Článek
Pham Thu Thao dnes pracuje jako internistka v pražské Thomayerově nemocnici. To zní jednoduše. Jenže za tou větou je spousta drobných momentů, které se do životopisu nevejdou. Dětství mezi dvěma jazyky, roky snahy „nebýt vidět“, a zároveň tlak, aby člověk byl lepší než ostatní, když už je jiný.
Vyrůstala v Česku a češtinu měla kolem sebe odmalička. A právě proto, že zněla „bez přízvuku“, lidé často čekali, že bude úplně stejná jako ostatní. Jenže doma platila jiná pravidla než ve škole. A venku zase jiná než doma. Hodně dětí z druhé generace to zná. Někdy se přizpůsobíte tak dobře, že se vám vlastní původ začne ztrácet z rukou.
Její české jméno nebyl rozmar. Byla to praktičnost. Snaha zapadnout, nezdržovat, nevysvětlovat. Jenže pak přijde moment, kdy člověk zjistí, že přijetí není totéž co klid. A že skutečný klid často začne ve chvíli, kdy se vrátíte k věcem, které jste dlouho odkládali. U Thao to bylo i jméno.
Lékařka Pham Thu Thao. Zrdoj: cuni.cz
Studium medicíny si vybrala cíleně. Ne proto, že „to zní prestižně“, ale protože jí to dávalo smysl. V pozadí jejího příběhu je téma, o kterém se mluví málo: jazyk jako bariéra v péči o zdraví. Když pacient nerozumí, bojí se. Když se stydí zeptat, raději mlčí. A když lékař nezná kulturní kontext, může si některé věci vyložit špatně, i když se snaží.
Thao je navíc spojená se spolkem Medviet, který vznikl kolem vietnamských mediků a jejich potřeby být nejen studenty, ale i mostem. Právě takový „most“ často lidé z druhé generace přirozeně jsou, i když o to nikdy nežádali. Překládají neviditelně. Nálady, významy, způsob komunikace. Někdy i strach.
A pak je tu ještě jedna věc. Thao ukazuje, že úspěch nemusí být hlasitý. Že „prosadit se“ neznamená být vidět na plakátu. Někdy to znamená přijít do práce, udělat ji dobře, a současně držet pohromadě několik vrstev identity, které se občas perou.
Její příběh do téhle série patří právě proto, že je tichý. A přitom důležitý. Připomíná, že Vietnamci v Česku nejsou jen podnikání a večerky, ale i nemocniční služby, komunikace, péče, empatie a každodenní profesionalita.
Vietnamské srdce, český domov: Zdaleka nejen večerky a Sapa… Jak se žije na spojnici kultur Kniha, autor Klara Mandausova
V příštím díle se podíváme na příběh člověka, který si vybral službu v uniformě – a tím ještě víc otevřel otázku, co znamená „být doma“ ve dvou kulturách.
Další články ze série Příběhy Vietnamců v Česku najdete na blogu Sapa Trip, který tvoříme už téměř 10 let. Je tam mnohem víc souvislostí, detailů i příběhů.
