Článek
Nikdy se nevzdávej. Neztrať svou duši. Je velmi cenná a důležitá. Je to hvězda, která svítí vesmírem. Říká se, že lidé míní a Bůh mění. A je to tak. Taky se říká, že ani list ze stromu bez boží vůle nespadne. Tak je to tak.
Věci se neříkají nadarmo, říkají se - aby byly uviděny, opraveny, uzdraveny. Utišena bolest, která byla skryta. Byla ukryta hluboko, protože vytvářela bolest. A ta bolest už je silná.
Ale je silná, protože jsi také silná. Nebo silný. Jenom je nutné tu sílu v sobě opět nalézt. Objevit ji a čelit svým pocitům zklamání ze sebe sama. Vždy jsme svým obrazem. Tvoříme co pak vidíme. A nyní je čas. Vidět obrazy nové, jemnější, hezčí.
A tím se vymění za ty staré, které bolely. Když každá z nich přijde, pozdrav ji, nebraň se. Obejmi ji v sobě. Dej ji lásku a propusť ji. Vyhoď to do koše. Už nic nedělej co nemusíš.
Vlastně nic nemusíš. To byl jenom pocit, že to tak musí být. Vesmír je veliký a chce být svobodný. Jako svobodná vůle každého, jež byla dána Bohem. A svoboda je to, že si vybereš, co máš rád. Co chceš zažívat. Vím, někdy mám pocit, že už nic nezbylo.
Že tam není místo. Ale ono tam je, jenom je zahaleno. Tím, co všechno nás už bolelo.
Já vím přesně jak to všechno bolí. Nesla jsem to také v sobě. Skryté a tehdy se mé srdce uzavřelo. Uzavřelo před další a další bolestí. Ale odvaha je být zranitelný. Ukazuje sílu, která ví, že ji nic nepřekoná. Je v ní láska, která trvá. A tu nejde obejít.
Nejde ji schovat, skrýt. Jenom se uchýlila do prostoru, kde se zmáčkla na kamínek. Ale to jsou věci měnitelné. Jsou opravitelné. Vesmír je jak houba. Je prostě tě zmáčkne a pak se zase nadechneš. Otevřeš a uzraješ.
Tak nějak to asi dělá. Dopřej si čas odpočinku. Kup si co chceš. Nikdo tě nemá právo soudit, jenom ty sám sebe. Tak vypusť soudy o sobě. Už tu není nikdo další kdo má na to právo.
Právo jsi ty. Láska jsi ty. Uznání jsi ty. Cennost jsi ty. Poklad jsi ty. Srdce jsi ty. Všichni jsme takoví. Jenom jsme to nechtěli vidět, protože jsme si mysleli, že to nejde. Ale já vím, že to jde.
Sunwise
