Článek
Studium odborné literatury je moje jediná závislost, ke které se veřejně hlásím. Jsem velmi pozorná studentka a jsem ráda, že existují možnosti, jak důležité informace popularizovat zábavnou formou. Vědecké výzkumy z oblasti neurologie a psychologie jsou strhující, mají však jednu společnou vadu. Nejsou v praxi příliš použitelné. Proč tomu tak je? Hlavní příčinu spatřuji v tom, že jsou buďto velice konkrétní, a proto se hodí jen pro určitou část populace, nebo jsou „všeobjímající“ a málokdo se v nich vyzná. Typologie osobností, postavená na původním výzkumu C. G. Junga mi však poskytla návod, jak utřídit vědecké poznatky způsobem, který může být srozumitelný pro každého. Vím, jak velmi se mnohé osobnosti brání převzít nevšední hotové teorie, proto doplňuji, že není třeba s uvedeným souhlasit. Využijte předložený koncept podle svého. Cílem tohoto článku je poukázat na rozdíly ve způsobu uvažování. Uvědomit si vlastní způsob myšlení je cenné, právě tak, jako možnost nahlédnout metody druhých lidí.
Způsob myšlení je naše interní záležitost, jde tedy o introvertní dovednost, a proto ti, kdo jsou bytosti introvertní, mají v této oblasti náskok. Nechci tvrdit, že my extraverti nemyslíme, ale každý určitě zná tu situaci, kdy se mu daří rychleji mluvit a jednat než myslet. Extraverti mají příslušný introvertní potenciál holt až na druhém místě. V této kontroverzní úvodní části musím ještě říci, že příroda byla poněkud nesymetrická, což každopádně působí potíže právě ve výzkumech. Typologie osobností nám odhaluje celkem čtyři introvertní potenciály, pouze tři z nich však slouží k tomu, co lze s vážností označit jako způsob myšlení. Z šestnácti typů osobností tedy pouze dvanáct doopravdy přemýšlí! Pojďme se tedy podívat podrobněji na způsob, kterým přemýšlíme (tedy většina z nás).
Majitel pravdy
První potenciál, který si ukážeme, se odborně nazývá Introvertní smysly. Jde o potenciál, který sama označuji jako Šikula a přiznávám, do této kategorie patřím i já. Šikula si veškeré informace ukládá do vnitřní knihovny, má všechno pěkně roztříděné a pamatuje si vše spolu s emocí, kterou v danou chvíli prožíval. Šikula má „zdrojovou paměť“ a pokud si to dokáže uvědomit, má „fotografickou paměť“, to znamená, že pokud šikula něco ví, tak to ví jistě a ví také i odkud přesně danou informaci má. Hádat se o něčem s šikulou nemá smysl. Potenciál šikuly má silnou vazbu na minulost, drží se toho, co zná, miluje rutinu a stereotyp, nepodléhá trendům a pokud může, brání se inovacím.
Ukládat si informace spolu s emocí je velice efektivní způsob. Můžete si to představit tak, že emoce v mozku působí jako „blesk“, který ozáří danou informaci. Čím více září, tím silnější je daná vzpomínka. Šikula si proto své zážitky snadno vybavuje. Postačí vůně, gesto nebo určitá souvislost. Šikula je proto extrémně náchylný k traumatům. Emoce, kterou k ukládání informací používá nejčastěji, je strach. Student šikula pod tlakem si zapamatuje cokoliv, hlavně pokud je to graficky zajímavé.
Potíže šikuly spočívají v tom, že nedokáže reagovat rychle. Pokud něco řeší, musí projít velké množství informací. Když šikula přemýšlí, obvykle se mračí. Vrásky na čele, to je poznávací znamení nás šikulů. Další společné znamení je, že nemáme rádi překvapení a improvizaci, nejsme originální ani kreativní. Naší silnou stránkou je vnášet do věcí systém a řád, jsme spolehliví, loajální a manuálně zruční.
Zpochybňovač
Druhým potenciálem je Introvertní myšlení, v mé terminologii Koumák. Koumák jednoduše miluje proces přemýšlení, všechno se snaží analyzovat, odhaluje principy, na kterých věci fungují a s těmito principy pak dále pracuje. Má neuvěřitelnou paměť na neosobní fakta a nedá se přesvědčit jinak než racionálními argumenty. Vše, co dělá umí logicky zdůvodnit a vždy dělá maximum pro to, aby se cítil kompetentnější než ostatní. V kolektivu často vypíná a nevnímá okolí.
Koumák uvažuje velice pragmatickým způsobem, zabývá se především tím, z čeho mu osobně plynou nějaké výhody. Jeho myšlení je projektové a vždy věnuje pozornost tomu, aby nenarušoval kompetence jiných lidí. Je velice náročné odhalit, kolik přesně toho koumák ví. Jeho konverzační metodou je zpochybňování, mluví stručně a vyjadřuje se přesně. Zásadně se ale vyhýbá tomu, aby musel někoho o něčem přesvědčovat. V takové situaci rychle ztrácí trpělivost.
Koumák prostě není týmový hráč, nejraději si věci řeší po svém a ostatním dopřává totéž. Logické nedostatky nápadů nebo argumentů ale nedokáže přehlížet, může působit tak, že musí kritizovat vše a že mu není nic dost dobré. Pro okolí je dobré vědět, že zpochybňování je pro něj jediným možným způsobem, jak věci akceptovat. Nejde mu tedy o to, aby vyvolával konflikty, chce jen věcem porozumět „po svém“.
Koumáci mají velmi specifický způsob učení. Nechápou nic, s čím nesouhlasí. Nemají rádi hotové teorie, které si nemohou sami ověřit a ve škole se nechtějí věci učit do detailu. Pokud pochopí princip, chtějí hned jít dál. Jejich nejsilnější stránkou je samostudium. Pokud se pro něco nadchnou, velmi rychle se naučí vše potřebné. Prezentovat vlastní vědomosti před někým jiným je ale bytostně uráží. Jsou diskrétní, mají schopnost objevovat nové možnosti i ve zdánlivě uzavřených otázkách. Vždy potlačují projevy emocí, jsou neosobní a nečitelní.
Poznávacím znamením koumáků je typická ztuhlost v oblasti hrudního koše. Můžete si to představit tak, že se pohybují, jako by neustále nosili neprůstřelnou vestu.
Okno do duše
Třetím potenciálem k našemu tématu je Introvertní intuice, v mé terminologii Vizionář. Způsob jeho myšlení je doslova fantastický. Vizionář se snaží věcem rozumět do hloubky, miluje symboliku a pracuje se základními motivy, esencí podnětů a podstatou věcí. To vše umí snadno přenášet a aplikovat na jiné situace. Introvertní intuice pracuje s fantazií a je to potenciál, který otevírá okno do nevědomí.
Naše nevědomí je mnohem upřímnější než naše bdělé vědomí a nabízí nám cenné rady. Tyto zprávy z nevědomí mají podobu obrazů, kterým umí Vizionář ze všech nejlépe rozumět. Čerpá nové informace z mnoha zdrojů, ty rovnou propojuje s dřívějšími motivy a skládá zcela nový obraz, který přichází v podobě „aha zážitku“. Jedná se o samovolný proces, který nelze vědomě řídit.
Přemítání je klíčovým nástrojem vizionáře při řešení problémů a hledání strategií. Než dospěje k řešení, v nitru probírá různé možnosti, různě je posouvá a prověřuje všechny eventuality. Nalezení strategie umožňuje vizionáři konat a zároveň přináší pocit úlevy. Schopnost uvědomělého a konstruktivního myšlení je zdrojem pocitu autonomie a sebeúcty vizionáře. Interpretuje si realitu po svém a myšlenky zpracovává v nadčasové formě.
Vizionář se dostává do úzkých, když má někomu něco vysvětlit. Jednak mívá potíže obhájit původ myšlenek, na kterých staví (na rozdíl od šikuly nebo koumáka) a pro ostatní bývá velice těžké sledovat tok jeho myšlenek. Navzdory tomu jsou úvahy vizionáře velice cenné, neboť jsou vždy technicky promyšlené, důmyslné, inovativní a přiléhavé dané situaci. Vizionáři žijí v budoucnosti, jsou vždy o krok před ostatními a mají silnou potřebu měnit zavedené pořádky k lepšímu.
Introvertní potenciál, který nám z tohoto tématu vypadl se nazývá Introvertní cítění, v mé terminologii Snílek. Přesto, že snílci jsou ze všech nejvíce ambiciózní, v běžném životě inklinují k tomu, že pouze reagují na druhé. Zrcadlí jejich emoce, takže jsou ostatním příjemní a bývají i velice oblíbení. Svá rozhodnutí opírají o vlastní žebříček morálních hodnot a preferencí. Na svět nahlížejí optikou někdy velice svérázných etických principů a moralistních měřítek.
Často se snaží vstřebávat velké množství nesouvislých dat na základě osobních preferencí. Tato data je doslova zavalují. Při interpretaci pak mívají potíže s argumentací, pokud někdo jejich závěry zpochybňuje. Snílci těžko oddělují věcné připomínky od kritiky vlastní osoby, snadno znejistí a nejčastěji reagují ústupem, nebo změnou tématu.
Na rozdíl od ostatních si snadno získávají podporu pro své záměry a jsou tak schopni dosahovat vlastních cílů, bezkonfliktními metodami. Jsou tolerantní vůči rozmanitosti a při rozhodování se řídí především svým srdcem. Obvykle snadno proplouvají vzdělávacím systémem a pokud mají motivaci, dlouhodobě se jim daří v akademické sféře. Jejich dar vyslechnout druhé se snoubí s dobrou pamětí na osobní informace.
