Článek
„Nezlobte se na mne, že se tak osobně ptám, ale včera jsem šla se psem na procházku okolo vašeho domku a byla slyšet hádka. Nic mi do toho není, ale poslední dobou vypadáte utrápená. On Vám ten váš partner ubližuje? Vypadá jako slušný člověk. Nebo máte nějaký problém s dětmi? To víte, já ty moje slepice a králíky mohu zabít, ale chlapa a dítě zabít nemůžete.
Asi vám je nepříjemné o tom mluvit, ale vím, jak vám asi je. Moje známá měla podobný problém. Po třech letech psychického týrání se zhroutila. V nemocnici jí pak pomohla psycholožka. To nesmíte odkládat. Utrápí vás. Žárlivost je nemoc.
Když se seznámili, tak ji obdivoval. Její krásu, pracovitost, lásku k rodině. Její roli manželky kolegy, který přišel o lukrativní práci a začal pít, jí chtěl pomoci vyřešit. Věci nabraly jiný směr. Ona plná zamilovanosti se rozvedla, prodala své rozvodem nabyté nemovitosti a nastěhovala se ke svému novému příteli. Aby to nebylo málo, vzala si na sebe hypotéku na jeho rozestavěný dům.
Neměl rád její děti, jež byly velké a nechtěly se smířit s realitou, že lásku, kterou jemu dává jejich máti, ona nedostává zpět. Po dohodě se odstěhovaly. To mu vyhovovalo. Stejně ubíraly z koláče rodinného rozpočtu. Návštěvy u svých dětí zatajovala. Šlo to těžce. Měl absolutní přehled o jejím rozvrhu dne. Ráno ji odvážel do práce. Samozřejmě již doma zkontroloval, zda není výstředně oblečená, moc namalovaná, jakou vůni použila. Vždyť vlastně jeho svedla taky. Jednou jí cestou do práce vyhodil v centru města z jedoucího auta. Naštěstí to bylo hned za křižovatkou a tak jel pomaleji. Vadilo mu, že během telefonování se usmívala a řekla, že se těší na schůzku. Jeho nezajímalo, že to byl obchodní partner. Řekl, že k…. zůstane k…., vždyť s ním se k….la taky. Takové ženské se nemění.
Během pracovní doby jí volal na pevnou linku a kontroloval, zda je v práci. Doprovázel ji na nákupy, většinou držel plné tašky, pak vlastně neměl možnost vytáhnout kartu nebo peněženku k placení. Náklady hradili napůl, ale jen z toho, co potřeboval i on. Po zahradě nesměla chodit v plavkách, vždyť není …. Pak začal jezdit do práce jiným směrem. Vypočetl, že městská hromadná doprava ji vyjde levněji, tak přece nebude jezdit autem. Vytiskl jí jízdní řád místního spoje. Spočítal, kolik minut trvá cesta do práce. Pak zavolal. Několikrát jí sledoval, jel těsně za BUSem. Zda jede domu přímo, vedle koho se posadí, zda se baví, pokud telefonovala, tak jí pak doma zkontroloval mobil. Stále si mazala v telefonu historii. Jednou se ho zeptala, proč pro ni nepřijel, když je doma a ona tahá nákup z města. Odpověděl, že mu není dobře a tak celé odpoledne leží. To ty chřipkové viry. V garáži zjistila, že motor auta je horký. Opět ji špehoval. Pokud jela autem na nákup sama, tak si opsal kilometry. Žárlil stále více. Nevím, zda jak ubližoval i fyzicky, ale chodila s kruhy pod očima, s modřinami na pažích. Bylo vidět, že má strach spát. Vyhrožoval jí, že pokud se odstěhuje, tak jí nedá zpět peníze z hypotéky, kterou ona platila. On je nemá a barák, že on neprodá. To jí radši zabije.
Máte-li kam jít, odejděte, jste ještě mladá. Ještě budete mít sílu začít znovu. Tak a jste doma. Na chvíli se u vašich vrátek zastavím, šly jsme rychle, tak se vydýchám. Chodíme s Andym pomaleji. A nezlobte se, vystřihla jsem to z novin, teď o tom všude píšou, je to telefonní číslo na pomoc proti domácímu násilí. Vezměte si to.“
