Článek
Užíváte si krásný výlet, záleží vám na tom, aby mělo vaše dítě hezké vzpomínky na dětství a pak to přijde. Na obzoru obchod, stánek, cokoliv. Víte dobře, co vás čeká. Za všech okolností bude nutné něco koupit a jediná otázka zní: zkazím tento výlet dítěti a budu přísný, nebo potlačím svůj hněv a podvolím se. V duchu proklínáte obchodníky, protože dobře víte, že je to jen okamžitá potřeba dítěte něco mít že na dané věci mu ve skutečnosti nezáleží. Už máte zkušenost. Když věc koupíte, stejně na ní do zítra zapomene, ale když jí nekoupíte, bude dítě zapomínat o dost pomaleji. Pocit křivdy v něm poroste a postupně zakryje všechno hezké, co jste spolu zažili. Výsledkem vaší snahy je úplný opak, chtěli jste hezkou vzpomínku a teď pociťujete nevděk a zlost. V duchu si říkáte, proč jen moje dítě nemůže být jako ostatní. Kde jsem jen udělal chybu?
Vaše dítě nemůže být normální
Tohle je první věc, kterou je třeba si ujasnit. Při vší snaze není možné, aby vaše dítě bylo stejné, jako ostatní. Je totiž výjimečné. Zkuste se na moment zastavit a prožít tuto informaci. Vaše dítě nikdy nebude stejné, jako ostatní. Jak se cítíte? Možná je to smutné, ale je tu i určitý příslib. V této fázi je však nezbytné tuto informaci prožít a přijmout. Od teď totiž už nemá smysl dítě porovnávat s ostatními. Není férové od dítěte požadovat, aby se někomu jinému snažilo podobat.
Ve vašem dítěti se usídlila chtivost.
Je to ohromná energie, jejíž význam se v dětském věku velice podceňuje. Tváří v tvář této síle se zdánlivě nabízí pouze dvě možnosti. Benevolence a rezignace ze strany rodiče, nebo naopak autoritativní přístup, ve verzi „s diskusí“ nebo „bez diskuse“. Z dlouhodobého hlediska jsou obě tyto možnosti špatné. První totiž vede k rozmazlování. Z rozmazleného dítěte se stane rozmazlený člověk a to je past na celý život. Druhý přístup podporuje vnitřní zoufalství a rebelii, to ničí mezilidské vztahy a postupem času graduje problémy v oblasti vzájemného soužití. Ač tolik rozdílné, mají oba tyto přístupy společný základ. Zůstávají na povrchu problému a snímají z dítěte odpovědnost za vlastní život.
Ovládejte se
Energie, která se usídlila ve vašem dítěti, má přirozeně i nevýhody. Ta nejvýznamnější z nich spočívá v tom, že „dítě se nedokáže ovládat“. Velice snadno ztrácí kontrolu nad svým chováním a v tom spočívá váš největší úkol. Musíte naučit dítě, jak se ovládat. Jak odložit své momentální potřeby, přestat plýtvat energií na to, co právě zaujalo jeho pozornost a co se blýsklo v jeho zorném poli. Naopak je třeba soustředit energii na něco jiného. Ptáte se na co? Jednoduše se dítě musí naučit odložit to, co právě chce, aby mohlo dostat to, co doopravdy potřebuje. Další otázka tedy zní: umíte se ovládat? Umíte jít dítěti příkladem v tom, jak odložit vlastní potěšení a dosahovat dlouhodobějších cílů? Dokážete ve svém životě nacházet vyšší úroveň uspokojení než okamžité povrchní potěšení? Právě to se totiž musí naučit vaše dítě. Pokud to umíte, vysvětlete dítěti, jak to děláte. Promluvte si s ním a ukažte mu, jak na to.
Už jsme si řekli, že vaše dítě je výjimečné. Nikdy nezapadne do průměru. Má v sobě energii, která mu umožní být o hodně lepší než ostatní a dotáhnout to opravdu daleko, nebo tuto energii promění. Jsou pouze dvě možnosti, zvolí si buď destrukci nebo sebedestrukci. Rozcestí se nachází v jeho dětství. Máte možnost vyslat své dítě na dráhu úspěchu, stačí pouze, aby se naučilo ovládat a aby svou energii zacílilo na dosahování dlouhodobějších cílů. Každý z nás dospělých ví, jak na to. Přesto si uděláme menší revizi vhodného postupu.
Udělejte tlustou čáru
Mohu se domnívat, že vaše dítě má tendenci žít přítomností. Je akční tady a teď. Jeho hlavní potíže pramení z toho, že se snadno nudí. Vy pochopitelně nemáte energii na to, abyste dítě neustále bavili a ani to od vás nikdo nemůže požadovat. Byla by to totiž chyba. Věnovat se dítěti a bavit dítě, to jsou dvě různé věci. Kdo se snaží zabavit dítě, bere mu možnost vydat se na jeho vlastní cestu. Výhoda vašeho dítěte je v tom, že se o sebe umí postarat samo, pokud se nachází v bezpečném prostředí. Vašim úkolem je pouze to, aby dítě pochopilo, že samo nese odpovědnost za svůj život. Poselství zní: „není mým úkolem plnit tvá přání“. Ano, vašim úkolem je, zajistit to, co dítě potřebuje, nikoli to, co chce. Už nikdy se nenechte oklamat. Pokud má dítě nějaké přání, je na něm, aby našlo způsob, jak toho dosáhnout.
Až budete vy i vaše dítě emočně zcela v pohodě, promluvte si. Téma zní „nový začátek“. Je na čase, abys převzal odpovědnost za svůj život. Máš v sobě ohromnou sílu, abys dokázal, co chceš, a já tu pro tebe vždycky budu, abych tě podpořil v tom, co na své cestě budeš potřebovat. Zdůrazňuji slovo „potřebovat“ na cestě někam, nikoli co dítě chce tady a teď, bez hlubšího smyslu a viditelného cíle. Už vnímáte ten rozdíl? Pojmenujte si tento nový začátek a sjednejte si společné heslo, pod kterým si ho budete připomínat. Promluvte s dítětem o tom, čeho by chtělo v životě dosáhnout a podpořte ho na této cestě. Začněte s krátkodobými cíli. A až budete příště stát v obchodě, buďte pevní a zůstaňte na straně dítěte. Připomeňte mu heslo a v duchu si opakujte: „Byl bych špatným rodičem, kdybych ti pomáhal rozptylovat tvé soustředění.“ Pokud se vám to podaří a dítě se naučí ovládat, můžete začít znovu diskutovat. Nejde přeci o to, že už nikdy nemůžete dítěti nic dopřát. To rozhodnutí však musí být vaše.
Informace ohledně zdroje: Článek píšu z hlavy, a přitom pochopitelně používám myšlenky všech autorů, ze kterých čerpám i pro svou vlastní knihu. Jsou to autoři jako: C. G. Jung, Sigmund Freud, Erik H. Erikson, Daniel A. Hughes, Heinz P. Röhr, D. Keirsey a M. Batesová, Mgr. Šárka Míková a další.
