Článek
Janovi je 38 let a pracuje jako manažer. Osm let tráví většinu pracovního dne u počítače. Schůzky, e-maily, tabulky, telefon… a zase počítač. Vstává hlavně na kávu a oběd.
Nejdřív ho jen bolela a unavovala záda. Pak se přidalo napětí mezi lopatkami, ztuhlá ramena a bolest v bedrech.
A jednoho dne si všiml, že mu začíná brnět ruka.
To už nebyla legrace. Jan se vyděsil, začal hledat možné příčiny, bral léky proti bolesti a doufal, že to samo přejde.
Tady je ale důležitá věc: brnění nebo necitlivost ruky není možné automaticky svést na ztuhlé svaly. Příčin může být víc, takže pokud se potíže opakují nebo přetrvávají, je potřeba lékařské vyšetření.
U Jana se po vyšetření naštěstí neukázal závažný problém. Bylo ale jasné něco jiného: jeho tělo bylo prakticky celý pracovní den ve stejné poloze.
Co se vlastně stalo se svaly?
Svaly samozřejmě doslova „neusnuly“. Jen si zvykly na určitý typ zátěže.
Některé svalové skupiny celé hodiny držely hlavu, ramena a trup v jedné poloze, zatímco jiné se zapojovaly mnohem méně. Dlouhodobé statické zatížení může vést k pocitu únavy, ztuhlosti, napětí a bolesti.
Často se přetěžují například horní část zad a ramenní pletenec, svaly mezi lopatkami, svaly podél páteře, bederní oblast nebo ohybače kyčlí.
Co jsme dělali při masáži?
Nebyla to žádná masáž typu „čím víc to bolí, tím lépe“.
Použili jsme klasickou masáž zaměřenou na uvolnění přetížených svalů.
Pracovali jsme hlavně s:
— trapézovými svaly a oblastí ramen;
— svaly mezi lopatkami;
— svaly podél páteře;
— bederní oblastí;
— hýžďovými svaly;
— zadní stranou stehen.
Začali jsme jemným hlazením a zahřátím tkání. Následovalo tření, hnětení a cílenější práce v místech, kde bylo svalové napětí výraznější. Intenzita se přizpůsobovala tomu, jak se člověk cítil. Cílem nebylo svaly za každou cenu „prolomit“.
Smyslem masáže bylo snížit svalové napětí, podpořit uvolnění a zlepšit pohyblivost.
Po několika ošetřeních Jan říkal, že ho záda během dne méně unavují, ramena už nemá pořád vytažená nahoru a pohyb je příjemnější.
Jenže masáž byla pouze část řešení.
Dvě změny, které udělaly největší rozdíl
Jan si začal dávat každých 30–60 minut krátkou pauzu od počítače.
Nemusel dělat žádné složité cviky. Prostě vstal, prošel se, změnil polohu a trochu rozhýbal ramena a pánev.
Druhé pravidlo: přestal hledat „dokonalou polohu“, ve které vydrží celý pracovní den.
Protože i správná poloha přestává být ideální, když v ní člověk sedí několik hodin bez pohybu.
Jan nakonec zjistil jednoduchou věc:
Tělo nepotřebuje dokonalou polohu na celý den. Potřebuje pravidelně měnit zátěž.
Kancelářské křeslo zůstalo stejné.
Změnil se jen způsob, jak dlouho v něm Jan sedí.
