Článek
Mladá generace tyto zkušenosti ještě neumí aplikovat v praxi. Protože ve školách se učí převážně formální věci jako jsou například tabulky, systémy, stanovy, mladá generace může pociťovat nedostatek výuky alternativních přístupů a jednoduchosti při řešení životních situací.
Máme-li deprese, víme, že nás zákonitě nic nebaví a to může být složité. Přidá-li se do toho hromada negativních zpráv z rádií, televizí a dnes tak snadno dostupných zdrojů v našich mobilních telefonech. Dostáváme se podprahově do mlýnku událostí, jež mnohým dnes už nedají možná ani spát.
Je důležité si nejvíce uvědomovat, kde se nacházím, co zde dělám, kam putuji. Tyto otázky si klademe, abychom se ukotvili. Abychom našli vlastní smysl života a věděli jsme kam máme směřovat. Když to shrnu, ta dřívější generace už si někam směřuje, už má mnohé za sebou, už dokáže stát rozvážně v neobvyklých věcech. Některé přijímá zákonitě jak to přichází. S některými ví, že už nijak nehne a nechává je být. Ale pokud jste mladým člověkem, nenechá vás to snadno sedět na židli.
Víte, že tento svět je tu pro vás, nebo by měl být. Ale někdy nedokážeme chápat smysl tam, kde se děje mimo naši vůli. Je třeba se na tyto vnější události dívat z nadhledu nebo z dálky. Nepřipouštět si vše do mysli a do těla. Nenechat se tím cloumat, ovlivňovat, semlet či zničit. Najít si vlastní způsoby jak se dovedu uklidnit. Co mi dělá dobře na duchu. Jak jej mohu vyživovat. No nejméně tak, že vím, co do sebe dávám. Za jídlo, za informace, v jaké společnosti se nacházím. Jakou společnost a přátele si vyhledávám.
Když toho moc není, můžeme propadat destrukci, desiluzi a mnohému. Proto potřebují mladí lidé kotvu, základnu, domov, bezpečí. Pocit zdraví a štěstí. V klidném prostředí se dobře dá načítat, co od života chci. Ve vystresované a vyplašené či agresivní společnosti nemám klid na vlastní touhy a myšlenky. Naše touhy by měly být čisté, oproštěné od vůle a potřeb ostatních, vědomé a cílevědomé.
Hledat vlastní um a sebejistotu. Vědět, v čem chci vynikat a v čem chci být dobrý, protože tyto dovednosti se teprve musím naučit, na rozdíl od rodičů, prarodičů a starší generace, která tyto základní potřeby učení se nějak zvlášť už řešit nemusí, oni už něco umí. Ale naše doba jde natolik dopředu, že i oni mohou nabývat pocitu, že už vlastně v moderní době nemají oni co nabídnout.
Protože technologie se posunuly velkým tempem dopředu. No ale když nechci být počítačový expert, tak na mne nic nezbude? Ale já bych se domnívala právě zde že ano -zbyde. Určitě máme každý mnoho snů, které bychom si přáli realizovat. V naší mladé generaci je velké procento lidí, kteří si z ničeho nic nedělají. Prostě jsou a mají svět jakoby u nohou. Tady je potřeba trochu vyváženosti a pokory, abychom své kroky vedli uvážlivě, což jako mladiství jsme přeci jenom hnáni velkými touhami a jednáme mnohdy i zbrkle.
Nezoufejte, čím více budete dbát na svou vnitřní jas a čistotu, budete hledat ty správné zdroje informací, budete umět si vybírat, co do života chcete dávat a přijímat. Volby leží na vás samotných. Co budeme živit, to jakoby poroste. Volte svá rozhodnutí pečlivě. Zvažujte a dejte si čas na rozmyšlenou. Pište, kreslete, malujte, plácejte něco z hlíny, tvořte svýma rukama a ono vás to navede a povede, každým krokem co dál.
Dnes vám nikdo neřekne, co máte sami dělat, bude se očekávat, že to už víte. Že jste téměř nebo skoro dospělí. Ale co oni ví, oni se s takovým množstvím výzev ve svém věku vůbec nesetkali. A my máme pocit, že všechno leží na nás. Na naší generaci. Nezoufejte, ti zdatní už něco dělají, inspirujte se příklady tam, kde vás to ladí. Kde to s vámi rezonuje a v té oblasti se vzdělávejte, učte a získávejte nové a nové dovednosti. Bude lépe, když si to budeme přát a když budeme věřit v sebe, že to co vzniká, tvoříme my lidé ze sebe.
Prostě se naučíme chápat a vnímat, že svět se odráží v nás a my v něm. A když já a můj svět bude v pořádku, tím více se mi bude ukazovat a zobrazovat i vně. Jak se cítím, jaký jsem opravdu a kým bych chtěl být nadále.
