Nové UNESCO ve Vietnamu: místo, které Vietnamci znají dávno

Když se mluví o UNESCO ve Vietnamu, většina lidí si vybaví známá jména. Zátoku Ha Long, staré město Hoi An nebo císařské památky v Huế. V roce 2024 se ale na seznam světového dědictví dostalo i místo, které je jiné. Nenápadnější. Klidnější. A pro Vietnamce velmi osobní.

Komplex Yên Tử – Vĩnh Nghiêm – Côn Sơn, Kiếp Bạc se stal novou památkou UNESCO ne proto, že by byl „hezký na fotkách“, ale proto, že představuje důležitou část vietnamské historie a způsobu myšlení, který přetrval až do dneška.

Nejde o jedno místo, ale o několik lokalit rozesetých v severním Vietnamu. Spojuje je buddhistická tradice Trúc Lâm, která vznikla už ve 13. století. Je výjimečná tím, že se neodděluje od běžného života. Neučí únik ze světa, ale klid uprostřed něj.

Právě v oblasti Yên Tử se tato myšlenka formovala. Podle historických pramenů zde působil císař Trần Nhân Tông, který se po abdikaci stal buddhistickým mistrem a položil základy této vietnamské školy buddhismu. Pro Vietnamce má Yên Tử podobný význam, jako mají pro jiné kultury místa spojená s duchovní obnovou nebo hledáním rovnováhy.

Tohle nové UNESCO se liší i tím, jak k němu Vietnamci přistupují. Nejde o místo masového turismu. Lidé sem nejezdí „odškrtnout památku“. Přijíždějí sem přemýšlet, modlit se, zpomalit. Mnozí sem míří opakovaně, často bez fotoaparátu a bez potřeby cokoli sdílet.

Proto se o tomto zápisu mluví opatrně. Místní mají obavy, aby se z klidných duchovních míst nestala atrakce. UNESCO tu není vnímáno jako pozvánka k davům, ale spíš jako ochrana hodnot, které nejsou na první pohled vidět. Ticha, kontinuity a vztahu k přírodě.

Zápis této oblasti na seznam UNESCO ukazuje, že Vietnam dnes nechce být vnímán jen skrze přírodu nebo historická města. Dává prostor i vlastní filozofii, která vznikla na jeho území a formovala místní společnost po staletí.

Trúc Lâm buddhismus není importovanou tradicí. Vznikl jako vietnamská odpověď na otázku, jak žít smysluplně v neklidném světě. I proto má pro mnoho Vietnamců dodnes význam, který se těžko překládá do turistických brožur.

Možná právě proto tohle UNESCO působí jinak. Nepotřebuje vysvětlivky na každém kroku. Když se tu člověk na chvíli zastaví, pochopí, že některá místa nejsou určená k obdivování, ale k bytí.

A právě taková místa dnes Vietnam chrání. Ne proto, aby je ukázal světu, ale aby je neztratil.

Další články o Vietnamu, jeho kultuře a každodenních souvislostech najdete na blogu Sapa Trip, který tvoříme už téměř 10 let.