se mohu mentálně odměnit. Například tím, že si odškrtám ze seznamu úkolů, co mám hotové. To je také blahodárný pocit. Protože jsem nepromarnila celý den, ale něco se přeci jenom povedlo.

Svou vysokou sebekritickou náturu obměkčím tím, že se učím nabýt nových vlastností a dovedností. A nejsou to nějak zvlášť přetěžké úkoly. Dnes jsem například pochopila, že potřebuji v sobě urovnat esenci trpělivosti. Jakože mám rozjednané úkoly, rozvětvené strategie, začaté projekty, ale musím si počkat na jejich správnou chvíli. Na bod, kdy si už nemusím stále v hlavě uvědomovat, jak to ještě posunout. Prostě to v určitý okamžik musím nechat být a věnovat se něčemu dalšímu.

Nebo si jít odpočinout, uvařit si čaj, dát si koupel. Naučit se sama zahrnovat péčí a pozorností, na což jsem dřív ani myslet nemusela. Ale v zátěžových situacích si to musím více uvědomovat. Co je dobré nyní vykonat a kdy prostě nechat věci pouze plynout. A hlavně, kdy se tím vším nestresovat. A nezpůsobovat si sama zbytečné negativní prostoje.

Někdy stačí zapnout nebo vyposlechnout správnou písničku. A automaticky nás zvedne do dobré nálady. Ale ne vždy mi to funguje. Tak z toho důvodu jsem byla nucena hledat mnoho alternativ. Ne jak sebe ošálit, ale jak si prostě poradit. Mám ráda společnost, miluji v ní být, ale momentálně se mi zdá, že ne za každou cenu. Ne za každou cenu se někam honit, někoho podporovat, s někým být a podobně. A pokud řešíte obdobný problém, víte o čem mluvím.

Někdy se nám těžko říká ne a vystupuje z dávných naučených rolí. Když chceme dobré změny pro sebe, znamená to, že se to učíme za pochodu nějak zároveň a společně. Je to také díl do společenského faktoru, či kolektivního podvědomí. Prosté ne, ne já nebudu skákat pokaždé – jak někdo zapíská.

Jenomže pak mi částečně chybí ty aktivity kolem, když se děly samozřejmostí a já nemusela tolik přemýšlet, co dál. Nebo co jako teď mám dělat.. Uvědomila jsem si, že je dobré umět druhé potěšit. Napsat někomu ten dopis, blahopřání. Vzpomenout si. Zavolat někomu, koho jsme dlouho neslyšeli. Dělat nenápadné věci, malého charakteru ale velkého významu. Prostě dát ze sebe něco pěkného a nic neočekávat. Nabídnout komunikaci, místo se domnívat, co ten druhý na druhé straně dělá a proč se sám neozývá. Naučit se přestat si věci domýšlet a vymýšlet za ty ostatní. Ale tvořit si ty své krůčky k novým dnům a lepší proměně sebe samých.

Ono tato energie má pak svůj vliv. A trpělivost je potřeba hned, kdy si myslíme, že nějaké uspokojení musí přijít hned. No nemusí prostě, ale to neznamená, že není za dveřmi. Mám ze sebe dobrý pocit a to je ten bod, kam jsem se chtěla dostat. A nemusela jsem vystoupit vlastně ani ze dveří domu. Tak samozřejmě neberte mne do slova. Na vycházku si zajdu. Nakoupit, či něco vyřídit.

Neležím jenom v posteli a nefňukám, jak mne bolí celý svět a celé mé tělo. Tak jistě, někdy to na mne dost padne a pobrečím si jako malé dítě. Pak se ale trochu zase vzpamatuji. Opláchnu se studenou vodou, obličej a ruce. A nebo se jí celá osprchuji. Hned je člověku líp. A takovými malými krůčky pak zvládám ten obrovský nápor. Který snad dnes pociťuje každý.

Jestli jako společnost budeme všichni vystresovaní, uhonění, nevrlí, vzteklí až dokonce někteří agresivní. Tak to s námi půjde velmi z kopce. Proto si ceňte a važte dnes každého, kdo se na vás usměje, kdo vás nehoní. Kdo vás podpoří. Kdo vás vyslechne. Kdo s vámi má tu trpělivost. Aj kdyby to měl být cizí člověk v obchodě. Každého takového si hleďte a važte. A snažme se být takoví. Příjemní. A netoxikujme tuto společnost víc, než je nutné.

V radosti nám jde vše od ruky a mnohem lépe. A já bych si velmi přála, aby se to mezi námi objevilo. Abychom si byli vědomi, jak moc ovlivňujeme tyto hry. (Na lidi.)

- – –  –- - – –- - – — - – –  — - – — - – —

Resumé bodů z tohoto článku: