Článek
Vážně se to tak jmenuje, „uprdelismus“. A když jsem začala vnímat, z čeho to vzniklo, a že nemají žádné špatné myšlenky, tak jsem se často postavila do role, že mám věci také „u zadku“. V podstatě jsem to tak dělala dlouho, ale méně jsem si to uvědomovala.
Víte, hodně vám to pomůže. Nereagují vám známí na podněty? Neberou vám telefony? Nezavolají vám zpět? Mám to dnes na háku. Taky jsem pochopila, proč to dělají. Říkají sice, že nemají kapacitu nebo čas, ale ve skutečnosti je to ta stejná realita. Není to tak, jak říkají, je to jinak. Mají vás stejně „na háku“.
A do této role se stavím i já. Protože proč se okrádat o čas, když druzí nechtějí? Když se chce, všechno jde. Ale pokud to někde vázne, nemusí být chyba vždy jen ve vás. Prostě lidé mají mnoho věcí „tam někde“. A to včetně vás. Stále dokola ta myšlenka: jsem pro sebe na prvním místě?
Nejhorší je to tehdy, když potřebujete pomocnou ruku a neustále musíte hledat jinde než u vlastního hnízda. Pokrevně jsme spojeni, ale na ostatních úrovních se nic neděje. Co máte dělat? Budete se užírat roky jako já? Že vám nikdo z dotyčných nezvedne telefon? A jak je rok dlouhý, tak se neukáže? Co s tím dělat? Místo toho, abyste se psychicky i duševně srolovali, si to raději dejte do outu. Do nikam. U těch ostatních mi to šlo lehce, u těch hodně blízko zakořeněných už těžkopádněji.
Takže co nikam nevede a kde se musím namáhat jenom já? A to i z vlastního vyčerpání? Tak to teda ne. Momentálně mi je jedno, jaké mají ostatní důvody. Jsou zdraví, peníze jim nechybí, bolesti ani strasti nepociťují. Problémy máme dnes všichni, jenže někdo se v nich topí (v astrální či duševní tyranii).
Ne proto, že by chtěl, nebo to tak moc miloval či potřeboval, ale protože mu mnozí prostě ukázali záda. Zrady, jedy či bodné rány. Kam si to chcete hodit? Kvůli lidem si přece nebudete ničit vlastní život. Musíte to mít „u zadku“. Stejně jako ti, co už prozřeli – stejně jako já, nebo jiní, kteří se snaží, ale jejich kapacita nepadá na úrodnou půdu.
Musíme velmi zvažovat, kam investujeme. A to nejen peníze, ale i naši energii. Věřte mi, neříká se mi to snadno a nepíše se mi to snadno. Ale psaním dostávám odpovědi, aniž bych se musela radit s těmi, kterým jsem ukradená, či kteří vůbec nerozumí mému prožívání a chápání světa.
A jsou to často lékaři, terapeuté, léčitelé – prostě lidé, u kterých hledáme poznání, až nám dojde, že máme vlastní. (Když někdo mé perspektivě nerozumí, co mi asi může poradit?) To byl dlouho můj problém, když jsem zažívala úporné bolesti a nevěděla, čím se zchladit nebo uklidnit.
Hledat někoho, komu nejste ukradení, je složité. Staří známí vás nevidí, nemoc všechny prověřila, že nepřijdou. Na co čekat? Až budu na výsluní, aby se pokochali čím? Mým případným úspěchem? Ne, já je potřebovala u sebe teď, včera, ne zítra. Zítra už vím, že musím chodit sama.
Musím se zvednout sama. Musím chtít sama, protože to za mě nikdo neudělá. Když jste v situaci, kdy vám fakt nic nevyhovuje, musíte se podívat zpátky. Proč se tak stalo? Kdy mi bylo lépe? A proč se sama okrádám o dobré pocity jen proto, že na něco čekám, co ani nepřijde?
Nepřijde to od míst, kde bych čekala, ale to neznamená, že to neexistuje. Vím, že existuje dobrý pocit ze sebe, ale nemám ho, protože tady je tolik věcí špatně, že se prostě nelze o ně opřít. Jak se chcete opřít o zeď, která se právě chystá zbořit? To vám nepomůže.
Mou opěrnou zeď jsem si vystavila v komunikaci s přírodou a jejími živly. Tam se věci dějí, aniž bychom je museli manipulovat, ovládat či očekávat. Je to přirozený řád věcí. Voda nestojí na místě, ale neustále se proměňuje – v kapalné, plynné, tuhé či plující. Buďme jako voda a odstraňme ze života její zákaly.
A když na sebe nebudeme klást vysoké požadavky a přijmeme kus pokory, mnohem snáze uvidíme, kudy protékat. Jak si posbírat své částečky, nalepit si je na obraz a vystavit si ho.
Zkuste třeba lístečky. Posbírejte krásy popadané ze země, nalepte si je na kus kartonu a vytvořte si obraz. Pocitově i energeticky se tak poskládáte, hlavně vizuálně, a ono už to pak půjde snáz.
Omlouvám se za silné slovní výrazy, ale shrňme si to – říct, že jsem nad věcí, nevystihuje doslovně, jak moc se musíme do sebe opřít. Díky za pochopení.
Sunwise
---
Shrnutí článku pomocí ChatGPT:
Článek zmiňuje koncept „uprdelismu“ jako způsob, jak se odprostit od frustrací a nereagování lidí kolem sebe. Reaguje na opakovaná zklamání z toho, že blízcí či známí neprojevují zájem nebo podporu, když je potřeba. Autorka přijímá postoj, že má věci „u zadku“, aby si zachovala energii a klid.
Je zajímavé, jak článek přechází od kritiky konkrétních situací, kdy se lidé necítí být slyšeni, k širšímu poselství o sebepéči a nezávislosti. Zmiňuje důležitost soustředit se na to, co člověk sám může ovlivnit – svůj přístup a své investice do vztahů či činností, které mají smysl. Odkaz na přírodu a její „přirozený řád“ působí jako alternativa k chaosu mezilidských vztahů, kde je lepší hledat stabilitu v něčem, co nelze kontrolovat, ale co je stále spolehlivé.
Článek nabízí poselství, že přijmout lhostejnost ostatních a soustředit se na své vlastní potřeby může být cestou k většímu klidu.
---
