Kdo doma rozhoduje. Rozdíl mezi vietnamskou a českou rodinou

Když se mluví o vietnamské rodině, často se rychle sklouzne k představě tradiční domácnosti. Žena vaří, stará se o děti, muž pracuje. Na první pohled to může působit jednoduše a pro někoho možná i zastarale. Jenže realita bývá složitější a mnohem zajímavější.

V mnoha vietnamských rodinách žena spravuje finance. Ví, kolik peněz přijde, kolik odejde, kolik se musí poslat příbuzným, kolik se dá odložit stranou. Nejde jen o běžné výdaje. Jde o plánování. O budoucnost dětí, o investice do vzdělání, o dlouhodobé rozhodování.

Zatímco v českých rodinách se finance často dělí nebo řeší společně, ve vietnamských domácnostech je běžné, že žena má hlavní přehled a poslední slovo. Muž vydělává, žena rozhoduje, jak s penězi naložit. Ne proto, že by muž nemohl, ale proto, že to tak dlouhodobě funguje.

Zvenku může působit tiše. Uvnitř rodiny ale často hraje klíčovou roli. Neexistuje jeden univerzální model. Někde ženy mluví přímo a otevřeně, jinde rozhodují spíš postupně, skrze domluvy a každodenní drobnosti. Hodně záleží na generaci, prostředí i konkrétní povaze. Společné je ale to, že ženská role nebývá pasivní.

Péče o domácnost se ve vietnamském kontextu nechápe jen jako práce. Je to způsob, jak udržet rodinu v rovnováze. Řešit vztahy mezi rodiči, prarodiči a dětmi. Hlídání toho, aby se konflikty zbytečně nevyhrotily. Aby rodina fungovala i dlouhodobě. Často právě ženy nesou odpovědnost za to, že se věci nezlomí v tichu.

Jednou z nejsilnějších oblastí vlivu vietnamských žen je výchova dětí. Žena často rozhoduje o tom, kam dítě půjde do školy, jaký obor zvolí, kolik energie se věnuje studiu. Vzdělání není jen osobní volba dítěte, ale rodinný projekt.

V českých rodinách se dnes klade větší důraz na individualitu dítěte. Ve vietnamských rodinách je vzdělání investicí celé rodiny. A právě žena bývá tím, kdo tuto investici dlouhodobě řídí.

Mnoho vietnamských žen pracuje velmi tvrdě. Často v rodinném podnikání, někdy ve více zaměstnáních najednou. Přesto zůstávají hlavními organizátorkami domácnosti. Ne proto, že by to bylo spravedlivé, ale proto, že to považují za přirozenou součást své role. Úspěch rodiny má často větší váhu než individuální pohodlí.

Zjednodušená představa tiché a podřízené ženy proto realitě neodpovídá. Stejně tak ale neplatí, že by všechny vietnamské ženy měly stejnou pozici nebo způsob rozhodování. Role ženy ve vietnamské rodině není daná jednou větou. Mění se v čase, liší se rodinu od rodiny a hodně souvisí s osobní zkušeností.

Právě v té každodennosti se ale ukazuje, že domácnost není jen místem péče. Je to prostor, kde se odehrává velká část rozhodování. A ženy v něm mají často větší vliv, než jaký je vidět navenek.