Článek
Snažit se jíst zdravě a pravidelně cvičit, to je rozhodně ten lepší způsob, jak člověk může nakládat se svým tělem. Ale jak se říká: „všeho moc škodí“. V tomto článku půjde pochopitelně o extrém. Ale jak všichni víme, psychika je dynamický systém a do extrému se tak lze dopracovat i relativně kontrolovaným způsobem. V obecné rovině bych vám dnes chtěla přiblížit význam pojmu „ztráta sebekontroly“.
Stále více lidí trénuje ve fitness-centrech až do naprostého vyčerpání, a zároveň úzkostlivě dbají na svůj jídelníček. Pozornost, kterou věnují vlastnímu vzhledu, respektive přítomnosti určitých nedostatků, jim způsobuje stres a pocit méněcennosti, který lze vyrovnat pouze usilovnějším cvičením. Jaký cíl se jim však nabízí? Kdy je člověk konečně fit a může ukončit tvrdý režim? Je třeba si připustit, že takový cíl je v nedohlednu, neboť tělesná zdatnost je relativní a dá se libovolně stupňovat. Důležitá otázka tedy zní: jak dlouho myslíte, že to ještě vydržíte? A možná ještě důležitější otázka zní: co budete dělat potom?
Slastné endorfiny
Při svalové zátěži se do našeho mozku uvolňuje Endorfin, který způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolesti, a to se nám hodí. Je to způsob, jakým mnoho lidí zahání frustraci, potlačuje utrpěná příkoří, zaplňuje vnitřní prázdnotu a řeší mnoho dalších emocionálních potíží. A tak se stalo, že i sport začal naplňovat definici pojmu „droga“.
Psychika je zrádná v tom, že každá příčina vyvolá důsledek, který automaticky podporuje původní příčinu, a to je důvod, proč v tomto dynamickém prostředí všechny problémy časem gradují. V psychologii tomu říkáme „spirála zesilování“.
Ztráta sebekontroly nad pocity, myšlenkami nebo chováním téměř pokaždé nějak souvisí se zneužíváním. Jde o zneužívání v tom smyslu, že se uplatňuje chování, které přináší okamžitou úlevu, ale ve skutečnosti nic nevyřeší. Někdy není zneužívání zřejmé a lidé si ho proto nespojují s vlastní ztrátou sebekontroly. Někdo může užívat alkohol či jiné látky jako prostředek k regulaci nálady, stejně tak se i pocity a chování mohou používat jako nástroj pro dosažení určitého efektu. Děje se to tak běžně, že to můžeme nazvat obvyklým lidským chováním.
Lidé se například mohou utěšovat běháním při pocitu osamělosti nebo frustrace. Problém vzniká, když se takové chování osamostatní, kdy ke ztrátám sebekontroly dochází opakovaně a nutkání se stupňuje tak, že se brzy dostaví neodolatelná potřeba jít běhat, uběhnout větší vzdálenost v rychlejším tempu atd. Vyplavené endorfiny zajisté poskytnou dočasnou útěchu, ale problém s nedostatkem lásky nejspíš nevyřeší a frustrace se spíše ještě více rozvine. Touha po projevech náklonnosti přinesla problém se závislostí na běhání, časem se přidají reálné problémy, například s bolestmi pohybového aparátu a následovat bude pocit beznaděje. Další typické způsoby chování, nad nimiž lidé ztrácí sebekontrolu jsou hazardní hry, nákupy nebo sex.
V případě, že ztrácíte sebekontrolu nad určitým chováním, můžete počítat i s poruchami vnímání. Jako příklad mohu uvést dívky, které chorobně touží po štíhlosti. Navzdory své objektivní podváze se budou neustále považovat za obézní a nikdo jim to nevymluví.
Co k tomu máme v řecké mytologii?
Velmi vhodně nám zde poslouží mýtus o Sysifovi. Ten byl krutě potrestán tím, že musel každý den valit obrovský kámen na vrchol hory. Těsně před vrcholem se mu však kámen pokaždé skutálel zase dolu. Pojem „sisyfovská práce“ vystihuje nesmyslnou, otupující a bezvýchodnou činnost, ze které nikdy nemůže být kýžený užitek.
Právě tak se vede každému, kdo zneužívá určité chování, aby vyřešil vlastní emocionální potíže. Frustrace a pocit méněcennosti se tímto způsobem pouze prohlubují. Kdo se snaží „vypracovat“ k lepšímu pocitu vlastní hodnoty, ten se namáhá, plahočí se a snaží se dosáhnout něčeho mimořádného. Ale není to nic platné. Sotva si pomyslí, že cíl je na dohled, jeho osobní kámen se svalí dolů. Lepší pocit vlastní hodnoty se totiž nedá získat prací ani bojem. Člověk ho buďto má, a je spokojený takový, jaký je. Nebo ho nemá. Jakákoliv snaha propracovat se k lepším pocitům je marná. Pokud se o to snažíte, ocitáte se v začarovaném kruhu, který tak poeticky líčí výše zmíněný řecký mýtus.
Opakem pocitu méněcennosti je rovnocennost. Navrhuji všem zapáleným sportovcům, aby si občas udělali test vlastního pocitu rovnocennosti. A v případě, že by se snad v této otázce začaly objevovat trhliny, bude na místě procvičit trochu i duševní svalstvo. A jak si může člověk doopravdy vylepšit pocit vlastní hodnoty? To si řekneme zase někdy příště.
Zdroj: Ztráta kontroly, Heinz-Peter Röhr (Portál, 2021). Narcismus, Heinz-Peter Röhr (Portál, 2016).
