Článek
Pro mnoho rodičů, kteří přišli do Česka v devadesátých letech, byl začátek života tady spojený s velkou nejistotou. Pracovali dlouhé hodiny, často bez jistoty příjmu a bez zázemí, na které byli zvyklí doma. Zkušenost, že se člověk může ze dne na den ocitnout bez opory, v nich zůstala hluboko zakořeněná.
Právě proto začali vzdělání svých dětí vnímat jako něco, co dává smysl chránit. Ne jako tlak, ale jako pojistku. Medicína, ekonomie nebo právo pro ně představují obory, které nabízejí stabilitu, dlouhodobé uplatnění a respekt společnosti. Nejde nutně o prestiž v okázalém smyslu, spíš o pocit, že dítě bude mít v životě pevnou půdu pod nohama.
Často se říká, že vietnamské rodiny děti do těchto oborů „tlačí“. Realita bývá mnohem jemnější. V mnoha rodinách se o studiu hodně mluví, někdy i opakovaně. Rodiče mají jasnou představu o tom, co považují za bezpečné, ale mladá generace už do rozhodování vstupuje sebevědoměji než dřív. Vzniká dialog, ne rozkaz.
Rodinné rozhodování o studiu
Velkou roli hraje i pohled do budoucna. Rodiče dobře vědí, jak rychle se může změnit trh práce a jak zranitelný je člověk bez kvalifikace. Proto děti vedou k oborům, které fungují napříč státy i generacemi. Medicína nebo právo nejsou vnímány jen jako profese, ale jako schopnost obstát i v nejistém světě.
U druhé generace se ale obraz postupně proměňuje. Stále víc mladých Vietnamců studuje také psychologii, architekturu, pedagogiku, IT, umělecké nebo kreativní obory. Rozdíl je v tom, že vyrůstali v českém prostředí, mají jazykovou jistotu a sociální zázemí, které jejich rodičům chybělo. Nemusí si své místo teprve vybojovat, mohou si ho vybírat.
Pro mnoho rodin má vzdělání ještě jeden rozměr, o kterém se mluví méně. Úspěch dítěte je často vnímán jako společné úsilí celé rodiny. Ne jako důvod k chlubení, ale jako potvrzení, že roky práce a obětí měly smysl. Studium tak není jen osobní cestou, ale i formou tichého poděkování rodičům.
Tichý úspěch celé rodiny
Je tedy pravda, že medicína, ekonomie a právo mají ve vietnamské komunitě silné postavení. Důvodem ale není honba za prestiží. Spíš kombinace zkušenosti, odpovědnosti, rodinných hodnot a touhy po jistotě. A čím víc se mění generace, tím pestřejší jsou i cesty, které si mladí Vietnamci v Česku vybírají.
Příběhy o studiu proto nejsou příběhy o nátlaku. Jsou o hledání rovnováhy mezi tím, co rodiče považují za bezpečné, a tím, kým chtějí děti skutečně být.
Další články o Vietnamcích v Česku, rodině, hodnotách a každodenním životě najdete na našem blogu Sapa Trip, který tvoříme už téměř 10 let. Je tam mnohem víc příběhů, které se do jednoho textu nevejdou.
SapaTrip
