Vitamín C:naše spása, nebo imunita?

Zaměřovat se na pouze lidskost, člověka a lidi je krátkozraké. Je to jako jíst pořád jenom vitamín C a myslet si, že to stačí pro naši imunitu. Život na zemi je daleko větší komplex, a proto lidé jí vitamíny ve formě komplexu. Přesto, že velmi často jsou umělé.

Proto i seberozvoj a tak často zamýšlená sebeláska nejsou tu jenom od toho, zaměřovat se na jeden aspekt života. (Lidství) Projevem sebelásky je úcta. Ale nikoli pouze k sobě samému (nebo člověku či lidem), ale k životu a bytí na planetě zemi (komplexně).

Nemůžeme si myslet, že tu nebude k žití a přestěhujeme se (případně časem) na Mars. Naše poslání a odpovědnost vlastně je, abychom zde života schopnost organismů a těch habitatů udrželi. Proto lidské je, když se zaobíráme tím, co se kolem nás nachází. A není nám to lhostejné.

Lidé byli zataženi do mnoha druhů závislostí. V důsledku traumatu, stresu, shonu a vysokých nároků na běžnou existenci. Bez nichž se v dnešním světě máme pocit, jakoby neobejdeme. Dokonce si mnoho lidí myslí, že když nebudete spolupracovat s nástroji technologie, že budete pozadu. A není tomu naopak? Rozumět životu se odehrává v životě, ne v připojení na sociální sítě či média. Jako se časem zapneme do zástrčky a bude nám nahrán nový program do hlavy (program loaded)?

Najít v tomto světě rovnováhu je tedy složité. Ale naše sebereflexe nám sama napoví a někomu třeba intuice. Nic se neděje náhodně a pokud chceš mít něco v rukou a mít pod kontrolou, první je třeba se zbavit vlivu závislostí. Protože skrze ně (závislosti a vnitřní slabosti) se právě ocitáme v roli oběti a jsme napadnutelní parazity. Nebo se musíme ze všech stran zamykat a chránit, či si pořizovat strážce a strážníky. Prostě čím více toho v životě hromadíme, tím více musíme vynakládat síly na její obranu a ochranu. (většinou však majetku).

Příkladů z praxe máme velmi mnoho. Workoholismus, kdy zapadneme do role proměňování našeho času na peníze. A zapomeneme u toho, že máme přátele, sociální život či blízká setkání. Jsem si uvědomila, při pomyšlení na svůj odchod, co pro mne bude důležité, na co bych měla myslet? (Než opustím tento svět).

Budu myslet na to, zda mi někdo podal ruku, zda byl ke mne laskavý, zda mne uměl potěšit. Nebudu mít čas myslet na to, co se neodehrálo. Na lidi, kteří z mého života odešli. Budu myslet na ty, na které nejde zapomenout. Na jejich vlohy a nadání tu pro někoho být, když to potřebuje. Ty okamžiky, kdy jsem se cítila blaženě v jejich přítomnosti.

Někdy to byla jenom věta, ale ta věta mi zněla vždy, když jsem ji potřebovala znovu nalézt a slyšet. To byly ty pravé dary, které mne v budoucnosti ochraňovaly. Nebylo to tuny informací, co vše se děje ve světě, co všechno mám umět, co všechno mám řešit, co všechno musím pro život mít a kolik toho mám vykonávat. Mnoho z nich je na dvou stranách polarity. A je dosti namáhavé neustále třídit, co je z toho podstatné nebo mé.

Co z toho vyplývá? Zahaleni přílišným šumem a ruchem okolí, informací a vědomostí nám uniká opravdová podstata vlastního života. Marketing nás žene jak dobytek na pastvu. Kde se nažere ale někdo jiný než ta kráva. Otázku, kterou na konci nebo sklonku žití tak lehce nedoženeme. Neustálé připomínání si a ptaní si, proč tu jsem, co mám vykonat a rozlišování, zda neztrácíme u všeho jenom ten drahocenný čas.

Proměnit své dary na drahokamy neznamená, že musím mít všechny nakoupené. Stejně jako v dnešním ezo-světě, kde vás cíleně podrobují chuti si všechno pořizovat. Aby jste byli chráněni a měli jakési pomůcky. Pomůckou je vaše tělo, váš rozum a srdce v rovnováze. O jiných stavech nakupování ani nemluvě. Ať jdeme kamkoliv, přemýšlím, kdo si tím vlastně plní své kapsy a proč vlastně. Zda je to neustálý hlad po moci a falešné hrdosti. A kolikrát se děje, že jsou lidé v bezmoci zneužíváni pro jejich nemoci.. (Vždy se na tom někdo umí napakovat).

Vesmír není byznys, a tak bychom ho neměli dělat ani z tohoto světa. Uvědomit si, zda přílišný konzum, není rovnítko do záhuby. Naše hodnoty nejsou vázány na velikost majetku, ale na hloubku našeho srdce. A proč na to lidé zapomínají, na to vám asi neodpovím.

Takže pokud máš všechno nové a moderní a jsi In, si říkám, zda chápeš, že pro planetu a tvému odcházení ze života je to úplně jedno. Naprosto nepodstatné. Proto si pokládám otázky, co bude pro mne důležité, když já budu odcházet. Co budu hodnotit jako opravdové. Co mne ponese dál v dalším životě? Co jsem vykonal? A pro koho? Co bylo důležité předat? A co nebylo důležité u toho ani vlastnit?

Sunwise