Článek
Ale většinou si to ani neuvědomujeme, či k tomu nepřihlížíme s důrazným vědomím. Osvícení je vlastně natolik tvrdá práce, že se málokomu do toho chce. Za to probuzení je taková nutnost, k čemuž nás vedou životní strasti a okolnosti.
Probudit se znamená, že pochopíme v jaké žijeme iluzi, či lži. Jenomže na pravé poznání to nestačí. Vesmír je plný informací všeho druhu a neučenou mysl uvede jenom do zmatku. Tedy být probuzený je ve skutečnosti jenom taková facka do života. (Dělej se sebou něco).
Osvícení nese velkou škálu disciplíny, odříkání, práce a náročnosti. A v tomto světě jak je uzpůsoben na to nemáme čas, nebo jsme si ho nevytvořili. Náš fokus nebo záměr nebyl dostačující. Plyneme tedy na vlně okolností, které jsou nám milé nebo nemilé, ale nic zásadního se zase tak neděje. Možná si to jenom mylně nalháváme.
Vytvoření záměru, používání našich skutečných schopností, pilování zabírá také čas, který věnujeme častěji na chod domácnosti, práce a starání se o náš malý úzký svět. Do něhož patříme my, případně rodina, či závazky, které jsme si během svého života pořídili.
To nese za následek velké přetížení, protože jsou nám nakládány neustále další a další závazky. Děje se to proto, abychom neměli čas se probouzet a už vůbec směřovat sebe k osvícení. Protože to by znamenalo se všeho doposavadního směru vzdát a dělat věci jinak.
Nejen že se nám nechce, ono je pohodlné to nechat tak a nebo být. Jenom je tu jeden problém, náš život pak řídí společnost, společenské statusy a všechny ty příkazy a zákazy, které má člověk dodržovat. Tím pádem moc nepřemýšlí ani nad tím, jak by měl žít jinak.
Protože už je mu to od malička stanoveno. Je to zařízeno. Někdo to prostě udělal za nás a my se nemůžeme divit, že se pak dějí věci, s nimiž nejsme spokojeni, ale nemáme nástroje je změnit. Tím nástrojem je naše mysl, která má ono zaměření. Na něco krátkodobého, nebo co nám dává smysl pouze momentálně.
Vnímat horizont dál, než je náš obecný přehled je složité. Museli bychom používat více smysly. Ale naše smysly byly otupeny, neb za nás všechno vykonává někdo jiný nebo technologie. A tak cesta technologického pokroku vede ke zkáze duševního know-how a schopností člověka, které nemá čas rozvíjet.
Jediné co potřebujeme si dát nový záměr. Chtít. Protože to, co chceme, za tím si usilovně jdeme. Chceme-li ve společnosti vidět pozitivní změny, potřebujeme je konat. Abychom je konali, potřebujeme je znát a o nich vědět. Ale zahlcená mysl děním všeho po světě toho není schopná.
Meditace je vlastně pak takové denní třídění toho, co si chci ponechat a co je v mém životě přebytečné.
Protože více potřebujeme odebírat toho, co tam není potřeba a dávat pořádný apel na to, jaké schopnosti je člověk schopen dosahovat, jak se má řídit a jak vůbec fungovat. Máte-li problémy, nezoufejte, je to první pohnutka k tomu, zaměřit se na jiný fokus svého života.
Dát si tu námahu, práci a vyvinout úsilí a pátrání. Kdo jsem, co chci a jak se zde chci nacházet. Být osvícený není dnes populární. Protože jediný, kdo vás bude chválit za provedenou práci jste vy sami. Ale dnešní společenství je založené na obdivu, kdo co má, jaký je velký pán a kolik řídí společností.
My si můžeme jenom vybrat. To je naše úhlavní právo. Máme právo si vybírat, jaký záměr provádíme. A nevědomě tyto záměry konáme s každou naší další myšlenkou. Proto jóga nezačíná ohybem těla nebo meditacemi. Ale neustálou kontrolou své mysli, kam se směřuje. Abychom byli pány své mysli, musíme či potřebujeme si být toho prvně vědomí. Pak ji můžeme korigovat, směřovat a dokonce i ovládat. Kdo sebe ovládá, ten má vyhráno. Ví, že je to jeho práce i umění.
A k tomu máme vlastní svobodnou vůli. Pokud jsme na to nezapomněli.
Sunwise
