Článek
Jsem fanoušek českého filmu, i když do kina se příliš nedostanu. Nicméně sleduji články, které se filmů týkají, rozhovory s tvůrci, kritiky, reakce diváků. U loni natočených filmů to vypadalo celkem jasně – už dlouho jsem nečetla tak nadšené kritiky, jako na film „Tancuj, Matyldo!“ Někteří kritici ho označovali doslova za zjevení a nadšení diváků na sítích nebralo konce. Sama mám dementní maminku a měla jsem doslova mrazení z toho, jak paní Rázlová dokázala zahrát ten absolutně prázdný pohled. Takže jsem stoprocentně počítala s tím, že Český lev spočine v rukou Reginy Rázlové za doslova životní výkon. Nu, mýlila jsem se. Paní Rázlová, i když hraje jako bohyně, je jednou provždy persona non grata. Je jedno, jak moc jsou diváci nadšeni jak jejím výkonem, tak filmem samotným. Je to dcera osoby XY, byla ve vězení, ta žádnou cenu dostat nesmí, soudruzi! To by tak hrálo, přece nebudeme oceňovat nějaké herce z doby předlistopadového režimu! A vůbec, raději nic nedáme ani tomu filmu, není tam nějaký lepší? Jo „Bratři“ – to je ten o těch statečných protikomunistických bojovnících, co tady málem zapalováním stohů svrhli režim, že? No jasně, to má tu správnou ideovou náplň, to musíme ocenit!
Zkrátka – za těch 34 let jsme se moc neposunuli. O cenách opět rozhodují úplně jiné faktory, než kvalita. Co na tom, že na ČSFD mají Bratři 69 % a Matylda 82 %. Co na tom, že i kritici v médiích měli jasno, který film byl lepší. Za této situace navrhuji Českého lva zrušit. Ideologického oceňování různých škvárů jsme si užili před rokem 1989 dost a dost. Osobně o návrat k této praxi nestojím.
