Článek
Měla obavy, že bude opuštěna, začala se dívat k Bohu, tam, kde je pochopení a láska pro ni, a přišla odpověď.
Láska jsem já a přicházím k tobě. Jsi láska. Tak ji buď. Potřebují tě. Na místě, kde jsi stagnovala, už ti to nesvědčilo.
A já jsem to viděl, ale bál se ti cokoli říct.
Světlo je rychlé, překonává temnotu okamžitě.
Stačí se obrátit k tomuto bodu, světlu. Slunci a Bohu a poprosit o vedení.
Dát mu důvěru. To stačí, on povede tvé kroky.
To čeho se bojíš je sebe, protože se bojíš, že by tě svět odsoudil.
Ale svět není ten, kdo to má konat. To ten soud sobě dáváš ty.
Když přijmeš, že něco bolelo, bolí nebo se chce bolet, tak plakej.
Vypustíš ten tlak.
Svět tak jak jsme ho znali je podivný. Není v něm jaksi místa pro pochopení, komunikaci, spolupráci, pomoc a sounáležitost.
Ne protože by to nešlo, ale protože odvrátili zrak.
A tak je teď Bůh v tobě a je na tobě, jak dlouho to budeš přijímat.
Jsi chodící anděl v lidském těle. A to je to, co jsem v tobě viděla.
Anděl nemá žádnou temnotu. Odevzdej ji tam, kam patří.
A bude klid. Uvidíš.
Nejsi socha, jsi boží dílo. Utkaná ze svých zkušeností. Zříš se v sobě jako v druhém.
Chceš-li změnit realitu, změn úhel svého pohledu. K sobě. K ostatním.
Jsi svobodný, jak budeš volit. To nebylo pouto, ale volba. Svoboda je si dovolit být tím kým chci být. Svou lepší verzi sebe sama.
Počátek.
