Článek
Tohle je realita českého vysokoškolského vzdělávání – absolutně předražená zašívárna kariérních akademiků produkující papírové absolventy místo skutečných odborníků.
Továrna na tituly místo vzdělání
Vysoké školy v Česku se tváří jako brána k lepší budoucnosti, ale jsou jen továrnou na tituly pro děti z „lepších rodin“. Studenti tu tráví roky memorováním zastaralých skript a posloucháním profesorů, kteří naposledy viděli reálný svět před pádem komunismu.
Trh práce chce kritické myšlení, práci na projektech, samostatnost a iniciativu – místo toho dostaneš teoretické bláboly a povinné předměty typu „Úvod do nikdy nepoužitelné historie něčeho“. Jsou tu sice výjimky a těm se sluší poděkovat, ale bohužel jich je malinko.
A co absolventi? Po pěti letech umějí odrecitovat součástky počítače, ale složit ho nezvládnou. Nebo zaúčtují fiktivní firmu, ale reálné účetnictví nikdy neviděli. Firmy je stejně musí přeškolit od nuly – jak používat systém, jak mluvit s klienty a co dělat, když dojde kafe. Vysoká škola není cenná investice, ale oddálení dospělosti zakončené diplomem, co má cenu zarámovaného papíru.
Prohnilý oligopolní systém škol
Akreditace, granty, dotace, žádosti – všechno je to fraška. Nauč se vyplnit formulář, nebo ještě lépe: najdi si kámoše v komisi, případně něco podstrč. Peníze tečou proudem, kvalita nikoho nezajímá.
Školy dostávají prachy za počet hlav, ne za to, co ty hlavy umějí. Tržní soutěž tu neexistuje – regulace jsou tak brutální, že novou školu založíš jen s požehnáním státu a armádou právníků.
České vysoké školy jsou oligopol, co nemá konkurenci. 26 hlavních univerzit si tu sedí na zadku a nemusí se bát, že by je soukromý trh převálcoval, protože soutěž se soukromými subjekty je předem vyhraná. Státní školy nemohou zbankrotovat a nabízejí kvůli regulacím téměř identickou službu a navíc zadarmo!
Představ si to v jiném odvětví – 26 firem prodává jídlo, kvalita padá, ale stát je drží nad vodou. Babiš by jako první řval o totalitě a Okamura by zakládal petici. Ale u školství? Ticho, protože „vzdělávání je posvátné“. Jenže tohle posvátné vzdělání produkuje jen poslušné ovce, ne samostatně fungující jedince.
Je možné systém změnit?
Systém jakoukoli snahu o změnu udusí a zadupe do země. Profesorská zpětná vazba je jen póza – proč by něco měnili, když je zákoník práce chrání jako památkovou rezervaci? A kdo by je vyhodil? Děkan, co si je drží, aby nemusel hledat náhradu? Pokud se někdo z kantorů snaží prosadit inovaci, narazí na byrokratickou zeď, přes kterou se nikomu nechce lézt. Plat běží dál, tak na co se namáhat. (Čest výjimkám.)
Studenti to schytávají nejvíc. Odsedíš si přednášky, splníš požadavky, složíš zkoušku a ideálně ještě párkrát vyletíš, aby to nevypadalo moc lacině. Po pěti letech je z tebe demotivovaný jedinec bez sebevědomí a iniciativy, zvyklý jen plnit příkazy.
Jenže realita je jiná. Pokud budete pouze poslouchat a plnit úkoly, nikdy se neposunete. Natož abyste vedli vlastní firmu, na to můžete zapomenout.
Jak z toho ven?
Možná je čas přestat tyhle zašívárny glorifikovat a učit se v praxi – na projektech, od lidí, co něco umějí.
Co takhle vzít část rozpočtu školám a dát prvákům na výběr: jdi studovat, nebo si najdi partu, založte startup a dostanete 100 tisíc měsíčně na rozjezd. Jasně, 99 % zkrachuje, ale to 1 % může být další Google nebo Amazon. Navíc ti, co zkrachují budou tak nabití vědomostmi, že po nich sáhne lecjaká firma.
Závěrem
Byl jsem v tomto rozboru zbytečně moc kritický? Možná jo. Jenže jinak se nikam nepohneme. Je potřeba udělat změny, které budou vidět a né jenom vyměnit rektora nebo jim snížit rozpočet. Deregulace a větší svoboda je cesta.
Pokud jste to dočetli až sem, tak si toho moc vážím a rád si poslechnu v diskuzi Váš názor.
Nakonec pro vás mám alespoň jednu pozitivní zprávu: Vždycky může být hůř, podívejte se situaci na Slovensku a možná i v USA :).
ŠŠ.
