Článek
Z toho důvodu jsem vybrala tři hlavní zákonitosti, které když budeme chápat, snáze se nám na současné plavbě tímto všeobecným vypadajícím chaosem povede.
Realita je objektivní, pravda je subjektivní, každý vidí ten svůj náhled ve společnosti. Problém je, že se nevnímáme jako puzzlíky. Které mají do sebe nějak zapadnout.
Na vysvětlenou:
Realita je objektivní: Tento výrok naznačuje, že realita existuje nezávisle na našem vnímání či interpretaci. To znamená, že fakta a události jsou reálné a existují nezávisle na našich představách či názorech. Například, gravitace existuje a působí na všechny hmotné objekty bez ohledu na to, jak si to jednotlivci či skupiny představují.
Pravda je subjektivní: Tento výrok může znamenat, že každý jednotlivec nebo skupina může mít svou vlastní interpretaci nebo názor na to, co považují za pravdu. Pravda v tomto smyslu může být vnímána jako individuální zkušenost, která se může lišit v závislosti na kulturních, historických, nebo osobních faktorech. Například, v morálních otázkách může být pravda subjektivní, protože různé kultury nebo jednotlivci mohou mít odlišné názory na to, co je správné či nesprávné.
Tyto dva pojmy, realita a pravda, tedy představují dva různé pohledy na to, jak vnímáme svět kolem sebe. Realita je vnímána jako objektivní, nezávislá na individuálních názorech, zatímco pravda může být vnímána jako subjektivní, závislá na individuálních a kulturních perspektivách.
Přesto vše to dohromady je stvořeno v jednom celku.Tedy bychom se mohli domnívat, že jsme každý jednotlivý díl, jeden dílek nějakého vesmírného puzzle.
Z toho vyplývá:
První zákonitost - vše pochází z jednoho zdroje a do něj se zpět navrací.
Pokud budeme dobře chápat tento princip, nebudeme se toliko rozčilovat, toliko soudit jeden druhého, ubude povrchnosti a podobného přístupu. Takové to osočování, kdo je lepší, kdo má pravdu.
Tento princip je přítomný v mnoha duchovních a filozofických systémech. Znamená, že i když se věci zdají být oddělené nebo odlišné, na hlubší úrovni jsou všechny součástí jednoho celku, jedné reality, jednoho zdroje. Tento zdroj může být chápán různě: jako Bůh, univerzální energie, příroda, nebo něco jiného podle různých tradic.
Následky pochopení této jednoty
Pokud opravdu pochopíme a přijmeme tuto zákonitost, naše vnímání sebe a světa se může zásadně změnit:
- Méně rozčilování a více porozumění: Uvědomění si, že všechny věci a bytosti pocházejí z jednoho zdroje, může vést k větší trpělivosti a toleranci. Když se setkáme s něčím, co nás rozčiluje, můžeme si připomenout, že to, co nás znepokojuje, je také součástí většího celku, do kterého patříme i my. Tento pohled nám může pomoci reagovat klidněji a s větším porozuměním.
- Méně soudů a více empatie: Když vidíme druhé jako součásti stejného zdroje, odkud pocházíme i my, soudy a kritika začnou ztrácet svůj význam. Uvědomíme si, že každý má svou cestu a svou pravdu, která je stejně platná jako ta naše. To může vést k hlubší empatii a snaze pochopit místo souzení.
- Úbytek povrchnosti a materialismu: Když chápeme propojenost všech věcí, povrchní rozdíly, jako je bohatství, status nebo vzhled, se stanou méně důležitými. Uvědomíme si, že skutečná hodnota spočívá v podstatě věcí, v jejich propojenosti a vzájemném vztahu, nikoli v povrchních znacích.
- Ztráta potřeby být „lepší“ nebo mít „pravdu“: Když chápeme, že vše pochází ze stejného zdroje, potřeba dokazovat, že jsme lepší než někdo jiný, nebo že naše pravda je ta jediná správná, slábne. Místo toho se zaměříme na vzájemnou spolupráci a sdílení našich zkušeností a poznání.
Pochopení této základní jednoty nás může osvobodit od mnoha konfliktů, které vznikají z pocitu oddělenosti a soutěživosti. Místo toho můžeme nalézt větší mír, vnitřní klid a harmonii s ostatními i se světem kolem nás. Tento přístup by mohl vést k hlubší spiritualitě, kde vnímáme život jako cestu vzájemného propojení a návratu k jednotě.
Druhá zákonitost - jsme-li sobě tedy bratry a sestry, bližními a vzájemně dětmi celku, je naším konceptem sounáležitost. Vzájemná interakce, vzájemné obohacení, vedení, inspirace a pomáhání si.
Tímto principem chápeme, že nemá smysl jít si vzájemně po krku, šmírovat se, kontrolovat druhé, diktovat druhým, okrádat je, či dělat cokoliv ostatním, co by se nám samotným nelíbilo.
Sounáležitost jako základní princip
Když přijmeme, že jsme všichni „bratry a sestrami“, tedy bližními a dětmi jednoho celku, vstupujeme do nového vnímání světa, kde je základním principem sounáležitost. To znamená, že nejsme izolovanými jednotlivci bojujícími o přežití nebo o nadvládu, ale součástmi většího společenství, kde máme společný cíl – vzájemnou podporu a růst.
Vzájemná interakce, obohacení a podpora
- Vzájemná interakce: Každý z nás má co nabídnout, a zároveň může něco přijmout od druhých. Tento princip uznává, že každý jedinec je cenný, má své schopnosti, znalosti a zkušenosti, které mohou obohatit ostatní. Vzájemná interakce nám umožňuje učit se jeden od druhého, růst a vyvíjet se.
- Vzájemné obohacení: Když chápeme, že jsme všichni součástí jednoho celku, stává se sdílení nejen možným, ale i žádoucím. Obohacení není jen materiální, ale zahrnuje také emocionální, intelektuální a duchovní dimenze. Sdílení našich zkušeností, poznatků, radostí a starostí vede k hlubšímu porozumění a spojení mezi lidmi.
- Vedení a inspirace: V rámci tohoto konceptu není vedení o dominanci nebo moci, ale o inspiraci a podpoře. Ti, kteří mají více zkušeností nebo znalostí, by měli vést ostatní s laskavostí a respektem, nikoli s pocitem nadřazenosti. Inspirace přichází skrze příklad, nikoli skrze donucení.
- Pomáhání si: Pomoc druhým se stává přirozenou součástí našeho bytí. Když chápeme, že všichni jsme součástí jednoho celku, potřeba pomáhat druhým není jen morální povinností, ale také výrazem sounáležitosti. Pomáhat druhým znamená pomáhat i sobě, protože co uděláme pro druhé, vrací se zpět k nám.
Odstranění negativních tendencí
Když přejdeme na tento způsob myšlení, mnoho negativních tendencí a chování ztrácí smysl:
- Ztráta potřeby jít si po krku: Pokud chápeme, že jsme součástí jednoho celku, soupeření a boj o moc nebo zdroje se stávají nesmyslnými. Místo toho se zaměřujeme na spolupráci a vzájemnou podporu, protože víme, že náš úspěch závisí na úspěchu celku.
- Šmírování a kontrola: Když si uvědomíme, že každý má svou vlastní cestu a že všichni jsme propojeni, potřeba kontrolovat nebo šmírovat druhé se rozplyne. Místo toho dáváme důvěru a svobodu druhým, stejně jako očekáváme, že oni budou důvěřovat a respektovat nás.
- Diktování a dominance: Diktování druhým a snaha o dominanci se stanou zbytečnými, protože pochopíme, že skutečné vedení a vliv přicházejí skrze vzájemnou inspiraci a respekt. Místo aby si někdo prosazoval svou vůli na úkor druhých, se bude snažit nalézt řešení, která prospívají všem.
- Okrádání a nespravedlnost: Když vnímáme ostatní jako součásti sebe, okrádat nebo ubližovat jim se stává stejně nepochopitelným, jako bychom ubližovali sami sobě. Spravedlnost a rovnost se stanou přirozenými principy, které budou řídit naše jednání.
Výsledkem může být:
Tato druhá zákonitost nás vybízí k tomu, abychom se vzájemně viděli jako spojence a přátele, ne jako soupeře. Když si uvědomíme naši vzájemnou propojenost, můžeme se zbavit mnoha destruktivních návyků a místo toho se zaměřit na společné cíle, které vedou k obohacení a růstu nás všech. Tento přístup nejen zlepšuje naše vztahy s ostatními, ale také nám pomáhá najít hlubší smysl a naplnění v životě.
A v neposlední řadě třetí zákonitost pro naši sebereflexi a porozumění.
Když nemohu pojmout ty dvě předešlé, alespoň neubližovat těm ostatním.
Pojďme si to přiblížit:
Třetí zákonitost: Neublížit ostatním
Tato myšlenka vychází z předpokladu, že i když nejsme schopni plně pochopit nebo žít podle principů jednoty a sounáležitosti, které byly popsány v předchozích zákonitostech, můžeme se přesto rozhodnout jednat s ohledem na druhé a alespoň jim neubližovat. Tato zásada je jakýmsi minimem morálního jednání, základním principem lidskosti, který by měl být dodržován i ve chvílích, kdy nejsme schopni žít podle vyšších ideálů.
Sebereflexe a zodpovědnost
Třetí zákonitost nás vybízí k sebereflexi – k tomu, abychom se zamysleli nad svými činy a jejich důsledky. V každé situaci bychom si měli položit otázku: „Jak moje jednání ovlivní druhé? Mohlo by jim nějak ublížit?“ Tato sebereflexe nás vede k větší zodpovědnosti za naše činy a slova.
- Pozitivní záměr: I když nejsme vždy schopni plně porozumět či žít podle vyšších principů sounáležitosti, můžeme alespoň mít pozitivní záměr v tom, co děláme. Tím, že si vědomě zvolíme neubližovat druhým, přispíváme k vytváření bezpečnějšího a laskavějšího prostředí pro všechny.
- Odpovědnost za své činy: Tato zákonitost nám připomíná, že jsme zodpovědní za důsledky našich činů. Ať už se jedná o slova, činy nebo myšlenky, každé naše jednání má dopad na ostatní. Sebereflexe nám pomáhá uvědomit si tyto dopady a podle toho jednat.
Minimalizace škod
Když nemůžeme pochopit nebo naplnit ideály vzájemného obohacení a spolupráce, můžeme se alespoň zaměřit na to, abychom neubližovali. To zahrnuje několik klíčových aspektů:
- Vyvarování se násilí: Fyzické nebo psychické násilí je přímým porušením tohoto principu. I když cítíme frustraci, hněv nebo strach, měli bychom se snažit nalézt jiné způsoby, jak tyto emoce vyjádřit, aniž bychom ubližovali druhým.
- Respekt k druhým: Respektování druhých znamená uznání jejich důstojnosti a práv. Znamená to také, že nebudeme jednat způsoby, které by druhým mohly způsobit bolest nebo utrpení, ať už fyzické, emocionální nebo duchovní.
- Empatie a soucit: Třetí zákonitost nás vede k rozvíjení empatie a soucitu. Když se dokážeme vcítit do situace druhých, je méně pravděpodobné, že jim ublížíme. Empatie nás motivuje k tomu, abychom zvolili laskavější a citlivější přístup ve svých interakcích.
Přijetí lidských omezení
Tato zákonitost také uznává, že všichni máme své limity. Nemusíme vždy být schopni dosáhnout ideálů jednoty a sounáležitosti, ale i tak můžeme přispět k lepšímu světu tím, že se budeme snažit minimalizovat škody, které způsobujeme. Tento přístup vychází z pokory a uznání naší vlastní nedokonalosti.
Závěr:
Třetí zákonitost je základním kamenem etického života. I když nemůžeme vždy plně žít podle vyšších principů sounáležitosti, můžeme se rozhodnout neubližovat druhým. Tato zásada je výrazem lidskosti a soucitu, a když ji budeme důsledně uplatňovat, můžeme přispět k vytvoření světa, kde je méně bolesti a více pochopení. Neublížit druhým je minimálním, ale nesmírně důležitým krokem na cestě k morálně a duchovně vyspělému životu. Což je způsob naší transformace životem.
Děkuji, že jste se dočetli až sem.
Napsáno ve spolupráci s technickou podporou AI - ChatGPT plus. Pomohla mi rozvinout tři základní myšlenky - principy konceptu o sebereflexi a dnešní transformaci v našem světě.
Vycházíme z jednoho bodu a do něho se navracíme. Každý má svou individuální cestu, ale jsme si vzájemně rovni, pod deštníkem jednoho stvořitele. A proto se tak můžeme k sobě navzájem i chovat. A naše svobodná vůle nám umožňuje u toho i takto zakopnout, jak to známe dnes.
Sunwise
