Článek
Tohle není článek o Ukrajincích. Tohle je článek o vás.
O té pasti, ze které není úniku. A do které jste Ukrajince v Česku zavřeli vy.
Poslouchejte:
Nepracuje = žije z dávek.
Pracuje = bere práci.
Bydlí v ubytovně = ostuda.
Pronajme si byt = zdražuje nájmy.
Mluví ukrajinsky = neintegruje se.
Mluví česky s přízvukem = smějete se mu.
Takže problém není v tom, co Ukrajinec dělá.
Problém je v tom, že tu je.
Past č. 1: «Nepracuje, žije z dávek»
Tak si to spočítejme. Bez emocí. S čísly.
K říjnu 2025 mělo v Česku dočasnou ochranu přes 395 000 Ukrajinců. Z toho 169 000 pracovalo, 93 000 byly děti a teenageři a skoro 17 700 byli senioři nad 65 let.
Děti a důchodci. Ti nepracují nikde na světě. Ani v Česku. Ani na Ukrajině.
A co ti, co pracují? Lidé s dočasnou ochranou odvedli do státního rozpočtu přes daně a poplatky 15 miliard korun.
Patnáct miliard. To není «žijí z dávek». To je «platí daně».
A ta dávka, o které mluvíte? Humanitární dávka pro dospělého je v prvních 5 měsících 4 860 Kč. Po 150 dnech může klesnout na existenční minimum 3 130 Kč, pokud člověk nepracuje a není zranitelný.
3 130 Kč. V Praze. Za to si nepronajmeš ani postel v ubytovně.
Takže když říkáte «žije z dávek», myslíte tím člověka, co přežívá za 3 130 Kč měsíčně?
To není život. To je přežití.
Past č. 2: «Pracuje, bere práci»
Dobře. Tak Ukrajinec začne pracovat. Problém vyřešen?
Ne. Problém začíná.
«Bere práci Čechům.»
Jakou práci? Tu ve skladu ve 12hodinových směnách? Tu v kuchyni, kde se myje nádobí za minimální mzdu? Tu na stavbě v zimě?
Podle ministerstva vnitra zhruba dvě třetiny lidí s dočasnou ochranou pracují nebo podnikají.
Dvě třetiny. To je víc, než kolik pracuje v některých českých regionech.
A přesto slyší: «Beres práci.»
Tak se zeptám upřímně: Kterou práci ti vzal? Tu, na kterou ses přihlásil? Nebo tu, na kterou se nikdo nehlásil, protože byla moc těžká a málo placená?
Protože když v Česku chybí lidi do skladů, kuchyní, úklidu a staveb, a Ukrajinec tam nastoupí, nebere práci. Zaplňuje díru, kterou tu nikdo nechtěl zaplnit.
Past č. 3: «Bydlí v ubytovně, to je ostuda» / «Pronajal si byt, zdražuje nájmy»
Tohle je moje nejoblíbenější past. Protože tady prohrává vždycky.
Bydlí v ubytovně, v pokoji se čtyřmi lidmi, se společnou koupelnou? «Podívejte se, jak žijí. To je ostuda.»
Pronajme si normální byt, zaplatí kauci, platí nájem jako všichni? «Podívejte se, zdražují nájmy.»
Tak co má dělat? Spát na ulici? To by vám taky vadilo.
A fakta? Bezplatné humanitární bydlení je od 1. září 2024 jen pro nově příchozí s dočasnou ochranou a maximálně na 90 dnů od jejího získání.
90 dnů. Pak si musíš najít bydlení sám. Za své peníze.
Příspěvek na bydlení je 4 000 Kč měsíčně, pro zranitelné 6 000 Kč.
V Praze, kde pokoj ve sdíleném bytě stojí 10 000 až 16 000 Kč měsíčně, je 4 000 Kč… no, řekněme, že to není «život jako král». To je příspěvek na to, abys neskončil na ulici.
Takže Ukrajinec nezdražuje nájmy. Nájem zdražuje trh. A majitel, který za 1+kk chce 25 000 Kč, protože ví, že to někdo zaplatí.
Ten majitel většinou nemluví ukrajinsky. Mluví perfektně česky.
Past č. 4: «Mluví ukrajinsky / Mluví česky s přízvukem»
Tohle je ta nejtišší past. A nejkrutější.
Mluví ukrajinsky v autobuse? «Ať se naučí česky, když tu žijí.»
Snaží se mluvit česky, ale má přízvuk a dělá chyby? Smějete se mu. Opravujete ho před lidmi. Nahráváte ho na TikTok.
Tak co má dělat? Mlčet?
Člověk, který se bojí mluvit, se nikdy nenaučí mluvit. Člověk, kterému se smějete, se příště radši nezeptá. Radši kývne. Radši udělá chybu v práci potichu.
A pak mu řeknete: «Ty nerozumíš česky.»
No nerozumí. Protože jste ho to nenaučili. Vy jste ho to odnaučili.
Přiznejte si, co vlastně chcete
Teď ta nepříjemná část. Pro vás, Čechy.
Když říkáte «ať nepracuje, ať pracuje, ať nebydlí, ať nemluví», neříkáte, co má Ukrajinec dělat.
Říkáte, co má Ukrajinec nedělat: nebýt tu.
Protože žádná varianta není správná. A to není náhoda. To je proto, že problém není v chování. Problém je v přítomnosti.
A to je potřeba říct nahlas. Protože dokud si to nepřiznáte, budete se točit v kruhu: «Dávky! Práce! Byt! Jazyk!» A Ukrajinec se bude točit s vámi.
Není ostuda říct: «Vadí mi, že tu je tolik cizinců, bojím se změny.» To je upřímné. S tím se dá pracovat.
Ostuda je říct: «Vadí mi, že nepracuje» — a když začne pracovat, říct: «Vadí mi, že pracuje.» Protože to není kritika. To je záminka.
Tak co vlastně chcete?
Tak si to shrňme. Co by musel Ukrajinec udělat, aby byl «dobrý Ukrajinec»?
- Pracovat? Pracuje. Dvě třetiny.
- Platit daně? Platí. 15 miliard.
- Bydlet normálně? Bydlí. Za své peníze.
- Učit se česky? Učí se. I když se mu smějete.
Tak co ještě?
Možná je odpověď jednodušší, než si myslíte.
Možná nechcete, aby Ukrajinec dělal něco jinak.
Možná chcete, aby tu prostě nebyl.
A pokud je to tak, řekněte to nahlas. Alespoň budete upřímní.
Protože dokud budete říkat «ať nepracuje / ať pracuje», budete lhát sami sobě. A Ukrajinec bude pořád v pasti, ze které není úniku.
A z pasti se neutíká tím, že se v ní budeš víc snažit.
Z pasti se utíká tím, že ji někdo otevře.





